Je čas metat kamení
Jean Anglade
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47318/bmid_je-cas-metat-kameni-D1W-47318.jpg
5
17
17
Generační román je lokalizovaný do autorovy rodné Auvergne a líčí tedy prostředí, které autor důvěrně zná a do detailů přesně zachycuje. Na tomto pozadí vypráví historii tří generací auvergneských řezníků, lidí nesložitých a nepříliš vzdělaných, zato pracovitých, citlivých a dobrých, do jejichž osudů zasahují světové události a mění jejich život drastickým způsobem. Na poměrně malé ploše zpřítomňuje autor celé půlstoletí moderních francouzských dějin a prostřednictvím svých hrdinů zaujímá jednoznačný a nesmlouvavý postoj jak ke dvěma světovým válkám, tak i k poválečnému pokusu Francie o potlačení alžírského národně osvobozeneckého boje.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1977 , OdeonOriginální název:
Un temps pour lancer des pierres, 1974
více info...
Přidat komentář
Tři generace Humbertů se potýkají se strastmi života v malém francouzském městečku Montferrandu. Zrzavý hromotluk Francisque převzal po svém otci rodinné řemeslo řezníka a uzenáře, ale zdá se, že je posledním v řadě. Nejen proto, že jeho syna Gabriela uzenářství nezajímá, ale i pro stále se horšící situaci drobných podnikatelů, kteří jsou drceni mamutími obchodními středisky. Jean Anglade na osudech svých hrdinů mapuje dějiny Francie mezi dvěma světovými válkami a bezprostředně po nich. Přistupuje k látce s neodolatelnou upřímností, nadhledem a humorem. Dokáže být stejnou měrou hravý a veselý, jako nekompromisně kritický a sžíravý. Umí psát lehce o vážných věcech, jakož i věnovat úsměv věcem smutným. Nehraje si na proroka ani na zvěstovatele věčných pravd, svůj zájem opírá o prostého, těžce a poctivě pracujícího člověka, který je vystavován životním zkouškám. Jeho prostřednictvím pak pranýřuje nešvary doby a rozdělené společnosti, ukazuje dobro a zlo, obětavou lásku i bezohlednou chamtivost, vstřícnost i bezmoc. Chybějí tu výrazné dramatické momenty (a ty, co tu jsou, mají notně obroušené hrany), ale jako generační román obstojí Angladeho dílko bez problémů.
Jedna z nejlepších knih, co jsem poslední dobou našla v jedné z nádražních knihoven. Je to něco, co by na sklonku života mohl napsat každý z nás. Jakési živé dějiny, promítané v osudech obyčejných lidí. Děj knihy se odehrává od období před 1. světovou válkou až do 70. let 20. století ve Francii. Ústředními postavami jsou členové rodiny Humbertů, uzenářů z města Montferrand. Jejich životy poznamenají dvě světové války i poválečná politika Francie, směřovaná nejprve k udržení zámořských kolonií, později k bouřlivému rozvoji země, v němž pro drobné živnostníky, jako jsou Humbertovi, přestává být místo. Je až neuvěřitelné, jak se mnohé omyly v dějinách různých států opakují. Mnohé z toho, čím si Francie prošla na přelomu 60. a 70. let, čekalo na nás v letech 90. - obrovský rozvoj automobilové dopravy, stavby supermarketů a s tím spojený zánik menších obchodů, nerovné pracovní podmínky živnostníků a zaměstnanců (trvají dodnes). Kniha je z tohoto pohledu nejen příběhem jedné rodiny, ale i sociologickou studií, která mimo jiné vypovídá o tom, jak rozhodnutí několika málo lidí (politiků) může tragicky poznamenat život milionů těch, kdo jim důvěřují.
K téhle knize jsem se dostala náhodou a jsem jí za to vděčná. Je to zase trochu jiný pohled na události, které se týkají jak nás tak Francouzů. A to je vždycky zajímavé. Navíc Anglade je dobrý spisovatel - lze si od knihy přát víc?
Neprávem opomíjená kniha! Příběh mě velmi překvapil, neboť nabídl mnohem více, než slibuje zdejší nepřesná anotace. Doporučuji všem, kteří v literatuře vyhledávají široké epické vykreslení všedního života všedních lidí, kterým do života vstupují dějinné události. Doporučuji i těm, které by mohlo zajímat, jak mnichovská zrada na Československu byla vnímána v jedné ze zemí, které nás zradily - tomuto tématu je věnovaná velmi hezká část textu. Doporučuji i těm, které obecně zajímají dějiny Francie 20. století a jejich reflexe v hlavách prostých Francouzů. Knihu nedoporučuji jedině vegetariánům, neboť naturalistické popisy porážky prasat a kůzlat by je mohly opravdu znechucovat. Hrůzu z nich mi však vynahradily nečekaně vtipné epizody a průpovídky, na kterých si dala překladatelka opravdu záležet.
Autorovy další knížky
| 1977 |  Je čas metat kamení |
| 1977 | Zapomenuté jablko |
| 1984 |  Nemusí pršet, jen když kape |
| 1980 | Mramorová deska |
naprosto ve všem se shoduju se čtenáři níže (ludek.n, BabaJaga11, Koka):
u nás neznámý a neprávem nedoceněný francouzský spisovatel, také jsem román nalezl náhodou - vyřazený v knihobudce, navnadil mne název (symbol revolučních bouří a odkaz na biblickou knihu Kazatel 3,1-5) a odměnilo poutavé, klasicky chronologické vyprávění z prostředí drobných živnostníků (řezníků) na francouzském maloměstě;
humoristicky pojatý generační román se postupně čím dál víc překlápí do sociálněkritického a úplný závěr pak překvapí svou hyperbolou = nemohu si pomoct, Francisque mi chvílemi připomínal Herrmannova Martina Žemlu;
vypíchnout musím taky pasáže, kde se zmiňuje Československo, mnichovská dohoda atd. z pohledu "mocnosti, která u toho byla", a především nezáměrnou, až černovtipnou podobnost vývoje podnikání v 70. letech ve Francii a u nás v 90. letech (konkurence supermarketů a zánik maloobchodu) či dnes (blokační stávky zemědělců);
zaujaly mě pozoruhodné detaily jednak z řeznického prostředí a jednak z válečných let v zázemí (třeba že mezi nejlevnější a nejopovrhovanější potravinové náhražky patřila sójová, čiroková či kaštanová mouka - a když se dnes podíváme na jejich ceny v bio-veganských obchodech...)