Gazdina roba přehled
Gabriela Preissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7802/bmid_gazdina-roba-gkK-7802.jpeg
4
164
164
Drama – první divadelní hra, kterou napsala autorka v sedmadvaceti letech. Příběh „krajčířky“ Evy a její nešťastné lásky patří k stále živému odkazu českého realistického dramatu.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Gazdina roba. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (30)
Příběh se mi líbil, i když na divadle bych si ho určitě užila víc. Nářečí mi problém nedělalo.
No, s tímhle už se dá pracovat lépe, než s Pastorkyňou. Rozumějte, furt to bolelo číst, ale je to přeci jenom lepší. Tedy předem, dramaticky, co do řemeslné práce je patrně lepší Pastorkyňa. V ní se mi jeví dialogy přirozenější a postavy hmotnější, ale jinak se mi Gazdina roba zdá plnější.
Příběhy mají, myslím, zhruba stejnou výpovědní hodnotu. Společnost je rigidně a neférově uspořádaná (nemohu si pomoci, z obou her, ale například i z Maryši, tryská jistá kritika patriarchátu, naplno odhalují, že samotné základní struktury dobové společnosti (i té současné) jsou uspořádány in favorem patrum a ostře to kritizují), její mechanismy potlačují individualitu ve prospěch řádu. Ztráta starého řádu rovná se pak chaosu toť reprezentováno zde Samkem.
Ale pro právníka je Roba prostě zajímavější. Jistě, právní konotace jsou i v Pastorkyni, ale jsou naprosto upozaděné. Pravda, i zde právo stále postrádá autonomii přiznanou mu 20. stoletím, je zmítáno náboženstvím a mravy, ale přeci jenom je to právo, třebaže mrzačené. Právo se nám zde ostatně dostává na scénu doslova, ztělesněno advokátem, který, myslím, mlže hrát archetypální roli pro společenskou představu tohoto stavu (vedle jiných, následky zanechal jistě i Čapkův Kolenatý a další).
"Vidíte, již to se vám zdá za celý den mého promeškání, obtížnou cestu a noc, kterou ještě mi je nastaviti - mnoho, neníli pravda? Ó příteli, co byste asi říkal výlohám celého procesu?"
Tím však jakoby reprezentoval právo jako celek, nejen sebe samého právo je mimo dosah chudého člověka, neměl by šanci jej ufinancovat (budiž toto pamatováno zákonodárcem u stanovení hranice bagatelních kauz). Právo ve hře splývá s náboženstvím a jeho rezidui v morálce. Myslím, že je to celkem strašný pohled.
Příběh mě zase nějak zvlášť neohromil, na drama asi kdovíjak pamatovat nebudu. Ale jistě je to zajímavý pohled, to jistě, pro mě osobně zajímavější, nežli pohled na Pastorkyňu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Gazdina roba v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 278x |
| ve Čtenářské výzvě | 15x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 25x |
| v Chystám se číst | 34x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
nevěra sebevražda zfilmováno česká literatura divadelní hry domluvené manželství český venkov rozhlasové hry zakázaná láska klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1930 |  Její pastorkyňa (román) |
| 2006 | Gazdina roba |
| 1998 | Námluvy |
| 1966 |  Její pastorkyňa / Gazdina roba |
| 1926 | Její pastorkyňa (drama) |
V červnu jsem zhlédl velice zdařilou inscenaci Gazdiny roby v libereckém Šaldově divadle (už před lety jsem tamtéž viděl srovnatelně skvělé uvedení Foersterovy opery Eva), což mě podnítilo k tomu, abych se po letech vrátil k této klasice českého realistického divadla i čtenářsky.
Pro naši literaturu devatenáctého století mám slabost a stejně tak i pro užití nářečí (nejen) v literárních textech. V tomto ohledu tedy Preissové drama cením vysoko, přičemž nejživější a nejzajímavější (byť jistě ne úplně snadno přístupné každému čtenáři/posluchači) jsou dnes právě pasáže psané nářečím a úryvky písní. Promluvy ve spisovném jazyce – a myslím tím zejména party Doktora z Hrozenkova a Notáriusky – jsou silně zatíženy dobovou stylistikou a působí nepřirozeně. Zajímavé je, že řeč „pravotára“ Huspeky, ač nedialektální, už taková není. Lze se samozřejmě dohadovat, zda to z autorčiny strany nebyl nějaký ironizační prostředek, ale z kontextu hry (Eva se na adresu Doktora a Notáriusky vyjadřuje obdivně, touží po stejné odvaze ke štěstí) ani ze životního pozadí autorčina (taky pocházela z Čech, z bohatší vrstvy a byla tudíž na Slovácku i jinde na venkově podobně cizorodým prvkem) mi nevyplývá, že by to tak mělo být. Ať už je to jakkoli, týká se to jen malé výseče hry a celkový dojem to nijak neruší.
Pokud jde o dějovou linku dramatu, dovedu si představit výtky, že poskakuje až příliš, leccos zachytí zkratkovitě, nelogicky a tragickým činem ryzího zoufalství vrcholí poněkud nenadále, nepřirozeně. Osobně mi to však divácky ani čtenářsky, jak jsem se teď přesvědčil, nevadí. Vnímám to jako nutné zhutnění a v rámci možností (inscenačních, autorčina nadání a dosavadní tvorby, dobového literárního kontextu) jej Preissová vlastně dovedla provést mistrně. Krátce – škoda, že se Gazdina roba inscenuje tak málo, myslím, že si nenechám ujít ani příští příležitost vidět ji zas na divadle a třeba se i opět vrátit k textu.
Jediným minusem přítomného vydání (Artur, 2006) jsou jednak překlepy, a to v textu samotném i ve scénických poznámkách (najdeme ovšem i interpunkční chybu v krátkém závěrečném redakčním textu o hře), a jednak nepřítomnost ediční poznámky. Nevíme tedy, odkud editor (kdo to vlastně byl? v tiráži figuruje jen odpovědný redaktor) text dramatu převzal a zda jej nějak jazykově upravoval. Domnívám se, že k žádným modernizacím naštěstí patrně nedošlo, ale i tak to v každé takové edici musí být uvedeno.