Jaro sbohem
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244973/bmid_jaro-sbohem-244973.jpg
4
35
35
Sbírka veršů, které se vzpomínkově vracejí k době básníkova dětství a mládí.
Přidat komentář
Jaroslav Seifert a Jan Skácel - ti mne vždy pohladí ....
A zde jsou to verše jarní, které mne oslovily - a vzpomínající ...
To nebyl život, to byl let,
ó mládí,jak už vzdáleno je !
Moci se vrátit jednou zpět
a usednouti u orloje.
Už vím, proč jaro přišlo hned,
to jaro plné nepokoje.
Máš po sněžence bledou pleť
však ústa po růži ti voní.
Jsou slova lásky monotonní
co počít mám si s nimi teď,
když čekám na tvou odpověď
a zmaten pospíchám si pro ni ?
Jako poctu Jaroslavu Seifertovi jsem vyslechla i zhudebnění od Miroslava Palečka.
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že Přijde zklamání -,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
Seifert je prostě PAN BÁSNÍK! Nádherné, živé, nestárnoucí verše...
Mám ráda verše Jaroslava Seiferta. Jsou krásné a čtivé. Ani tato sbírka nezklamala.
Hezká kniha. Zarazilo mě však, kolik je ve sbírce básní, kterými Jaroslav Seifert jakoby rekapituluje svůj život. A to mu bylo pouhých 36 let, když sbírku poprvé vydal! Docela by mě zajímalo, jakou svojí životní krizí tehdy procházel.
Milá, jemná poezie. Nejpůsobivější je báseň Už maminka se loučí (Za Miladou Trojanovou), která mě dojala až k slzám.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Prosinec
Jak je to dávno:
bílé střechy,
pod prsty zlato na ořechy,
maminka sladké mandle krájí
a děti ani nedutají.
Tajemství patrně je tlačí,
stromek je svázán na pavlači.
Pak náhle jako o sklo mince
zazvoní zvonek. Tišší, tišší
je smutek vždycky při vzpomínce.
Čas letí prudce! Třeskni číší.