Jatky
Upton Sinclair
Práce lidi na jatkách v Chicagu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1931 , Družstevní práceOriginální název:
Jungle, 1906
více info...
Přidat komentář
Opět trochu úkrok stranou, nicméně jsem toho názoru, že člověk by měl být vystavován různým, i protichůdným, myšlenkovým proudům a tedy, světe div se, tímto jsem přečetl ikonické dílo socialistické literatury.
Autor popisuje poměry nejchudších přistěhovalců a životní osudy vybraných jednotlivců v dělnickém Chicagu na přelomu 19. a 20. století. Protagonistou knihy je Jurgis Rudkus, původem z Litvy, právě se přistěhoval a začíná pracovat jako dělník v jednom z otřesných Chicagských masokombinátů. Příběh sleduje jeho další osudy, osudy jeho rodiny, příbuzných, známých a několika dalších postav. Osudy jsou to vesměs silně depresivní, tragické a beznadějné. Vlastně je to pravděpodobně jedna z nejdepresivnějších knih, co jsem kdy četl. Popisované podmínky dělníků jsou otřesné a strašné – úmorná, zničující, ubíjející a monotónní práce, nulová hygiena při zpracování potravin, nulová snaha o dodržování jakékoliv bezpečnosti práce. Pocity beznaděje plynoucí z doslova otrocké práce musely být všudypřítomné, útěcha v alkoholu pak jediná možná. Autor skvěle vystihuje dělnickou malomyslnost, otupělost monotónností zkroušeného života, permanentní negativita, pesimismus, nulový výhled do budoucnosti, neustálý strach z budoucnosti, strach z toho co bude, z čeho zaplatit nájem, hypotéku, jídlo. Protagonisté, zejména ženy, žijí v neustálém strachu z toho, co by se všechno mohlo stát, strachu z výpadku příjmů z důvodu nemoci nebo zranění. Lidé se mění v uzlíčky nervů, vydaní napospas krutému světu. Dnes si to nelze skoro představit: svět bez jakéhokoliv sociálního nebo zdravotního pojištění. K tomu se u přistěhovalců přidává zoufalá neznalost nového světa, nevědomost, neinformovanost, neznalost pravidel, neznalost zákonů a z toho plynoucí nemožnost bránit se proti podvodům, ale i jen špatným a nevýhodným smluvním obchodním podmínkám.
Je to silně emocionální kniha. Jakákoliv naděje, jakákoliv změna k lepšímu je obratem zadupána do prachu a bláta nějakým osudovým zvratem. Z počáteční naděje života v novém světě zbývá jen prach a popel, hořkost a beznaděj. Z chudoby, z neustálých obav, z hladu není úniku.
Fascinující je použitý expresivní jazyk. Popisy práce v masokombinátu jsou pro silné nátury. Prostředí a pracovní podmínky jsou ohavné, otřesné, práce naprosto odpudivá. Pocity stísněnosti, sžíravosti, úzkosti a deprese opět převažují, k tomu se přidává ohavnost a častý pocit na zvracení. Čtenář se neubrání pocitům lítosti a silné nespravedlnosti. Osobně jsem se neubránil opakovaným otázkám, zda skutečně stojí za to žít takový mrzký život.
A tak text plyne, kniha směřuje ke konci a Jurgis a další se postupně protloukají krutým a potupným životem, navzdory všem ranám osudu, navzdory obrovské nepřízni světa a nespravedlnosti, ke kýženému cíli – přežít v džungli.
Kniha nabízí trochu jiný pohled na americký sen. Pohled na svět z úplného dna, pohled na svět očima chudáků, dělníků, žebráků, smolařů. Pohled na nepřátelský systém, v jejich očích nastavený proti nim.
V žádném případě nechci hodnotit ani komentovat autenticitu popisovaných skutečností. Mnozí kritici se v minulosti vyslovili v tom smyslu, že si autor mnohé přibarvil v zájmu boje za socialistickou společnost, že skutečnost nebyla takto strašlivá. Nevím, ať je to však jakkoliv, naprosto chápu, že kniha vybičovala tehdejší společnost k silné prosociální reakci a ke změně zákonů a nařízení regulujících zpracování potravin.
Závěrem si neodpustím poznámku. Posledních několik desítek stran „přednášek“ a „litanií“ je nudná a značně zdlouhavá komunistická agitace. Avšak 20. století jasně ukázalo, že komunismus, v opozici proti kapitalismu, nemá pro strádající dělníky žádné zázračné řešení, nabídne pouze stejnou chudobu, závist, nedostatek, a co hůř, též násilí a teror, a stejně jako v Jurgisově příběhu, velmi pravděpodobnou smrt hladem. Tím chci říct, že to chce hledat nějakou střední cestu.
Kniha není pro každého, dnes je v zásadě překonaná, nicméně nepochybně má svou historickou hodnotu a v žádném případě nelituji s ní stráveného času.
Mimoriadne depresívne dielo. Čo z toho je propaganda a čo je pravda tu posudzovať nebudem. Kniha však zanecháva vo mne silný dojem, hlavne prvé dve tretiny. Posledná, v podobe nájdenia svetla v živote, je však už dosť nudná a rozpačitá. Knihu však určite odporúčam, či už ste robotník alebo majiteľ.
(SPOILER) První půlka fajn, sice jsem se do čtení musela nutit, ale aspoň to o něčem bylo, jak Jurgis odešel od rodiny, tak to šlo okamžitě dolů. V druhé půlce už jsem spoustu odstavců přeskakovala.
I po letech zůstává v paměti. Sociální kritika absence ochrany zaměstnanců, nemocenské a dalších věcí, které dříve nebyly, ale dnes je pokládáme za samozřejmost.
Kniha je opravdu skvělá a to i přesto, že poslední desetina knihy je čistá socialistická agitka. Ale chápu ,že tam sloužila svému účelu, takže za mě 5 hvězdiček.
Pro mě další zásadní kniha v mém čtenářském životě. Je důležité na některé jevy veřejně ukázat. Sociální kritika.
Přečetla jsem poctivě ostatní hodnocení čtenářů a přijde mi, že někteří vidí především socialistickou nebo dokonce rudou propagandu a zahodí tím
celou knihu. Je dobré odlišit sociální, socialistické a rudé. Doslov do toho nemíchám, bolševikovi se toto téma samozřejmě hodilo. Ale chtěli byste dnes pracovat jako v době vzniku knihy? Jde o to, zda dokážete kriticky myslet.
Také bych nehodnotila hl. hrdinu, proč dělal to či ono... vždyť je to autorova fabulace a potřeboval nějakou nit, aby na ni návlekl vše to, co chce sdělit. A je toho opravdu požehnaně. Různými situacemi je protkána celá kniha. Stačí pozorně číst.
Principy kapitalismu popsané v knize jsou stále stejné (hrabat pro sebe, i když už mám dost, a ostatní odírat na dřeň). Dnes jsou naštěstí sociální práva, která ovšem nespadla z nebe, a díky kterým nepracujeme tak jako v roce 1905.
Autor jako zaměstnanec novin byl vyslán do jatek, kde se nechal zaměstnat, a měl tedy informace z první ruky. Reportáže vycházely v novinách, vzbudily zaslouženě poprask, kniha pak vyšla v r. 1906. To je síla této knihy. To není jako napsat blábol z prostředí 100 let zpátky... Bohužel byli obyvatelé USA vyděšeni z toho, co jedí, než v jakých podmínkách pracují lidé, což bylo hlavním cílem autora - poukázat na otřesné sociální podmínky.
Mnohokrát jsem si při čtení řekla: "To je přesně jako dneska, furt stejný." Pořád Vás chce nekdo napálit, pořád je tu korupce a ruka ruku myje, ve fabrikách/řetězcích/Amazonu prakticky novodobé otroctví za pár korun... Též princip, že dokud se najde někdo, kdo bude dělat za pár korun, majitelé nebudou zvyšovat mzdy. Je to popsáno v knize a platí to i dnes. Devalvace práce. Tam to byli černoši z jihu, u nás to jsou Ukrajinci...
Smutné bylo, že se do USA vydávali lidé s vidinou lepšího života, avšak přišlo kruté rozčarování. Podobně to bylo v novověku např. v Hamburku. Ve strašných podmínkách žili a pracovali lidé přicházející původně za lepším životem.
Zaujala mě ta propracovanost celého systému oblasti, kde se jatka a masokombináty nacházely... ty hospody tam na každém rohu a v návaznosti na hnus a náročnou práci v hygienicky závadných podmínkách, jak ti lidé začali pít, provázanost s policií, soudci, majiteli, volební machinace... jaké skryté podvody s domy dělali na nevědomé přistěhovalce...
Zkrátka si myslím, že chytrý, zkušený a přemýšlivý čtenář pochopí hloubku knihy a ocení tu reportážní realitu a syrovost (Samozřejmě je tam i autorova licence). Kdo čte povrchně, asi to pro něj nebude.
Ještě uvádím, že na jatkách se odehrává jen část knihy. A při popisování naturalistických scén přivřete oči a nevzdávejte to (já to totiž málem vzdala), čtěte dál. Stojí to za to!
Vcelku čtivý a možná i reálný obraz života rodiny litevských přistěhovalců do “Států” na prvních 3/4 vydání z r. 1962 (Mladá fronta, nakladatelství ÚV KSČ). Zklamání přišlo v poslední čtvrtině. Propaganda socialismu s doslovem bolševika Z. Vančury , který té utopii takzvaně nasadil korunu. Od Sinclaira stačí !
Jediné, co se nedá z prasete využít, je jeho kvikot před porážkou.
Silně kritický příběh o dělnících na jatkách, kde hlavním heslem je výkonnost a zisk.
Wooow, nemohla jsem se čtěním přestat. Škoda, že konec je propagandistický.
Snad ještě víc utrpení než v Hroznech hněvu od Steinbecka. Sinclair představuje strašlivé poměry dělníků, zejména imigrantů ze střední a východní Evropy, v Chicagu počátku 20. století. Všudypřítomnou bídu, bezpráví, vykořisťování, nemoci a smrt, staví v kontrastu s mocí, ziskuchtivostí, korupcí a leskem paláců boháčů, velkokapitalistů a politiků. Vybral si přitom příběh jedné rodiny z Litvy přežívající nelidské poměry v jatkách a přidruženém průmyslu. Popisuje naprosté fyzické i morální vyšťavení dělníků jejich zaměstnavateli. Popisuje život, ve kterém je hlad, zima, strach o budoucnost a smrt na denním pořádku.
Sinclair, sám přesvědčený socialista, ovšem podává tento obraz velmi osobně. Oproti zmíněnému Steinbeckovi, kterému se podařilo udržet od svých postav odstup. I proto se Sinclairův román místy - a hlavně na konci - změní v román idejí propagující socialismus, zejména centrální plánování, družstevnictví, ale také osvobození žen od domácí práce robotizací, nebo změnu jídelníčku v podobě podpory vegetariánství. Jeho myšlenky tím v některých oblastech předběhly dobu o víc jak sto let. Dnes by pořád byly platné.
Celkově se, zejména co do popisu určitých praktik ve velkovýrobnách, ledacos nezměnilo. Chvilemi není rozluštitelné, jestli člověk čte 100 let starý román, nebo reportáže Hrdinové kapitalistické práce (nebo sleduje dokument Hranice práce) popisující levnou práci v drubežárnách, prádelnách apod., kterou vykonávají hlavně přistěhovalci z východu nebo agenturní pracovníci rovněž ve velmi nedobrých podmínkách.
Román Džungle ve své době pobouřil Američany. Ovšem spíše než soucit s dělníky v nich vyvolal zděšení nad strašlivou hygienou v jatkách. V reakci tehdy byly rychle přijaty zákony na ochranu zákazníka co do kvality a složení produktů. Rozesmutnělý Sinclair se nechal slyšet, že mířil na čtenářovo srdce, ale místo toho zasáhl jeho žaludek...
Tato kniha je pro mě srdcovka a mnohdy z ní svým dětem vyprávím příběhy a ponaučení, když mám pocit, že zas trochu frackovatí. Aby věděli, že se nemají nejhůř...
Příběh hutný jako povlak na vaši kůži, když hážete deset minut lopatou v mlýně na masokostní moučku.
"Na jatkách se z prasete zužitkuje vše kromě jeho kvikotu!"
I když je pravda, že v druhé polovině knihy jde příběh a kvalita mírně dolů, i tak za tu první půlku dávám knihu do mé TOP 10 díky síle popisu a zážitků. Všem doporučuji
Výborná, důležitá kniha. Vznikla v roce 1906 a to je na tom právě neskutečné - jak strašně málo se toho ve společnosti za těch více než 110 let změnilo. Kdyby mi někdo řekl, že je ze 30., 50., nebo klidně i 70. let, tak bych mu to asi věřil. Zásadní je zjistit si (klidně i dodatečně) okolnosti vzniku: Teprve třicetiletý Sinclair pracoval pro socialistické noviny Appeal to reason, a pro potřeby reportáže se na několik týdnů nechal zaměstnat v Chicagských jatkách. Na základě této naprosto šílené zkušenosti začal psát na pokračování do novin tento román, ze kterého se pak stal bestseller a přímo přispěl ke vzniku FDA (Food and drug administration). Proces fungování jatek ze všeho nejvíce připomíná nacistické vyhlazovací tábory a zkuste mi říct, že ne. Mašinérie, kde se nebere ohled na nic, kromě výkonnosti v zabíjení. Nicméně jatka jsou jen malá část toho, o čem ta kniha je. Korupce, bída, podvody, špína, nespravedlnost... - přitom toto období amerických dějin se označuje jako "Progressive Era" https://en.wikipedia.org/wiki/Progressive_Era Obecně to popisuje ten raný kapitalismus - já osobně v knize vidím základ fungování celé dnešní společnosti. Základy všeho, co je na kapitalismu špatně, už byly v roce 1900 pevně položené. Kromě toho je kniha dobře napsaná, hlavní hrdina Jurgis Rudkus prochází jednou krizí za druhou, chvílemi mi to přišlo až neúnosné, kolik neštěstí mu dokáže autor naložit na bedra... Neskutečné. Posledních 50 stran agitujících ve jménu socialismu je z dnešního pohledu v některých pasážích až úsměvných, protože dnes už víme, jak to všechno dopadlo, přesto se jedná o naprosto zásadní četbu.
Kdyby tam nebyl ten ,,lidově-demokratický" závěr, tak by to byla docela dobrá kniha, škoda. Celkově mě to bavilo, ale občas jsem si říkala, proč je hlavní hrdina takový pitomec. Ten konec byl opravdu děs. Agitka- hadr.
Opět jsem se neskutečně nasral - ne čtenim, kniha je fajn, ale osudama Jurgise a jeho famílie. Když už se dostal do takovejch sraček (doslova), vůbec jsem nepochopil, proč se furt snažil probořit hlavou zeď a neustále se hlásil o práci na jatkách, i když to byla brutální řezničina (a teď fakt nemyslim porážení dobytka) a radši s tim nesek jako ten Jonas. Nakonec se z toho teda nějak dostal, ale zase si to sám vlastní vinou podělal...
Ten socialistickej závěr nehodnotim vzhledem v roku vydání, přecejenom v tej době ještě lidi nevěděli do čeho jdou, a že ty světlý zítřky zas až tak světlý nebudou. Rozhodně ne pro všechny.
Mazec!!! Nejhorší tom je, že se toho moc za těch víc než 100 let nezměnilo. Doporučuju americký dokument Továrna na smrt, z prostředí jedné prasečí farmy, já ho ani nedokoukala, neměla jsem na to žaludek...
Z popisu fungovania továrne mäsospracujúceho priemyslu (kapitola 3) išla hrôza. Ďalej sa dej zameriaval na podmienky a útrapy chudobného ľudu, no dosiahnuť podobný pocit nechuti dokázal až niečo tesne pred polovicou, kedy sa dej výrazne zdramatizoval. S hlavnými postavami som síce do istej miery súcitil už predtým, ale niekedy si za svoj stav mohli sami (napríklad, keď Jurgis, ktorý zarábal 6 dolárov týždenne si urobil párty, po ktorej mu ostal dlh 100 dolárov). Je to kniha z roku 1904; od tejto doby sa sociálna situácia a pracovné podmienky pracovníkov neporovnateľne zlepšili. Z útrap, krívd a nespravodlivostí, ktoré príbeh prináša, dodnes zostala v podobnej miere už len jediná – veľkochovy zvierat.
„Všechno běželo tak hladce a systematicky, že na to člověk hleděl jako očarovaný. Byla to strojní výroba vepřového, matematika aplikovaná na výrobu vepřového. A přece ani nejstřízlivější člověk se nemohl ubránit, aby na ta prasata nemyslil; byla tak nevinná, přišla tak úžasně důvěřivě a byla ve svých protestech tak přímo lidská a tak naprosto v právu! Nedopustila se ničeho, proč by si to zasloužila, a znamenalo to jen vršit urážku na křivdu, jak se to praktikovalo tady, věšet je takhle bezcitně, neúčastně, a ani se nepokusit se ospravedlnit, ani je neuctít jedinou slzou! (…) Má člověk věřit, že prasata opravdu nikde nemají nějakého boha, kterému je prasečí jedinec drahý, pro kterého ten prasečí kvikot a muka něco znamenají? Kdo vezme to prase do náruče a utěší je?“
...Dílčí vrstvení a kupení Rudkusových tragédií bylo zvláště v první polovině knihy tragikomické. Samozřejmě tragické, ale když pan Sinclair to tak dramaticky kupil a vrstvil, že jsem si říkala, zívaje bez dojetí: "tak copak ještě našeho hrdinu potká, přijde o práci? Lup a je to tam. Přijde o dům? jo! Přijde o ženu? jo! Přijde o....jo, jo, jo...."Přijde o všechno o co přijít může i o zbytky vlastní cti v té své jednoduchosti a blbosti a samozřejmě i smůle při tom všem...Sympatie k hlavnímu hrdinovi moc nechovám, protože na něm nic ale vůbec nic sympatického neshledávám. Počínaje jistou plochostí, jíž je vykreslen, drsností /asi to druhé tak mělo být, přeci jen přicházel a vcházel z a do drsných poměrů a co já zhýčkané dítě svého věku můžu vědět, že?/ a nebetyčnou hloupostí...situace, kdy se mohl vymanit ze své bídy, ušetřit pěkný peníze a zaopatřit se na doby zlé a místo toho - děvky a chlast...a následný pád tam, odkud se vyhrabal - a za to všechno můžou ti prašiví kapitalisti, žeano...Ne, nemám soucit se situacemi, kdy by i mohl člověk být strůjcem svého osudu a v té chvíli si podřeže větev pod sebou...Nuže, opravdu silný moment v knize bylo pro mě setkání Jorgise a Freddiho...a nakonec socialismus s lidskoku tváří - agitka jak z Rudýho práva...Suma sumárum: času věnovaného této knize nijak zvlášť nelituji, ALE...
První polovina knihy mě moc bavila. V druhé polovině jsem se začala nudit natolik, že jsem některé stránky i přeskočila.
Vidím, že toto vydání četlo víc lidí, já mám doma to prvorepublikové a pod něj jsem dala toto hodnocení.
Tuhle knížku jsem četla stále dokola, tak je dobře napsána. Bavila mě jako dorůstající holku - i později, když už jsem víc a lépe chápala souvislosti. V knize je popsán rozklad přistěhovalecké litevské rodiny, která se v naději vydala za lepším osudem do Ameriky. Místo úspěchu se propadají stále víc do chudoby, neumí se orientovat v dravčím světě byznysu, kterému není hanba odírat i ty nejchudší. Je tu i barvitý popis zpracovávání masa, celá mašinerie i s cynickým výrokem, že "z prasete se dá upotřebit všecko, až na jeho kvikot". Žaludek se obrací a na maso na delší dobu nebudete mít chuť. Kniha mistrně ilustruje celou obludnost kapitalistického světa, ve kterém není pro poctivce místo. Doporučuju ke čtení i dnes, knížka má stále co říci.
Štítky knihy
USA (Spojené státy americké) dělnické hnutí kapitalismus korupce sociální problémy politické strany přistěhovalci, imigranti velkochovy konec 19. století Chicago IllinoisAutorovy další knížky
| 1974 |  Džungle |
| 1948 | Konec světa |
| 1972 |  Petrolej |
| 1947 | Dračí zuby |
| 1994 | Dračí sklizeň |
Vynikající kniha.