boxas komentáře u knih
Tak, a prozatím (?!) konec. A jako mnozí další se domnívám, že pravděpodobně definitivní.
Martin se doslova utopil v záplavě jmen, dějových odboček a popisování stále nových a nových míst a osob. Nepomůže ani podrobný rejstřík ke knize připojený. A tak jako čtenář je pravděpodobně z toho všeho otrávený i sám autor, a proto se mu přes veškeré ujišťování, že "letos určitě" nedaří najít chuť tento svůj opus nějak zdárně dokončit.
Je to škoda. Dílo, které tak zdárně a slibně začalo, se zaseklo a ne a ne se někam posunout.
Kdyby se Martin donutil svoji Píseň ledu a ohně zásadním způsobem seškrtat a dopsat závěr, všichni čtenáři by mu tohle přešlapování na místě rádi odpustili.
Jenže to se pravděpodobně stane "až bude slunce vycházet na západě a zapadat na východě, až moře vyschnou a vítr rozfouká hory jako listí..."
Mám ji celý svůj život, podědila jsem ji po své mamince. Když ne jindy, tak takhle na Vánoce ji vždycky otevřu a vařím podle ní. Česká klasika v tom nejlepším slova smyslu.
Je třeba si zvyknout na styl vyprávění, tak jak nám ho předkládá George R. R. Martin. Pomalé pasáže, podrobně popisující politické intriky, přírodní scenérie, jednotlivé postavy a jejich historii najednou jakoby nic vystřídá nečekaný, velice dynamický zvrat, kde krev teče proudem a ti, které jsme si stačili oblíbit, umírají.
Jakmile si však na tento autorův styl zvyknete, jste ztraceni a dožadujete se dalších a dalších pokračování.
Je třeba si zvyknout na styl vyprávění, tak jak nám ho předkládá George R. R. Martin. Pomalé pasáže, podrobně popisující politické intriky, přírodní scenérie, jednotlivé postavy a jejich historii najednou jakoby nic vystřídá nečekaný, velice dynamický zvrat, kde krev teče proudem a ti, které jsme si stačili oblíbit, umírají.
Jakmile si však na tento autorův styl zvyknete, jste ztraceni a dožadujete se dalších a dalších pokračování.
Pořád nadprůměrně dobré, ale ty věčné intriky a hovory o nich mě nudily a snům jsem někdy nerozuměla. A občas jsem se ztrácela ve jménech.
Na druhou stranu chvílemi byla kniha tak napínavá, že jsem ji nedokázala odložit.
Pořád nadprůměrně dobré, ale ty věčné intriky a hovory o nich mě nudily a snům jsem někdy nerozuměla. A občas jsem se ztrácela ve jménech.
Na druhou stranu chvílemi byla kniha tak napínavá, že jsem ji nedokázala odložit.
Na rozdíl od mnohých jiných jsem se roky vyhýbala jak knize, tak i seriálu. Veškeré opěvování mě od toho silně odrazovalo. Nyní jsem tedy zjistila, že to vůbec není špatná kniha. Sice chvílemi až moc drsná, jednání některých hrdinů je z části naivní a rozčilující, z části naprosto nepochopitelné, ale na druhou stranu mě to celé velice bavilo!
A koneckonců, jak říká jedna z postav: "Nic z toho, co je před slůvkem ALE, se nepočítá."
Jo, a ještě jedna poznámka pro ty, kteří s knihou (a seriálem) stejně jako já teprve začínají: Nezvykejte si příliš na některou postavu! Stejně vám ji autor pravděpodobně zabije.
A to prosím pěkně není spoiler, to je fakt.
O co víc intrikaření a pletich, o to méně přímé akce. A navíc nové a nové postavy. Připadá mi, že tím, jak se děj neustále košatí a větví, že George R. R. Martin sám sebe zahnal do rohu a teď váhá, jak z něho ven. Chuť "táhnout dál" některé postavy ho evidentně opouští, tak mu nezbývá, než je zabít, jiné mu asi chyběly natolik, že se je snaží naopak oživit, nová území jsou plná nových lidí...tedy lidí - většinou, přesněji - jak se to vezme.
No a pak jsou tu ty postavy, které udělaly v knize tak zásadní kotrmelec, že nad tím zůstává rozum stát. A do toho všichni ti vrabčáci, rudí, příznivci jednoho mnoha tváří, nebo sedmi nebo čarostromů nebo co já vím, koho ještě, tyhle náboženské řeči mě už opravdu nudily.
No nic. Snad v další knize dostane děj zase ten stejný spád, jako měl na začátku! U Sedmi bohů, moc si to přeji!
O co víc intrikaření a pletich, o to méně přímé akce. A navíc nové a nové postavy. Připadá mi, že tím, jak se děj neustále košatí a větví, že George R. R. Martin sám sebe zahnal do rohu a teď váhá, jak z něho ven. Chuť "táhnout dál" některé postavy ho evidentně opouští, tak mu nezbývá, než je zabít, jiné mu asi chyběly natolik, že se je snaží naopak oživit, nová území jsou plná nových lidí...tedy lidí - většinou, přesněji - jak se to vezme.
No a pak jsou tu ty postavy, které udělaly v knize tak zásadní kotrmelec, že nad tím zůstává rozum stát. A do toho všichni ti vrabčáci, rudí, příznivci jednoho mnoha tváří, nebo sedmi nebo čarostromů nebo co já vím, koho ještě, tyhle náboženské řeči mě už opravdu nudily.
No nic. Snad v další knize dostane děj zase ten stejný spád, jako měl na začátku! U Sedmi bohů, moc si to přeji!
O co víc intrikaření a pletich, o to méně přímé akce. A navíc nové a nové postavy. Připadá mi, že tím, jak se děj neustále košatí a větví, že George R. R. Martin sám sebe zahnal do rohu a teď váhá, jak z něho ven. Chuť "táhnout dál" některé postavy ho evidentně opouští, tak mu nezbývá, než je zabít, jiné mu asi chyběly natolik, že se je snaží naopak oživit, nová území jsou plná nových lidí...tedy lidí - většinou, přesněji - jak se to vezme.
No a pak jsou tu ty postavy, které udělaly v knize tak zásadní kotrmelec, že nad tím zůstává rozum stát. A do toho všichni ti vrabčáci, rudí, příznivci jednoho mnoha tváří, nebo sedmi nebo čarostromů nebo co já vím, koho ještě, tyhle náboženské řeči mě už opravdu nudily.
No nic. Snad v další knize dostane děj zase ten stejný spád, jako měl na začátku! U Sedmi bohů, moc si to přeji!
Gró Gilbertovy knihy Norimberský deník není v suchém popisu norimberského procesu, ale v tom, že Gilbert byl přímo u toho, když onen proces probíhal. On s těmi lidmi skutečně mluvil, zapisoval si jejich i svoje dojmy, a nemohl tedy mít od daných událostí odstup. A z toho pramení nedostatky, ale zároveň i jedinečnost Norimberského deníku. A proto tu samozřejmě nenaleznete např. spekulace kdo, kdy a jak Göringovi propašoval jed, ale o to víc se zde dočtete, co si Göring myslel a o čem s Gilbertem mluvil, když se večer vracel ze soudní síně do své cely.
Je třeba si zvyknout na styl vyprávění, tak jak nám ho předkládá George R. R. Martin. Pomalé pasáže, podrobně popisující politické intriky, přírodní scenérie, jednotlivé postavy a jejich historii najednou jakoby nic vystřídá nečekaný, velice dynamický zvrat, kde krev teče proudem a ti, které jsme si stačili oblíbit, umírají.
Jakmile si však na tento autorův styl zvyknete, jste ztraceni a dožadujete se dalších a dalších pokračování.
Pořád nadprůměrně dobré, ale ty věčné intriky a hovory o nich mě nudily a snům jsem někdy nerozuměla. A občas jsem se ztrácela ve jménech.
Na druhou stranu chvílemi byla kniha tak napínavá, že jsem ji nedokázala odložit.
Na rozdíl od mnohých jiných jsem se roky vyhýbala jak knize, tak i seriálu. Veškeré opěvování mě od toho silně odrazovalo. Nyní jsem tedy zjistila, že to vůbec není špatná kniha. Sice chvílemi až moc drsná, jednání některých hrdinů je z části naivní a rozčilující, z části naprosto nepochopitelné, ale na druhou stranu mě to celé velice bavilo!
A koneckonců, jak říká jedna z postav: "Nic z toho, co je před slůvkem ALE, se nepočítá."
Jo, a ještě jedna poznámka pro ty, kteří s knihou (a seriálem) stejně jako já teprve začínají: Nezvykejte si příliš na některou postavu! Stejně vám ji autor pravděpodobně zabije.
A to prosím pěkně není spoiler, to je fakt.
Na rozdíl od mnohých jiných jsem se roky vyhýbala jak knize, tak i seriálu. Veškeré opěvování mě od toho silně odrazovalo. Nyní jsem tedy zjistila, že to vůbec není špatná kniha. Sice chvílemi až moc drsná, jednání některých hrdinů je z části naivní a rozčilující, z části naprosto nepochopitelné, ale na druhou stranu mě to celé velice bavilo!
A koneckonců, jak říká jedna z postav: "Nic z toho, co je před slůvkem ALE, se nepočítá."
Jo, a ještě jedna poznámka pro ty, kteří s knihou (a seriálem) stejně jako já teprve začínají: Nezvykejte si příliš na některou postavu! Stejně vám ji autor pravděpodobně zabije.
A to prosím pěkně není spoiler, to je fakt.
V určitých nepravidelných intervalech se k této knize celé roky vracím. Teď nejčastěji v podání Jana Wericha v audio verzi. A pokaždé mi to zvedne náladu. Takže doporučuji především na studený, deštivý podzim, čili právě teď. :-)
O něco horší než Záhada hlavolamu, ale to bude tím, že je to dvojka, tudíž některá jména, místa a věci už známe, a tak se ztrácí kouzlo nového.
Super kniha a zajímavé informace, z nichž mnohé jsem až do této doby ke své škodě nevěděla. Např. víte, které koření se má přidávat do pokrmu během vaření a které zásadně až po něm do hotového? :-)