Jdu s hlavou vztyčenou
Daniel Anýž
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537372/bmid_jdu-s-hlavou-vztycenou-662f92d48567a.jpg
5
150
150
PŘÍBĚH RODINY MILADY HORÁKOVÉ Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Co formovalo Miladu Horákovou? A kde brala tolik síly, odvahy a energie, aby dokázala přežít nacistické věznění a nepodala se ani svým komunistickým vrahům? Posluchačům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny – statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA. V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni. Posluchače čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky audiokniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Audiokniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.... celý text
Literatura faktu Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Audioteka
, Zeď
Interpreti: Taťjana Medvecká , Libor Hruška , Jiří Dvořák
více info...
Přidat komentář
Trvalo delší dobu, než jsem knihu konečně dočetla, není to jednoduché čtení... Konečně vím trochu více o Miladě Horákové, ale pořád málo na to, abych si dovedla představit, co ji hnalo kupředu, proč se tolik angažovala. Až když člověk dočte i její dopisy, které psala těsně před popravou, tak si uvědomí, že všechno, co prožila, jak se chovala, žila s rozmyslem a věřila, že to bylo dobře. Statečná žena, pokorná, silná. Hrozné je, že i ty její dopisy komunisté zadrželi, takže si je její dcera mohla přečíst až v roce 1990... Těžké to ovšem neměla jen Milada H., i příběh jejich blízkých je moc zajímavý a celá kniha opravdu stojí za přečtení.
Věděla jsem, že to nebude lehké čtení a nebylo. Jediné, co mi vadilo, bylo již zmíněné opakovaní textu. Respekt a čest její památce.
Otřesný příběh jedné rodiny, kterou roztrhla válka a nakonec zničila krutá padesátá léta. Není co dodávat, jen, velká úcta a obdiv.
V Martinuse píšu, že približná dĺžka čítania tejto knihy je 4 hodiny. Nuž, mne to trvalo pár týždňov, kým som sa prelúskala touto knihou, pretože život Milady Horákovej sa nečíta vôbec ľahko a ona ho napriek všetkým úzkaliam, bolestiam a nespravodlivému koncu zvládala s pokorou a odvahou. Povinné čítanie pre všetkých, ktorí túto výmimočnú ženu poznajú aj nepoznajú. Najmä v tejto dobe je dôležité si pripomínať minulosť našej krajiny a predchádzať opakovaniu chýb, lebo zdá sa, že my ľudia sme niekedy nepoučiteľní :( Odporúčam!
Z čítania tejto knihy behá mráz po chrbte. Kniha Jdu s hlavou vztyčenou obsahuje nie len životný príbeh Dr. Milady Horákovej, ale aj jej manžela a dcéry, a okrajovo sa dozvieme aj o osude ďalších členov rodiny. Veľmi dobre sa číta. Prakticky okamžite som sa do nej začítal a na jeden záťah som prečítal 200 strán. Veľmi sa mi páči, že kniha je napísaná vecne a bez pátosu. Po formálnej stránke by síce mohla byť napísaná aj trošku lepšie, lebo autor sa niekoľkokrát v texte opakuje, ale v tomto prípade je naozaj oveľa dôležitejší obsah než forma. Túto knihu vám všetkým odporúčam bez ohľadu na vek, pohlavie, vzdelanie, koľko toho máte načítané a aké žánre preferujete... Je dôležite vedieť, čo dokážu vykonať nesprávny ľudia na nesprávnych miestach.
Jak už tu bylo vícekráte zmíněno, doslovné dlouhé citace dopisů v textu byly zbytečné, když pak byly celé dopisy uvedeny (v mém případě čteny). Příběh rodiny Horákových byl silný. A mě trochu mrzí, že nebyl více zaznamenán i životní příběh rodiny sestry Věry Tůmové, která se starala o Janu Kánskou.
Netřeba komentáře. Kdo nepřečte, neví. Silné, moc silné. Stejně jako všichni v té knize. Smekám před nimi.
Tento memoár nepřináší pouze životní příběh paní Milady Horákové, ale také její rodiny a blízkých přátel. Kniha mě pohltila, měla jsem pocit, že jsem součástí života jejich rodiny. Je skvěle napsaná i namluvená (já poslouchala audioknihu), ale malinko mi vadily opakující se pasáže. Ke konci jsem četla se slzami v očích, dopisy byly velmi dojemné - hlavně, připomene-li si člověk, že se k většině (krom dcery Jany) nikdy nedostaly. Paní Milada Horáková má můj obdiv. Stejně tak děkuji autorovi za toto výjimečné zpracování.
Mimořádně inspirativní žena, hrdinka této knihy, si zaslouží pozornost i dnes. Kniha je napsána čtivě, jen mne někdy otravovalo opakování citací.
Každopádně jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý.
Poslouchala jsem jako audioknihu.I když příběh Milady Horákové znám,poslouchala jsem osud celé její rodiny se zaujetím a současně s hlubokým obdivem jak si Milada a její manžel stáli za pravdou i když je i jejich blízké to stálo mnoho...
Audiokniha neuvěřitelně dobře obdazena.
Více netřeba, silný příběh, velmi dobře zaznamenán. Až jisté věci, které se opakují v popisu a následně ve vzpomínkách.
Při poslechu dopisů sečlověk až diví, že je režim držel pod zámkem a nepředal je rodině.
Neuvěřitelně smutný příběh jedné rodiny, a především o jedné neuvěřitelně silné ženě... Knihu jsem si musela dávkovat po částech... Na jedno souvislé čtení to bylo příliš silné. Příště si vyberu na takhle silné téma jinou dobu než předvánoční čas. Po dlouhém odloučení otce a dcery jsem si ještě o to víc vážila chvil se svými nejbližšími.
Stejně jako aktijnov vnímám jedinou chybu - opakující se text v dopisech a autorova totožná slova. Kdyby k dopisům napsal jen krátký komentář, tak by udělal líp. Ale celkově je to hodně dojemné, z Miladiných dopisů jde cítit naprostá vyrovnanost a neskutečná pokora. Přesto, že nebyla nejlepší matka a manželka, tak své blízké nadevše milovala a bylo to v knize dost znát. Byla to obdivuhodná žena, nedala se zlomit a opravdu šla naprosto se ctí s hlavou vztyčenou až do konce!
Velmi čtivě zpracovaný text. Zůstane v hlavě, člověk musí o tom přemýšlet...
Občas mi trochu vadilo, že se autor opakuje. Že to, co stojí v dopisech, vkládá stejnými slovy i do svého textu. To je ale drobnost.
Jsem nadšená a mám slzy na krajíčku. Výjimečná kniha ukazující velmi čtivým způsobem život úžasné ženy a strasti její rodiny. V knize jsem se dozvěděla mnoho zajímavých faktu!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus 20. století Československo exil komunismus popravy studená válka Milada Horáková, 1901-1950 zločiny komunismu
Myslím si a jsem vděčen za každý počin o snahu o knihu o Miladě Horákové, taky už jsem měl tuto novou knihu nějakou dobu v plánu. Musím se teda přiznat, že jsem od toho čekal malinko víc. Je v podstatě postavená na rozhovorech a setkání s Janou Kánskou a dopisech, co psal Bohuslav Horák, ale moc v tom nevidím nějaký přínos autora, kromě toho že to dal dohromady, informativně nosnější mi přišla Kniha Zory Dvořákové i justiční vražda Miroslava Ivanova. Tato kniha se tvářila velkolepě, že to bude něco zbrusu nového, ale trochu mi přišlo, že je tak hlavně udělaná, spousta volných stránek, text napsaný tak, že autor v podstatě přepsal svými slovy a pak ho tam ještě vložil, takže jsem některé pasáže četl dvakrát úplně slovo od slova stejné. Jsem rád, že jsem si to přečetl a že jsem se dozvěděl nějaké nové věci o osudech rodiny Horákových, ale trochu mě mrzí, že když už měl tu možnost se s Janou Kánskou setkávat, že se toho nezhostil pečlivěji. Spousta věcí by tam mohla být dodána. Chyběl tam větší detail k tomu procesu. Protože to člověk načte z jiných zdrojů tak to asi tak nevadilo, ale proč, když se tu věnuje rodině tam nejsou další osudy Věry a Josefa Tůmových, kteří hráli v jejich rodině klíčovou roli, prostě se po odjezdu do Ameriky vypařili. Jak to dopadlo z dědou Králem, či babičkou Horákovou? Kdy zemřeli, jak vypadalo jejich loučení? Možná autorovi křivdím, že z toho tu nafouklou velkolepost udělal jen nakladatel, aby se to lépe prodávalo, možná se to mohlo udělat s menší pompou a jako spoluautor Jana Kánská.
Co mě potěšilo je, že byly na konci ty dopisy Milady před popravou, překvapil mě seznam knih, co Milada četla a doporučila Janě, půlka z toho byl socialistický brak (Anna proletářka, Majerová ...), tak by mě zajímalo, jestli to četla proto, že v komunistickém kriminále se k ničemu jinému nemohla dostat a nebo chtěla před smrtí pochopit zrůdnost toho systému ve kterém žila.