Jawa Kývačka - motocyklové typy 351-361

14.05.2017

Další z řady publikací edice Retro je věnována jedné z československých legend, motocyklům JAWA typů 351 - 361, které zná celý motocyklový národ pod názvem "kývačka".
V úvodu knihy je krátce nastíněna situace v motocyklovém průmyslu mezi světovými válkami a cesta ke vzniku kývačky, kdy po dočasném sjednocení továren JAWA a ČZ byla nějakou dobu vyráběny tzv. mezitypy jednotné (národní) motocyklové řady, a to v kubaturách 125, 150, 175, 250 a 350 ccm. Po mezitypech přišly na řadu již typy Jednotné (národní) motorové řady, mimo objemu 150 opět ve všech kubaturách.
Další kapitoly jsou věnovány již typům JAWA (po opětovném rozdělení Jawy a ČZ), a to ve variantách 250 a 350 ccm, které byly opět v mnoha odvozeninách vyráběny až do července 1974, kdy byla výroba kývaček definitivně ukončena a nahrazena řadami Californian a Bizon. Vlastnímu popisu kývaček je věnována přibližně polovina knihy. V označení jednotlivých typů se zdá být poněkud chaos, ale v Jawě se prostě tehdy tak značilo.
Ve druhé polovině autor nejprve zabrousil až do daleké Indie, kde byly Jawy po nějakou dobu licenčně montovány, a nevzniklo jich tu zrovna málo, něco přes milion. Jedna z kapitol je věnována soutěžnímu nasazení kývaček, jednak na čtyřiadvacetihodinovce Bol d´Or, ale i na závodech motokrosových, jak u nás doma, tak především na slavných Šestidenních. Zde dosáhl tým JAWA - ČZ mnohých úspěchů.
Vzhledem k době, ve které se tyto motocykly vyráběly, byly pro řadu lidí jediným dopravním prostředkem, a tak mnozí vymýšleli, jak je uzpůsobit k tomu, aby se na nich dalo ledacos odvézt. Další kapitola je tedy věnována příslušenství, od podomácku vyrobených brašen a nosičů až po továrně vyráběné a velmi oblíbené jednokolové přívěsné vozíky PAv 40 a zapomenout nelze ani na sajdkár Velorex 560, jehož vzniklo téměř 90 000 ks. A v neposlední řadě tu najdeme zmínku i o nejrůznějších štítech a kapotážích, které zmírňovaly dopady nepřízně počasí.
Další kapitola dává nahlédnout do plánu údržby takového motocyklu, v tehdejší době mnoho motoristů servisovalo svoje stroje svépomocí, a že mazací plán kývačky nebyl zrovna jednoduchý.
Závěr knihy je věnován, jak je v této edici zvykem, několika barevným snímkům - dobovým prospektům, a také několika obrázkům z různých končin světa, kam až se kývačka dostala.
V samém závěru jsou pak podrobné technické údaje jednotlivých typů.
Opět jsem dočetl knihu o další československé legendě, kterou poháněl nějaký motor, a mohu konstatovat - jen tak dál.