Jarmark marnosti
William Makepeace Thackeray
Zdánlivě poklidným tempem rozvíjí svůj román slavný anglický prozaik, aby v něm nechal rozehrát veselé i vážné osudy svých pitvorných postaviček anglické společnosti. Do této společnosti posílá autor dobrodružku Becky, která se snaží všemi prostředky do ní proniknout. Je to postavička bojovná, která se nebojí riskovat a znovu s úsměvem získat ztracené pozice. Je to však boj předem prohraný, neboť důstojná anglická společnost si chrání své výlučné postavení před vpádem jí podobných. V závěru vítězí Beckyin protiklad, oddaná a křehká Amalie, jejíž ctnost si žádá odměny.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Vanity Fair, 1848
více info...
Přidat komentář
Vanity Fair je hlavně specifický svým stylem vyprávění. Autorovo tlachání „mimo mísu“ mě někdy iritovalo a nudilo, většinou bylo ale spíš zajímavé. Přesto je kvůli těmto vykecáváním román příliš obsáhlý. Docela mě ale pohltil; nejvíc oceňuju jeho námět a morální poučení vůbec. Líbí se mi, že nakonec dobro (tedy víra a láska) zvítězí. Největší plus je pro mě příběh Amelie a Dobbina.
Kniha už má svoje roky a na dnešní dobu je poněkud rozvláčná, ale nic jiného bych jí nevytýkala.
Všechno popsané tak bravurně, že si to zaslouží 4 hvězdičky... Poprvé jsem zažila, že je film lepší než kniha, ale tak pokud si nad něčím oddechnout, tak zřejmě na touhle knihou :) Nemusíte ani přemýšlet, jen si tak číst...
708 stránková nuda pojednávající o ničem, kterou zachraňuje občasná (cca jednou za 150 stran) vtipná pasáž. I proto se tato kniha stala pro mě naprostým peklem, které jsem četl neuvěřitelné 3 měsíce.
Štítky knihy
Anglie satira 19. století zfilmováno anglická literatura napoleonské války společenské romány historické rományAutorovy další knížky
2010 | Jarmark marnosti |
2011 | Paměti Barry-Lyndona |
1962 | Růže a prsten |
1996 | Kniha o snobech |
1996 | Vánoční knížky |
Satira na britskou společnost počátku 19. století aneb román bez hrdiny, který by mohl bez úsměšku tento titul nést. Naprosto bravurní vyprávěcí styl. Přes neuvěřitelných 700 stran jsem se ani chvíli nenudila a musím říct, že zejména vypravěčovy komentáře (které některým přijdou zdlouhavé) mě vždy neuvěřiteleně bavily, možná i proto, že vlastní děj jsem již znala z filmové adaptace a tohle byl velmi lahodný bombónek navíc. Tak za všechno mě například pobavilo pojmenování příslušníků rodiny Crawleyů vždy podle příjmení vládnoucího ministerského předsedy... krásně vymyšlená úlisnost! Vřele doporučuju všem, kdo milují společenské romány z 19. století.