Jaro, sbohem

22.12.2024

Prosinec

Jak je to dávno:
bílé střechy,
pod prsty zlato na ořechy,
maminka sladké mandle krájí
a děti ani nedutají.

Tajemství patrně je tlačí,
stromek je svázán na pavlači.
Pak náhle jako o sklo mince
zazvoní zvonek. Tišší, tišší
je smutek vždycky při vzpomínce.

Čas letí prudce! Třeskni číší.

19.05.2021

Jaroslav Seifert a Jan Skácel - ti mne vždy pohladí ....
A zde jsou to verše jarní, které mne oslovily - a vzpomínající ...

To nebyl život, to byl let,
ó mládí,jak už vzdáleno je !
Moci se vrátit jednou zpět
a usednouti u orloje.
Už vím, proč jaro přišlo hned,
to jaro plné nepokoje.

Máš po sněžence bledou pleť
však ústa po růži ti voní.
Jsou slova lásky monotonní
co počít mám si s nimi teď,
když čekám na tvou odpověď
a zmaten pospíchám si pro ni ?

Jako poctu Jaroslavu Seifertovi jsem vyslechla i zhudebnění od Miroslava Palečka.

22.05.2020

Verše, které srdce hladíc, se mnou stoprocentně ladíc

18.04.2020

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že Přijde zklamání -,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.

Seifert je prostě PAN BÁSNÍK! Nádherné, živé, nestárnoucí verše...

07.04.2020

Prostě klasika.

13.07.2018

Mám ráda verše Jaroslava Seiferta. Jsou krásné a čtivé. Ani tato sbírka nezklamala.

03.03.2018

Hezká kniha. Zarazilo mě však, kolik je ve sbírce básní, kterými Jaroslav Seifert jakoby rekapituluje svůj život. A to mu bylo pouhých 36 let, když sbírku poprvé vydal! Docela by mě zajímalo, jakou svojí životní krizí tehdy procházel.

15.08.2014

Jemné, milé, pozitivní.