• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 73 knih

Nové komentáře u knih Gabriela Preissová

Gazdina roba

„ale tohle já můžu ! realismus byl vždy jeden z mých literárních favoritů. dnes čteno ušima při vánočním pečení. Hned ze startu poznáváme aktéry příběhu impulzivní Evu, která se pod tlakem okolí vrhá do manželství ani ne tak z rozumu, jako ze vzdoru...a okrajově i jejího milého Mánka. Již předem Eva varována, hormony a láska však i nadále zaslepují zrak, střízlivé myšlení jde stranou. A ani manželství, ani malá dcerka na tom nic nemění.. Eva se bouří, porušuje společenské konvence a stále věří, že i Mánek to má tak - Eva nadevše. Ale kupodivu, Mánek to tak nemá.. Mánek dělá jen to, co vyhovuje jemu. Eva se trápí, sžírá, prosí o odpuštění a kdoví, zda nakonec nalézá svůj klid ve věčnosti. Blo by z lidského hlediska zajímavé vědět, jak by vše dopadlo, kdyby Ev a Mánkovi nebylo bráněno ve vztahu, zda by stejně vše nedopadlo blbě... Za mě - doporučuji i jako poslech (Český rozhlas)“... celý text
— haki34

---

Její pastorkyňa (román)

„Knížku jsem si přečetl kvůli stejnojmenné Janáčkově opeře, v níž jsem se nedokázal orientovat ve složitých příbuzenských vztazích postav. K vlastnímu překvapení jsem zjistil, že opera začíná uprostřed knihy, konkrétně ve scéně, kdy se čeká na Števův návrat z asantu (odvodu). Některé zpívané části jsem pak nebyl schopen odposlouchat (dlužno dodat, že zpívali i cizinci) a německé i anglické titulky bývají ořezané na kost. Myslím tedy, že pro plné pochopení libreta stojí za úvahu nejdřív si přečíst knihu (trochu mi to připomnělo Straussovu Ariadnu na Naxu na Moliérův námět, která v původní verzi vyžadovala uvedení dvojpředstavení, hry i opery najednou, protože by to jinak diváci asi nepochopili).“... celý text
— Forestwalker

---

Její pastorkyňa (drama)

„Toto klasické – a hned zkraje podotknu, že skvělé – realistické drama z moravské dědiny jsem četl ve vydání z roku 2007 (Artur, edice D), doplněném o autorčin medailonek (stejný jako ve vydání Gazdiny roby z roku 2006) a stručné, leč kvalitní pojednání o historii vzniku hry, jejích inscenacích a recepci. Minusem této edice je předně neuvedení zdrojového textu ani toho, jak k němu editor přistupoval, a pak také neuvedení toho, kdo vlastně byl jeho editorem a kdo napsal medailonek a doslov. Ke hře samotné asi mnoho nového říct nedokážu: Pro mě je působivým znázorněním toho, jak tragické důsledky mohou mít konvence tradičního a konzervativního společenství (zdaleka ne jen venkovského) v kombinaci s osobním slabošstvím (Števa, Laca), naivitou (Jenůfa), zatvrzelostí (kostelnička, ale i Laca), což jsou pochopitelně vlastnosti všudypřítomné a věčné. Moc rád mám i Janáčkovu operu. A ještě drobná poznámka k jazyku: Ve srovnání s Gazdinou robou je text dramatu pro běžného čtenáře čitelnější, Preissová využila nářečních prvků jen sporadicky a symbolicky. Sice tedy edice nemusí být doplněna slovníčkem a je obecně vzato srozumitelnější, ale z mého pohledu to je škoda. Svéráz, jadrnost a originalita Gazdiny roby je tu tím pádem přítomna jen náznakovitě, velmi oslabeně. Jistě to není to hlavní, o co by (autorce) v této hře šlo, leč právě jazykové bohatství a svrchovanost vnímám jako esenci značné části děl naší literatury devatenáctého století, tedy že už ji tolik nečteme pro příběh (vždyť podobné zápletky byly od té doby zpracovány nastokrát a mnohdy líp), nýbrž pro jazyk (a jeho prostřednictvím vykreslený svět).“... celý text
— V_M

---

---

Gazdina roba

„V červnu jsem zhlédl velice zdařilou inscenaci Gazdiny roby v libereckém Šaldově divadle (už před lety jsem tamtéž viděl srovnatelně skvělé uvedení Foersterovy opery Eva), což mě podnítilo k tomu, abych se po letech vrátil k této klasice českého realistického divadla i čtenářsky. Pro naši literaturu devatenáctého století mám slabost a stejně tak i pro užití nářečí (nejen) v literárních textech. V tomto ohledu tedy Preissové drama cením vysoko, přičemž nejživější a nejzajímavější (byť jistě ne úplně snadno přístupné každému čtenáři/posluchači) jsou dnes právě pasáže psané nářečím a úryvky písní. Promluvy ve spisovném jazyce – a myslím tím zejména party Doktora z Hrozenkova a Notáriusky – jsou silně zatíženy dobovou stylistikou a působí nepřirozeně. Zajímavé je, že řeč „pravotára“ Huspeky, ač nedialektální, už taková není. Lze se samozřejmě dohadovat, zda to z autorčiny strany nebyl nějaký ironizační prostředek, ale z kontextu hry (Eva se na adresu Doktora a Notáriusky vyjadřuje obdivně, touží po stejné odvaze ke štěstí) ani ze životního pozadí autorčina (taky pocházela z Čech, z bohatší vrstvy a byla tudíž na Slovácku i jinde na venkově podobně cizorodým prvkem) mi nevyplývá, že by to tak mělo být. Ať už je to jakkoli, týká se to jen malé výseče hry a celkový dojem to nijak neruší. Pokud jde o dějovou linku dramatu, dovedu si představit výtky, že poskakuje až příliš, leccos zachytí zkratkovitě, nelogicky a tragickým činem ryzího zoufalství vrcholí poněkud nenadále, nepřirozeně. Osobně mi to však divácky ani čtenářsky, jak jsem se teď přesvědčil, nevadí. Vnímám to jako nutné zhutnění a v rámci možností (inscenačních, autorčina nadání a dosavadní tvorby, dobového literárního kontextu) jej Preissová vlastně dovedla provést mistrně. Krátce – škoda, že se Gazdina roba inscenuje tak málo, myslím, že si nenechám ujít ani příští příležitost vidět ji zas na divadle a třeba se i opět vrátit k textu. Jediným minusem přítomného vydání (Artur, 2006) jsou jednak překlepy, a to v textu samotném i ve scénických poznámkách (najdeme ovšem i interpunkční chybu v krátkém závěrečném redakčním textu o hře), a jednak nepřítomnost ediční poznámky. Nevíme tedy, odkud editor (kdo to vlastně byl? v tiráži figuruje jen odpovědný redaktor) text dramatu převzal a zda jej nějak jazykově upravoval. Domnívám se, že k žádným modernizacím naštěstí patrně nedošlo, ale i tak to v každé takové edici musí být uvedeno.“... celý text
— V_M

---

Gazdina roba

„Příběh se mi líbil, i když na divadle bych si ho určitě užila víc. Nářečí mi problém nedělalo.“
— MíšaS.