Jak nakrmit diktátora přehled
Witold Szabłowski
![Jak nakrmit diktátora Jak nakrmit diktátora](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472664/bmid_jak-nakrmit-diktatora-oOq-472664.jpg?v=1620938798)
Lidé musejí jíst, ať jde o obyčejného člověka, krále či prezidenta. Nebo diktátora. Ani revoluce se nedají dělat s prázdným žaludkem. Witolda Szabłowského napadla otázka, kdo vařil nejhorším diktátorům 20. století, když utlačovali a masakrovali obyvatele vlastních zemí? Co mohou říct o historii lidé, kteří se denně starali o jejich jídelníček? Co měli nejradši Pol Pot, Idi Amin, Milton Obote? Na čem si pochutnávali Fidel Castro, Saddám Husajn či Enver Hodža? A kdo byli lidé, kteří byli diktátorům denně nablízku a snažili se je udržovat jídlem v dobrém rozmaru? Autor vyhledal osobní kuchaře diktátorů, aby vyslechl příběh jejich života a dozvěděl se, co měli pod pokličkami hrnců, když se řešil osud země nebo světa. Ovlivnili svým kuchařským uměním chod dějin? Jejich osudy odpovídají na mnohé otázky, a zároveň tak autor kreslí intimní portréty diktátorů v domácím prostředí. Navíc kuchaři prozrazují recepty na oblíbené pokrmy svých zaměstnavatelů, podle nichž si může uvařit i čtenář. Kniha vyšla s úspěchem zároveň v USA a Polsku a ocitla se ve finále literární soutěže o nejlepší světovou knihu na kulinární téma za rok 2020 (Gourmand World Cookbook Awards).... celý text
Literatura faktu Historie Příběhy
Vydáno: 2021 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Jak nakarmić dyktatora, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak nakrmit diktátora. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (21)
![Limonadovyjoe Limonadovyjoe](https://www.databazeknih.cz/img/users/17_/179714/m_179714-A4F.jpg?v=1487010555)
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
3,5/5
“Věděl jsem, že Hodža potřebuje něco sladkého, pak to bude lepší pro nás všechny, pro celou zemi, když dostane dezert.
Jaké to je vařit největším diktátorům 20.století? Jaké to je vařit se strachem ze smrti? Jaké to je být pořád prvním podezřelým z případné otravy vůdce? A jak moc se vyplatilo být opravdu dobrým kuchařem? Je možné, že kuchaři svým uměním trošku tahali za nitky a ovlivňovali tak chování svých vůdců i svůj vlastní blahobyt? Je možné, že plný žaludek dobrého jídla zachránil několik životů?
Co zvedalo náladu Hussainovi, vážně měl Castro krávu, která dojila 3x více než běžné krávy ? A co jedl Polpot?
W. Szablowski si dal mravenčí práci a skrze chutě a vůně sepsal životy největších diktátorů 20.století a jejich kuchařů. Povedlo se mu vypátrat dvorní kuchaře a nechat je povídat o lásce k vaření i k vůdcům.
Za mě pěkná kniha s čtivě zpracovanými moderními dějinami, pokud o diktátorech a politických situacích v zemích nemáte až tak načteno.
“ Od převratů jsou tady generálové. Kuchař je od toho aby vařil. Když oni dělají puč, přijdou s prázdnými žaludky, a když pro ně máš něco dobrého, je šance, že tě nezabijí. Umíš si představit, kdyby Amin celý den dělal puč, večer přijel do paláce a tady by nečekala večeře? Udělal by mi peklo na zemi. Z hladu. Lidi z hladu šílí.
![R47 R47](https://www.databazeknih.cz/img/users/34_/344555/m_r47-mOB.png?v=1692792170)
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
Nakonec standardní kniha „moderních“ dějin, která se snaží vnímat klíčové osobnosti skrz netradiční optiku. Tady navíc s recepty, abyste se mohli živit jako masoví vrazi. Nevím. Přijde mi to jako důmyslný nakladatelský konstrukt. Nic víc. Nic objevného se nedozvíte. Ti kuchaři se „přece jen snažili vařit dobře, aby je ten a ten diktátor nezabil“ a diktátoři navenek jedli jako obyčejní lidé, ale ve skutečnosti si debužírovali. Hm. Objev. Fakt to podle mě nemá smysl číst.
Související novinky (2)
Knižní novinky (22. týden)
30.05.2021
Knižní novinky (46. týden)
08.11.2020
Citáty z knihy (1)
„Od převratů jsou tu generálové. Kuchař je od toho, aby měl umyté ruce a čistou zástěru. A aby vařil.“
Kniha Jak nakrmit diktátora v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 142x |
ve Čtenářské výzvě | 27x |
v Doporučených | 9x |
v Mé knihovně | 92x |
v Chystám se číst | 86x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
20. století vzpomínky reportáže stravování, výživa státy a země světa politické dějiny kuchaři a šéfkuchaři diktátořiAutorovy další knížky
2021 | ![]() |
2016 | ![]() |
2018 | ![]() |
2023 | ![]() |
2021 | ![]() |
Přiznám se, že ačkoliv se hodně zajímám o dějiny, tak mě nikdy nenapadlo to, co Witolda Szabłowského, tedy co vlastně jedli všichni ti mocní a kdo to pro ně uvařil? A jak? A měl strach, jestli kvůli připálené cibulce nebo přesolené polévce nepřijde o hlavu?
Byla to pro mne kniha zajímavá, nevšední a objevná.
Autor mi dokázal, že vždycky je možné se podívat na současnost i minulost novým, netradičním a velice zajímavým pohledem.
A přitom se můžete naučit i mnohý nový recept! Některé docela dobře použitelné, jiné jen těžko. Třeba pečenou celou kozu asi dělat nebudeme.
Ale co třeba kofta, jak to měl rád Saddám Husajn?
"Rozemlel jsem půl na půl hovězí a jehněčí maso, smíchal ho
s rajčaty, cibulí a petrželí. Směs jsem dal odpočinout do lednice, aby
pak dobře přilnula na špízy. Připravil jsem misku na umývání
rukou, rozdělal oheň, upekl pita chleba a udělal jsem salát z rajčat
a okurek. Když máš nachystané maso, tak ho v tenké vrstvě naneseš na
špízy, přimáčkneš prsty, pak špízy položíš na několik minut na rošt
– a hotovo."
Nebo co tohle?
"Tak jsem vzal jablka, část jsem jich rozmixoval s pár lžičkami
medu a část upekl. Ta upečená jsem vykrájel a místo jádřince jsem
dal jablkovou pěnu s medem."
Chutnalo by? Ano? Tak to máte stejné chutě jako postrach Albánie Enver Hodža.
Ale v knize nejsou jen recepty a úsměvné nebo smutné příběhy, občas se kuchaři projevili jako dobří pozorovatelé okolí. Konec konců na jejich dobrém odhadu situace a nálady diktátora mnohdy závisel jejich život. A nejen jejich!
Líbila se mi např. tato pasáž z příběhu Husajnova kuchaře:
"V Sovětském svazu se i kuchaři chovali jako kuchaři velmoci. Vařili jsme
na jednom velkém plynovém sporáku a oni každou chvíli posouvali naše
hrnce. Nebylo to nutné, místo by stačilo pro všechny, ale oni už byli takoví.
Jejich země se roztahovala po světě a oni se roztahovali v kuchyni.
Přesunovali hrnce tak, že zabíraly místo a plotny určené pro naše hrnce.
Samozřejmě, jakmile to udělali, přišel jsem a vrátil svůj hrnec na místo. Za
chvíli zase někdo z ruských kuchařů přesunul své hrnce na naše hořáky
a něco si brumlal pod nosem. Určitě nás proklínal, nevím, neumím rusky.
Tyhle hrátky trvaly několik hodin.
Tehdy mě napadlo, že právě tak začínají války. Každý chce, aby jeho hrnce
byly co nejblíž u ohně."