Dadance
komentáře u knih
Děvčátko, rozdělej ohníček
Martin Šmaus
Dost dlouho mi trvalo, než jsem překonala odpor k názvu. (A ano, vím, že je to písnička.) Pak jsem za ním objevila mimořádně silný a drsný příběh, ve kterém mi četné zdrobněliny nevadily, ba naopak - byly vždy na místě. Jinak je krutě upřímná, až to člověka zaskočí. Dlouho jsem si namlouvala, že je to z poválečných dob, nejvýš nějaká šedesátá - a ejhle, Sametová revoluce. Moc jsme se tedy neposunuli.
Už je tady zas
Timur Vermes
Viděla jsem kousek filmu, ten mě moc nenadchl. Kniha ano. Člověk by si ji víc užil, kdyby znal vnitroněmecké poměry, ale i tak mě velmi bavila. Včetně jazyka vyprávění.
Naděje v dějinách
Tomáš Petráček
K předchozím komentářům není co dodat.
A velmi oceňuji, že v rozhovoru se s nikým nevyřizují účty za přišlápnuté kuří oko, kritika je věcná a nevede se ad hominem.
Jen by mě zajímalo, u koho došlo k názorovému posunu. U otce Petráčka, nebo u jeho patrona Dominika kardinála Duky? Nějak si nedovedu představit, že bývali na jedné vlně.
Sloužil jsem Arafatovi
Tass Saada
Tahle kniha mi doplnila i upravila představy. Doufala jsem, že se dozvím víc o poměrech v arabských zemích. Ale i když víc než polovina knihy je věnována autorovu životu v USA, i v ní je zobrazen přístup
tradičních muslimů k víře a jiným
náboženstvím. Naštěstí se v závěru vrací do Gazy, takže další porce informací.
Mramorová deska
Jean Anglade
Líbilo moc! Kam se hrabou vychvalované Zvonokosy.
Útlá knížečka vypráví o vesničce v rázovitém kraji Auvergne, jak se jí na dálku dotkla první světová válka.
Je to napsané krásným jazykem, vtipně a s mírou ironie, kterou si může člověk dovolit jen vůči svým blízkým. Během čtení jsem se skvěle bavila, po přečtení zůstal dlouhý stín smutku. Jak to má u tragikomedie být.
Nebe, na němž nesvítily hvězdy
Rainer M. Schröder
Tentokrát je to na hodnocení těžké. Nakonec dávám 5 hvězd, ale musím k tomu něco dodat.
Vysoce hodnotím obsah. Autor v doslovu uvádí, že 90 % se zakládá na skutečných a doložitelných událostech, a přikládá několikastránkový seznam použité literatury a pramenů. Zezačatku jsem si fakta ověřovala, pak už jsem mu věřila. Vypráví o poválečném osudu národa Židů jejich očima. Proplétají se tu velké dějiny s těmi osobními. A je to síla!
Pro mě to byl příval nových, překvapivých, ba šokujících informací.
Jen je mi líto, že se této látky nechopil nějaký lepší spisovatel. Neboli forma je všelijaká. Pro těch zbylých 10 % fabulace sáhl autor do červené knihovny a neměl šťastnou ruku. Zřejmě mu ten styl není blízký, takže vytvořil love story se vší schematičností, přeháněním záporných postav až do karikatury, šroubovanými dialogy, polopatickým vysvětlováním a klišé, až mě to iritovalo. (Věty typu ,,Usmíval se a vpíjel se do její přirozené krásy." by měly být trestné.)
Chápu, že zvolil román jako přístupnější formu než historické pojednání, ale osobně bych se bez toho obešla. Za celých cca 450 stránek jsem si k postavám nevytvořila nějaký hlubší vztah.
Nemohu hodnotit překlad, nicméně editor/ka stylu také neprospěl/a. Spousta chyb v interpunkci místy znesnadňovala porozumění textu a množily se chyby z nepozornosti - ať už v logické návaznosti, tak i v opakování stejných slov za sebou (zřejmě je někdo po úpravě formulace zapomněl vymazat).
Přes drobné vady na kráse je důležité, aby si tuhle knihu lidé přečetli. Prostě aby věděli. Pak bude možná méně knížecích rad, co mají Izraelci ve své zemi dělat.
Nezlomná: Hraběnka, která se postavila nacistům ve Velké pardubické, nejnebezpečnějším dostihu na světě
Richard Askwith
Velmi zajímavé!
Na mě občas trochu moc jmen formou telefonního seznamu, trochu moc vciťovaček ,,co asi cítila ...", občas nějaká historická chybka nebo nepřesnost, ale to jsou jen drobounké vady na kráse.
A je trochu smutné, že o nejvýznamnější ženě čs. jezdectví píše Angličan, na druhé straně je o to zajímavější vidět to z jeho odstupu.
Češi a jejich komunismus. Paměť a politická identita
Francoise Mayer
Jsem naprosto nadšená!
Téma společnosti v období 1948 - 89 nahlížené z pohledu různých skupin obyvatelstva, skvělý metodologický úvod a spousta odkazů na literaturu. Čtivé, nevynášející radikální soudy, ale tu a tam s vtipným komentářen. Spousta podnětů k přemýšlení i dalšímu bádání. A taky možnost podívat se na český rybníček očima někoho zvenčí, kdo ale tématu skvěle rozumí.
Doporučuji!
Benešovy dekrety. Budoucnost Evropy a vyrovnávání se s minulostí
Muriel Blaive
Statě od několika autorů různého zaměření a úrovně z jakési konference. Reagují na tehdejší politickou debatu o Benešových dekretech. V některých jsou drobné faktické chyby a nepřesnosti.
Smrt zaživa
Ruth Rendell
Zajímavý nápad, suchopárné podání. Možná to mělo odrážet životní obzory hlavního hrdiny. Zato podle popisu okolí by se dala nakreslit mapa.
Kantořina - těžká dřina
Miroslav Buberle
O kantořině nic, o krizi středního věku autora víc, než by člověk chtěl vědět. Podáno bez nadhledu a humoru.
Katedrála moře
Ildefonso Falcones
Vypadalo to líp, než jaké to bylo. Sice se to dobře a rychle četlo, ale trochu mi vadily historické nepřesnosti a klišé, nepropracovanost postav a často se opakující formulace. Žádný hluboký čtenářský zážitek to pro mě nebyl, brala jsem to jako pohlednici z časů minulých. Na to by ale stačilo daleko míň stránek.
Pod vlivem Jupiteru
Gary D. Schmidt
Kniha mě příjemně překvapila. Vyprávěné jazykem normálního kluka (no, možná trochu slušňáka), rychlý spád, nečekaný konec ... A silný příběh.
Tři muži ve člunu a na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Miluju. A obdivuju naprosto skvělý timing vyprávění vtipů a gagů.
Zakázané holky
Hana Bořkovcová
(SPOILER) Z téhle knihy mám rozporuplné pocity.
Je psaná současným jazykem, i vztahy v rodinách mi připadají jako z dneška. Díky tomu se do příběhu snadno vžijete.
Ale celkově mi to připadá hodně idealizované: dvě skvělé rodiny, dva padouši, kteří se po varování napraví. Vlastně se nic moc neděje, jen Židi jsou zavření doma (a nepracují) a mají míň jídla.
Tragickému konci židovské rodiny se samozřejmě nedalo vyhnout, je však vyprávěn jen z pohledu přátel, tedy že se nikdo nevrátil. (To se mi moc líbilo, drasťáren je dost jinde.) Ostatní žili ,,šťastně až do smrti".
Pro mladší čtenáře je to nejspíš fajn, ale připadá mi, že dobu to moc nevystihuje.
Nemalujte si to
Joseph Heller
Sledováním dvou společností v jejich zlatém věku (athénské demokracie a nizozemské republiky) se ukazuje, že obě měly k dokonalosti daleko. K tomu krátké exkurze do dvacátého století krušný přehled završují. Řazeno do nečekaných souvislostí a opatřeno ironickými komentáři.
Byla jsem knihou nadšená a určitě si ji ještě párkrát přečtu. Je totiž bohatá na historické údaje. Zvlášť cením úctyhodný seznam odborných konzultantů. Po přečtení pár stránek této knihy je o čem přemýšlet (nejen) celý další den.
Delirium
Lauren Oliver
Do téhle knihy jsem jen nakoukla, abych zjistila, jestli je vhodná pro dospívající čtenáře - a už jsem se od ní neodtrhla. Po dlouhé době jsem se vysloveně těšila, až budu mít chvilku na čtení.
Myslím, že se skvělá nejen pro mlaďochy. Líčí fungování totalitní společnosti. Začíná polehounku, normálním životem sedmnáctileté dívky, která považuje všechna pravidla za prospěšná a nijak se jim nebrání, ba ani o nich nepochybuje. Všechno kolem vypadá idylicky, bezpečně a nadějně. Kniha má skvělou gradaci, je napínavá do poslední stránky, vypráví poutavě a barvitě, člověk skoro cítí vůně různých prostředí. Nečekejte žádné drastické popisy kárných táborů, mučení, poprav a podobných rekvizit totalitních systémů. Tady prosakuje podstata režimu pomalu, postupně, v komorním příběhu.
I když jsem knihu četla už před časem, moje nadšení nijak nezesláblo.
