Jatka č. 5
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137082/bmid_jatka-c-5-fKU-137082.jpg
4
1085
1085
Současný americký autor, vynikající tvůrce science-fiction, spojuje ve vědeckofantastickém románě vlastní zážitky - nejprve amerického vojáka za druhé světové války, později německého válečného zajatce za náletu na Drážďany aještě později spisovatele, píšícího román o válce a Drážďanech - s fikcí o životě na vybájené planetě. Kniha vyšla v řadě zahraničních překladů a její filmový přepis, z něhož část byla natočena v Praze, získal na festivalu v Cannescenu poroty.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1973 , Mladá frontaOriginální název:
Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death, 1969
více info...
Přidat komentář
Jak to někdy mají ti spisovatelé těžké. Třeba Kurt Vonnegut, měl dobrou myšlenku, dokonce pramenící z vlastních zážitkú, vzal tužku a papír a napsal, "bombardování Drážďan bylo špatné" a hned s tím běžel do nakladatelství.
Tam se ho ale zeptali „a není to trochu krátké?“. A tak si zklamaný Kurt koupil větší papír, více tužek a více absintu. Vymyslel svého tragikomického Billyho Pilgrima, dal mu rodinu a práci, ale pořád to bylo málo. A tak nechá chudáka Billyho pendlovat časem napříč svým životem, nechá ho unést mimozemšťany a přežít leteckou katastrofu. Originální? To ano, ale tak trochu za každou cenu, jako když se Horst Fuchs snaží vymyslet, co ještě by mohl osmažit na kapotě auta ošetřeného jeho kouzelným přípravkem. Ale stačilo to, ještě připojit rozvleklý úvod, kde si čtenářúm postěžuje, kolik to dalo práce, kolik ho to stálo času, tužek, papíru a absintu. A hle, přehoupl se konečně přes sto stran a kniha je na světě.
Jak napsat protiválečný román a nekopírovat kolegy spisovatele? Sám Vonnegut v úvodu píše, že má problém vymyslet děj, který by vyplnil knížku o bombardování Drážďan.
Nakonec z toho vzešlo pěkné zamyšlení o životě. I když je román plný smrti, nenutí k pláči. Tak to chodí. I když nešetří ironickým humorem, zachovává pietu.
Abych pravdu řekla, moc se mě do této knížky nechtělo. Vše co souvisí s válkou, válečné téma, jsem nikdy nemusela a myslela jsem si, že toto dílo bude jen stejně napsané jako ostatní knížky, které pojednávají o válce.
To ale neplatí u mistra Vonneguta. Jeho styl psaní už znám a mám ho ráda. Když jsem se prokousala první kapitolou, tak potom už stránky ubíhaly velmi rychle. :) Moc dobře se mě četla tato knížka.
Zvláštní jakým stylem i lze psát o zlu a krutosti tohoto světa....to umí jen pan Vonnegut, který mě opět nezklamal :)
Naprosto jsem nevěděl, co bych měl od téhle knihy čekat, ale nakonec jsem zjistil, že kombinace vzpomínek, sci-fi, grotesky a deníku prostě může fungovat a má silnou výpověď. Vonnegut je specifický, je přímý a svět, který pak popisuje, je krutý. Krutost je jeho součástí a Vonnegut to chápe, jen není snadné to vždy přijmout. Ale slovy klasika: Tak to chodí.
Mě to zklamalo. Čekal jsem více krve, smrti, zoufalství a beznaděje. Nemyslím, že by se o válce takhle (jak píše Vonnengut) psát nemělo, ale čekal jsem něco jiného. A taky asi nejsem uplně Vonnengutův fanoušek.
Knihu jsem četla v češtině i v angličtině. I když český překlad není špatný, přijde mi, že v angličtině je jazyk poetičtější. Čte se to jako soubor tragikomických básní. Přesto, že jsou dějové linie roztříštěné na malé kousky a přeházené, celé uspořádání drží pohromadě a jaksi dává smysl. Občas jsem se navíc nestačila divit Vonnegutově představivosti. Tato kniha je považována za americkou klasiku a naprostým právem. Vonnegutův styl psaní sám je něco naprosto úžasného.
Těžko říct,jestli jsou Jatka,nejznámějším nebo nejproslulejším dílkem K.V. Samotného mě překvapilo,asi je tomu skutečně tak. Přeskakování v ději je precizní,vyjadřuje nesmyslnost lidského šílenství,provázanost s jinými knihami,které napsal dříve,skryté,ale jsou tam.Existencionálně schizoidní protiválečná scifi a vubec všechno možný,to je Schlachthof Funf.Všichni jsme nesmrtelné,jen věčné vzpomínky.Prostě mi to sedlo.Berte neberte,ale určo si to zkuste přečíst :)
Bola som jediná komu napadlo, že vyskúša ci to funguje s tým psom na zrkadle ?:-D
Táto kniha mi dvakrát nesadla. Nemôžem si pomôcť, ale tak, ako sa mi páčila Kolíbka, tak ma Jatka č.5 sklamali. Síce je to dielko originálne spracované a veľmi dobre sa číta, nakoniec som bola rada, že som sa dostala na poslednú stránku knihy.
Kniha popisuje příběh Billyho Pilgrima, který se jako zajatec dostal do Drážďan, kde úplnou náhodou přežil jejich nechvalně známé bombardování. Po tom všem začne tvrdit, že ho unesli mimozemšťané a že cestuje časem tam a zpátky, takže ho mají všichni za starého labilního blázna.
Je vždy těžké nějak popsat Vonnegutův příběh, ale stejně je víc důležité soustředit se na myšlenku. Tato kniha je vázána na autorův zážitek, kdy opravdu za 2. světové války pracoval v Drážďanech na jatkách a zažil celou tu hrůzu spojenou s nálety. Samozřejmě že je kniha plná kritiky války jako takové a Američanů právě za bombardování Drážďan. Dále se klasicky zamýšlí nad životem a to vše podává svým stylem plným černého, avšak velmi chytrého, humoru.
Ano trošičku rozpaky. V tomto příběhu se nevyskytují takřka žádné charaktery a takřka žádné dramatické konfrontace, neboť většina jeho postav je příliš zesláblými a příliš lhostejnými hračkami v rukách obrovských sil. Uvědomme si však, že žádné umění se neobejde bez tance se smrtí. A smrt, ta by tu pořád ještě byla stará poctivá. Tak to chodí. Zaplať bůh. Asi vstoupím do církve, jen co se rozhodnu, která je ta pravá. Vůbec, na TV programy, které dávají slovo lidem s výstředními názory, je ještě příliš brzy. Je teprve krátce po osmé, a tak všechny pořady pojednávají a hloupostech a vraždách. Než někoho zabijete, dobře se přesvědčte, zda nemá vlivné konexe. K věcem, které nemůžete změnit patří minulost, přítomnost a budoucnost. Je třeba nasadit si trifokální brýle a podporovat svoji policii. Taky si myslím, že psychologové budou muset vykoumat spoustu báječných nových lží nebo jinak nám lidi nebudou chtít žít. Ty ostatní navíc začínají mít dojem, že právě proto, že jsou čilejší než všichni druzí, jsou vlastně našimi vůdci. Možná byli ve Vietnamu dvakrát na služební cestě? Zvláštní, výmluvné, stále mrazivě aktuální.
Přímá rádoby lehkovážnost, ironie a Vonnegutův absurdně černohumoristický styl. Není třeba nadnesených vyjádření, vzletných smyček, citově vyhrocených a sentimentálně rozmáčených žvástů. Proč by taky mělo? Vždyť tak to ve světě nechodí a Kurt to ví. Jatka č. 5 jsou pro mě typickou ukázkou toho, že síla, kterou má přímočarost a humor, přemůže všechny nášlapné miny na stezce života. Vonnegutův voják je zubožený a směšný naivka, protože takoví jsme všichni. Jen si to většina (píšící a toužící po pompézních válečných dramatech) nedokáže přiznat.
***
„Je v tom taková úžasná ironie. Celé město lehne popelem, zahynou tisíce a tisíce lidí. A potom seberou v sutinách tohodle americkýho pěšáka, že ukrad čajník. A postaví ho před řádný soud a pak ho zastřelí popravčí četa.“ Tak to chodí.
***
A tak to je... Vonnegutovo "Everything was beautiful and nothing hurt" a "So it goes" zůstanou navždy kultovní a pravdivé a čisté.
Priznávam sa, toto som nezvládla..Téma o ktorej sa píše ma síce oslovila, ale podanie sa minulo účinku.. Originálny štýl je na toľko uletený, že som to nedokázala spracovať. Alebo to bude jednoducho tým, že som na Vonneguta ešte nedozrela.
Vyprávění příbuzných ze severních čech, kteří si pamatují obří noční záři hořících Drážďan ve mě vždy vyvolají vzpomínku na tuhle knihu...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno cestování časem americká literatura bombardování rozhlasové zpracování Drážďany americké rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Byl jsem rád, že jsem tule knihu vůbec dočetl. Od začátku se člověk dočítá, že kniha bude o vybombardování Drážďan, ale místo toho se děj točí kolem jednoho zcvoklého optika, který tvrdí že ho unesli mimozemšťani a že může cestovat časem. O Drážďanech se člověk dočte tak na deseti max. dvaceti stránkách. Tohle není protiválečný román, ale sci-fi. Jsem hodně zklamán.