Jasmínová hvězda

03.07.2020

Krása, krása, krása.... Vážně, co víc dodat? Dobrá, pokusím, se svůj komentář poněkud rozvinout... Pravděpodobně největší autorovou předností je úžasná obrazivost a metaforičnost... Vykresluje vám před očima obrazy, které jsou tak důvtipné a krásné, že jednoduše musíte žasnout.

Stříbrným úpěnlivým větvením na černi ebenu je láska. (Z básně Čiré dny)

Jak život šel,
všiml jsem si,
že v některých tvářích je přítomna hudba. (Z básně Jak život šel)

Místy možná není tak úplně jasné, o čem básník mluví... Místy je možná přehnaně sentimentální, je to ale milostná poezie, tak co byste čekali...
Snažit se vybrat z téhle sbírky jednu oblíbenou báseň je zhola nemožné, a tak zkrátka jedna, která není příliš dlouhá a je trochu jiná, než ty ostatní.

OPUŠTĚNÁ
U okna stála, řek bys živa
ne chlebem,
ale
z pelyňku, blínu, zeměžluči.
Tak hořce měla ústa sevřena,
tak její pohled mučil.

Cítils, že v pradávnu
tam úsměv uhasnul
a víc se nerozbřeskne.

V půlnočním tichu dvě
přízračné luny tkvěly nad světem
té tváře k smrti teskné,
kde pod havraním vlasem sněhově
se příkrov pleti bělal
na ruinách a kráterech
života zborceného zcela.

Tanula v okně dokořán
stálice zledovělá–