• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih William Makepeace Thackeray

Jarmark marnosti

„Rada sa s vami podelím o svoje dojmy z knihy „Jarmark marnosti“ od Williama Makepeace Thackeray. Môj čitateľský zážitok z tejto knihy trval takmer rok, no nakoniec sa ukázalo, že to bola cesta, ktorá stála za to. Thackeray vytvoril nadčasové dielo, ktoré sa aj dnes nesie na vlnách svojich hlbokých pravd a satiry. Príbeh sleduje osudy niekoľkých postáv, ktoré sa snažia prebojovať v spoločnosti zahalenej pretvárkou a ambíciami. Cítila som sa ako pozorovateľ v čase, keď autor nezľahčuje, ale naopak, odhaľuje neuveriteľné nuansy ľudskej povahy. Jeho kritika vtedajšej britskej spoločnosti má veľmi aktuálne odozvy aj v súčasnosti. Thackerayho jazyk je bohatý a nádherne poetický, občas mi trvalo, kým som sa prepracovala týmito veršami a vtipnými poznámkami, ale každé slovo malo svoje miesto. Keď som prekonala svoje počiatočné ťažkosti, objavila som svet, ktorý je plný relativity a ironie. Kniha mi otvorila oči a ukázala mi, že bez ohľadu na dobu, v ktorej žijeme, sú choroby pýchy, lakomstva a ambícií stále prítomné. Odporúčam každému, kto hľadá literárny zážitok s hlbokým posolstvom.“... celý text
— 1Klárka1

---

Jarmark marnosti

„Já jsem opravdu Reese Witherspoonovou podceňovala. Asi je to tím, že se nedívám moc na televizi, kde dávají většinou slaboduché filmy a seriály plné plytkých a vulgárních dialogů. V Jarmarku marnosti byla v roli Becky Sharpové naprosto jedinečná. Zlatokopek u nás máme dost a dost, tak můžeme srovnávat. Knihu jsem četla kdysi dávno, ale vše krásně zpracoval ve svém komentáři marlowe. Jako kdyby pan Thackeray kritizoval dnešní společnost, těžko uvěřit, že se děj odehrává už v první polovině devatenáctého století. Nic se nezměnilo. Svědky Jarmarku marnosti jsme denně. Šplhání po společenském žebříčku je prioritou všech "celebrit", a to za každou cenu. Všichni si chtějí vše jen užít ( i sportovci, kteří jedou na Olympiádu), lidé jsou hodnoceni podle značkového oblečení a výše konta, ženy odhalují svá poprsí řádně vycpaná implantáty, snaží se dostat na "výsluní" a uhranout nějakého milionáře/fotbalistu...... Normálni úpadek všech morálních hodnot, kterému davy tleskají. Nechápu tak nízké hodnocení, tohle je věrný obraz naší současnosti. PS: Nepřipomíná vám to pád Římské říše?“... celý text
— uxor

---

Jarmark marnosti

„Marně jsem se snažila tu tlustou knihu přečíst (a to je vytištěná navíc malým písmem), rozvláčné, popisné a v podstatě nudné...“
— MartaPear

---

---

Vánoční knížky

„Kniha predovšetkým klame telom, nemá s vianočnou tematikou nič spoločné. Ide proste o čtivo, ktoré anglickí autori písali pre vianočný trh. A toto bolo akési neslané, nemastné, od tohto autora som zvyknutá na iné grády. Najväčšiu šťavu mala autorova reakcia na kritiku, tá bola naopak okorenená preštedro. Thackeray vie pekne kultivovane a hlavne výrečne besniť. Ani rozprávka Růže a prsten ma nenadchla, myslím, že najväčší problém je v tom, že to autor písal pre svojich súčasníkov, ktorí mali tento štýl v obľube. A zároveň dôverne poznali vtedajšie reálie, udalosti, názory, vkus, čo nie je môj prípad. Tá nezasvätenosť mi výrazne sťažila schopnosť užiť si jednotlivé scénky. Bolo to ako počúvať príhody o ľuďoch, ktorých všetci poznajú, len ja nie. Škoda, na túto knihu som sa tešila.“... celý text
— Naias

---

Jarmark marnosti

„Pozoruhodná kniha! Dlouhá, předlouhá – ale četl jsem poctivě slovo za slovem, protože mě to bavilo od začátku do konce. Ten závěr už sice byl trochu nastavovaný a vlažnější, ale musím hodnotit jako celek – a tak jinou známku, než 5* dát nemůžu. Ač Dickensův vrstevník (roky narození 1811 a 1812), stál Thackeray vždycky tak trochu ve stínu svého slavnějšího, byť o rok mladšího parťáka-vypravěče. Mnoho věcí je spojovalo – lišili se jenom v margináliích. Oba dva byli brilantními vypravěči, oba dva překypovali pochopením pro jedince srážené osudem, oběma byl blízký i soucit s uraženými a poníženými. Oba milovali humor a oba jím svoje příběhy bohatě kořenili (což může být překvapením pro ty, kdo klasiky 19. století obecně považují za suchopárné). Thackerayho a Dickense spojuje i jejich cit pro příběh a také vypravěčská rozmáchlost (Jarmark marnosti má kupříkladu přes 700 stran pokrytých odshora dolů malým fontem), za kterou nejspíš může skutečnost, že své romány psávali na pokračování do časopisů – a psaní „seriálu“ má logicky jiné zákonitosti, než psaní klasického románu (už třeba co se oné délky týče). Autor předkládá čtenáři svůj realistický příběh o Jarmarku marnosti s nesmírnou lehkostí a vtipem a jeho vylehčenou metodu vyprávění bych s chutí doporučil mnoha současným „smrtelně vážným“ psavcům. Za zmínku rozhodně stojí i čtivý literární styl, excelentní jazyk a precizní schopnost několika letmými slovy charakterizovat děj, prostředí i postavy („vytáhlá letitá semetrika“, „outěžkovitá putička snědé líce“ ap.). Jistě, někdy se na hladině objeví třeba víc patosu, než je člověk 21. století ochoten akceptovat, někdy linku příběhu nečekaně zakřiví náhoda, někdy autorova žvanivost a radost z odboček nabyde na intenzitě, ale to jsou, vzhledem k rozsáhlosti románu, věci nepodstatné. A ještě jedna zajímavost na závěr: protože se část děje odehrává na pozadí historické bitvy u Waterloo, troufám si tvrdit, že 99 % autorů by tuhle příležitost chytila za pačesy (viz třeba Tolstoj a jeho Vojna a mír s popisy bitev u Borodina a u Slavkova) a využila by ji k barvitému popisu válečné vřavy. Ne tak Thackeray! Ten zvolil zcela jiný postup: rozhodl se pozorovat a popisovat památnou bitvu očima obyvatel Bruselu, tedy pohledem lidí v týlu. Vlastní přípravy na boj, psaní dopisů rodičům a předbojových testamentů, loučení s blízkými, pochod městem v plné parádě a za zvuku hudby směr válečné pole - a pak už jenom sluchové vjemy v podobě vzdálené kanonády, rozporuplné zprávy z bojiště od mnohých „očitých svědků“, noc, strávená v nejistotě, a druhý den už první žebřiňáky s raněnými a další zprávy nejdřív o prohře a až následně o porážce „korsického tyrana a povýšence...“ Tenhle netradiční autorský pohled považuji za učiněný majstrštyk. Doporučit? Nedoporučit? Jeden kamarád moji četbu Jarmarku marnosti okomentoval slovy: „Člověče, to už je diagnóza, ty tvoje špalky“. Ano, touhle bichlí byste mohli z placu nahradit ulomenou nohu od sofa. Ale na druhou stranu, když je tlustá knížka, trávíte se svými knižními hrdiny dlouhé dny a večery – a to přece může být občas velice příjemné... :-) Takže vlastně doporučit! (A teď vzhůru na seriál!)“... celý text
— marlowe