• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jean Anglade

Je čas metat kamení

„naprosto ve všem se shoduju se čtenáři níže (ludek.n, BabaJaga11, Koka): u nás neznámý a neprávem nedoceněný francouzský spisovatel, také jsem román nalezl náhodou - vyřazený v knihobudce, navnadil mne název (symbol revolučních bouří a odkaz na biblickou knihu Kazatel 3,1-5) a odměnilo poutavé, klasicky chronologické vyprávění z prostředí drobných živnostníků (řezníků) na francouzském maloměstě; humoristicky pojatý generační román se postupně čím dál víc překlápí do sociálněkritického a úplný závěr pak překvapí svou hyperbolou = nemohu si pomoct, Francisque mi chvílemi připomínal Herrmannova Martina Žemlu; vypíchnout musím taky pasáže, kde se zmiňuje Československo, mnichovská dohoda atd. z pohledu "mocnosti, která u toho byla", a především nezáměrnou, až černovtipnou podobnost vývoje podnikání v 70. letech ve Francii a u nás v 90. letech (konkurence supermarketů a zánik maloobchodu) či dnes (blokační stávky zemědělců); zaujaly mě pozoruhodné detaily jednak z řeznického prostředí a jednak z válečných let v zázemí (třeba že mezi nejlevnější a nejopovrhovanější potravinové náhražky patřila sójová, čiroková či kaštanová mouka - a když se dnes podíváme na jejich ceny v bio-veganských obchodech...)“... celý text
— los

---

Mramorová deska

„Moc se mi líbily příběhy jednotlivých padlých, začátek už méně. Přirozeně vložená míra sarkasmu celkový příběh zrealističťuje.“
— niki-chan

---

Mramorová deska

„Líbilo moc! Kam se hrabou vychvalované Zvonokosy. Útlá knížečka vypráví o vesničce v rázovitém kraji Auvergne, jak se jí na dálku dotkla první světová válka. Je to napsané krásným jazykem, vtipně a s mírou ironie, kterou si může člověk dovolit jen vůči svým blízkým. Během čtení jsem se skvěle bavila, po přečtení zůstal dlouhý stín smutku. Jak to má u tragikomedie být.“... celý text
— Dadance

---

---

Zapomenuté jablko

„Moc hezká, ale smutná kniha.“
— boxas

---

Je čas metat kamení

„Tři generace Humbertů se potýkají se strastmi života v malém francouzském městečku Montferrandu. Zrzavý hromotluk Francisque převzal po svém otci rodinné řemeslo řezníka a uzenáře, ale zdá se, že je posledním v řadě. Nejen proto, že jeho syna Gabriela uzenářství nezajímá, ale i pro stále se horšící situaci drobných podnikatelů, kteří jsou drceni mamutími obchodními středisky. Jean Anglade na osudech svých hrdinů mapuje dějiny Francie mezi dvěma světovými válkami a bezprostředně po nich. Přistupuje k látce s neodolatelnou upřímností, nadhledem a humorem. Dokáže být stejnou měrou hravý a veselý, jako nekompromisně kritický a sžíravý. Umí psát lehce o vážných věcech, jakož i věnovat úsměv věcem smutným. Nehraje si na proroka ani na zvěstovatele věčných pravd, svůj zájem opírá o prostého, těžce a poctivě pracujícího člověka, který je vystavován životním zkouškám. Jeho prostřednictvím pak pranýřuje nešvary doby a rozdělené společnosti, ukazuje dobro a zlo, obětavou lásku i bezohlednou chamtivost, vstřícnost i bezmoc. Chybějí tu výrazné dramatické momenty (a ty, co tu jsou, mají notně obroušené hrany), ale jako generační román obstojí Angladeho dílko bez problémů.“... celý text
— ludek.n