boxas komentáře u knih

Přiznám se, že ačkoliv se hodně zajímám o dějiny, tak mě nikdy nenapadlo to, co Witolda Szabłowského, tedy co vlastně jedli všichni ti mocní a kdo to pro ně uvařil? A jak? A měl strach, jestli kvůli připálené cibulce nebo přesolené polévce nepřijde o hlavu?
Byla to pro mne kniha zajímavá, nevšední a objevná.
Autor mi dokázal, že vždycky je možné se podívat na současnost i minulost novým, netradičním a velice zajímavým pohledem.
A přitom se můžete naučit i mnohý nový recept! Některé docela dobře použitelné, jiné jen těžko. Třeba pečenou celou kozu asi dělat nebudeme.

Ale co třeba kofta, jak to měl rád Saddám Husajn?
"Rozemlel jsem půl na půl hovězí a jehněčí maso, smíchal ho
s rajčaty, cibulí a petrželí. Směs jsem dal odpočinout do lednice, aby
pak dobře přilnula na špízy. Připravil jsem misku na umývání
rukou, rozdělal oheň, upekl pita chleba a udělal jsem salát z rajčat
a okurek. Když máš nachystané maso, tak ho v tenké vrstvě naneseš na
špízy, přimáčkneš prsty, pak špízy položíš na několik minut na rošt
– a hotovo."

Nebo co tohle?
"Tak jsem vzal jablka, část jsem jich rozmixoval s pár lžičkami
medu a část upekl. Ta upečená jsem vykrájel a místo jádřince jsem
dal jablkovou pěnu s medem."
Chutnalo by? Ano? Tak to máte stejné chutě jako postrach Albánie Enver Hodža.

Ale v knize nejsou jen recepty a úsměvné nebo smutné příběhy, občas se kuchaři projevili jako dobří pozorovatelé okolí. Konec konců na jejich dobrém odhadu situace a nálady diktátora mnohdy závisel jejich život. A nejen jejich!
Líbila se mi např. tato pasáž z příběhu Husajnova kuchaře:
"V Sovětském svazu se i kuchaři chovali jako kuchaři velmoci. Vařili jsme
na jednom velkém plynovém sporáku a oni každou chvíli posouvali naše
hrnce. Nebylo to nutné, místo by stačilo pro všechny, ale oni už byli takoví.
Jejich země se roztahovala po světě a oni se roztahovali v kuchyni.
Přesunovali hrnce tak, že zabíraly místo a plotny určené pro naše hrnce.
Samozřejmě, jakmile to udělali, přišel jsem a vrátil svůj hrnec na místo. Za
chvíli zase někdo z ruských kuchařů přesunul své hrnce na naše hořáky
a něco si brumlal pod nosem. Určitě nás proklínal, nevím, neumím rusky.
Tyhle hrátky trvaly několik hodin.
Tehdy mě napadlo, že právě tak začínají války. Každý chce, aby jeho hrnce
byly co nejblíž u ohně."

3 27.01.2025

Jaký člověk asi je Tomáš Etzler, autor této knihy?
Přímočarý, s dobrým tahem na branku, který se nezalekne potíží a problémů, které s sebou život ve zkorumpované, papalášské čínské společnosti, ovládané komunistickou stranou, jistě denně přinášel. Ale také "středověký rytíř" se silně vyvinutým smyslem pro čest a spravedlnost, soucitný s bídou a neštěstím obyčejných Číňanů, Tibeťanů a severních Korejců, snažící se svým, byť jen skromným dílem přispět k tomu, aby se jejich život zlepšil. Třeba už jen tím, že na jejich problémy upozorní svojí novinařinou.
A jaký člověk Tomáš Etzler není?
Tak rozhodně není a nikdy nebyl diplomat. Dovedu si představit, že svými veřejně prezentovanými názory za svého pobytu v Číně nasr... (promiňte mi ten výraz, ale je asi nejpřesnější) spoustu lidí tam i u nás tady. Ale toto ho asi ani za mák nezajímalo, když točil např. o přípravách na olympiádu v Pekingu nebo když mu hrozilo vyhoštění ze země.
Z knihy jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí, doplnila jsem si, nebo si poopravila svoje povrchní dojmy turisty, občas jsem se zasmála, např. při "výuce" jak fandit při olympiádě, občas mě autor dojal, třeba kratičkým příběhem o dědečkovi a babičce, kteří mu, zmrzlému a mokrému, donesli na pole v termosce čaj. Jen jednu část knihy jsem musela vynechat, prostě jsem to nedala. A sice tu, pane Etzlere, kde píšete o smutných rodičích desítek dětí, které umřely zcela zbytečně v troskách škol po zemětřesení. Zemřely jen kvůli tomu, že peníze na pořádné, pevné školy někdo rozkradl.
Ne, to jsem fakt nezvládla, musela jsem tu pasáž přeskočit. Hrozné!
Největší přínos knihy vidím v tom, že nám Tomáš Etzler ukazuje Čínu komplexně, že se nesnaží ani o líbivý bedekr, ale ani o sžíravě sarkastický dokument. Mám jen jedinou připomínku - ta pasáž o Pákistánu byla zbytečná a do knihy o Číně nepatří.
Knihu doporučuji nejen těm, kteří by se do Číny rádi podívali, ale i vám ostatním, pokud si chcete poněkud rozšířit svoje obzory.

9 22.01.2025

Pomsta nejlíp chutná za studena.
Toho si byl autor vědom, a proto to věděl i jeho osudem ničený Edmond Dantès. A totéž si říkají už celé generace čtenářů, které kniha fascinovala a fascinuje dodnes. Řada filmových a televizních adaptací děj tohoto románu různým způsobem násilně upravovala, a proto jsem se chtěla pokud možno vrátit "ke kořenům". Tato audioverze Hraběte Monte Cristo s vynikajícím Vladislavem Benešem takovým návratem k literární předloze Alexandre Dumase staršího je, a proto vás jistě nezklame.

3 18.01.2025

Pomsta nejlíp chutná za studena.
Toho si byl autor vědom, a proto to věděl i jeho osudem ničený Edmond Dantès. A totéž si říkají už celé generace čtenářů, které kniha fascinovala a fascinuje dodnes. Řada filmových a televizních adaptací děj tohoto románu různým způsobem násilně upravovala, a proto jsem se chtěla pokud možno vrátit "ke kořenům". Toto třísvazkové vydání Hraběte Monte Cristo takovým návratem k literární předloze Alexandre Dumase staršího je, a proto vás nezklame.
A ještě jedna krátká poznámka - nejvíc mě zaujalo to, jak se od časů autora změnilo chápání slov luxus a Orient. Výrazný posun od tehdejší výjimečnosti k dnešnímu stavu, co říkáte?

4 18.01.2025

Pomsta nejlíp chutná za studena.
Toho si byl autor vědom, a proto to věděl i jeho osudem ničený Edmond Dantès. A totéž si říkají už celé generace čtenářů, které kniha fascinovala a fascinuje dodnes. Řada filmových a televizních adaptací děj tohoto románu různým způsobem násilně upravovala, a proto jsem se chtěla pokud možno vrátit "ke kořenům". Toto dvousvazkové vydání Hraběte Monte Cristo takovým návratem k literární předloze Alexandre Dumase staršího je, a proto vás nezklame.
A ještě jedna krátká poznámka - nejvíc mě zaujalo to, jak se od časů autora změnilo chápání slov luxus a Orient. Výrazný posun od tehdejší výjimečnosti k dnešnímu stavu, co říkáte?

2 18.01.2025

Jednou a dost.
Jednou si tuto knihu přečíst, to je asi víceméně zapotřebí. Zvlášť zavčas, brzo v mládí, kdy se zdá všechno tak na dosah a tak jednoduché, ale vracet se k ní někdy mnohem později asi nemá cenu. Buďto člověk už dávno pochopil, nebo stejně nepochopí už nikdy.

Když jsem před lety tuto knížku tak zvaně "musela" číst, třeba kvůli maturitě, tak mě až tak moc nebrala. Jako ostatně asi i dnešní -náctileté. Ale jak stárnu, líbí se mi Nerudův poklidný styl vypravování čím dál tím víc. Zvlášť v dnešní uspěchané době povrchních, nestálých citů a neustálého nervózního informačního šumu z různých zdrojů, mnoha sítí a všelijakých platforem a lajků je pro mne velice povzbuzující, že pan Vorel dál stojí před svým krámkem, paní Ruska spěchá na další funus, pan Vojtíšek dostal ten den slušnou almužnu, pan Rybář si prohlíží svoje kameny a že u jednoho stolu sedí den co den pan Ryšánek a pan Schlegl.
A mimochodem - poznámka pro ty, kteří jako já plní letošní Čtenářskou výzvu, mám pro vás skvělý tip - všimli jste si, že Nerudovy Povídky malostranské vyšly jen v češtině už 76x ?! To je možná rekord všech u nás vydaných knih! Tak směle na Malou Stranu!

18 16.01.2025

Jedna z autorčiných nejlepších knih.

4 05.01.2025

Je to tak smutné...
Jenůfka z Její pastorkyně, gazdina Eva a také Maryša bratří Mrštíků - to jsou tři portréty vlastně stále stejné hrdinky, toužící po lásce a štěstí, nešťastné, nepochopené, tragické. V době, kdy "žily", neměly vlastně proti tehdejší společnosti žádnou šanci. Svobodná matka, žena žijící "na hromádce" s cizím mužem, žena, kterou rodiče ne provdali, ale prodali - jak se mohly proti svému osudu bránit?
A Števa, Mánek, Vávra? Škoda slov...

3 05.01.2025

Je to tak smutné...
Jenůfka z Její pastorkyně, gazdina Eva a také Maryša bratří Mrštíků - to jsou tři portréty vlastně stále stejné hrdinky, toužící po lásce a štěstí, nešťastné, nepochopené, tragické. V době, kdy "žily", neměly vlastně proti tehdejší společnosti žádnou šanci. Svobodná matka, žena žijící "na hromádce" s cizím mužem, žena, kterou rodiče ne provdali, ale prodali - jak se mohly proti svému osudu bránit?
A Števa, Mánek, Vávra? Škoda slov...

8 05.01.2025

Je to tak smutné...
Janáčka tedy nemusím, ale Její pastorkyňa od Gabriely Preissové se mi moc líbí, stejně tak jako Gazdina roba.
Jenůfka, Eva a také Maryša bratří Mrštíků - to jsou tři portréty vlastně stále stejné hrdinky, toužící po lásce a štěstí, nešťastné, nepochopené, tragické. V době, kdy "žily", neměly vlastně proti tehdejší společnosti žádnou šanci. Svobodná matka, žena žijící "na hromádce" s cizím mužem, žena, kterou rodiče ne provdali, ale prodali - jak se mohly proti svému osudu bránit? Kostelnička se aspoň pokusila Jenůfčin úděl zvrátit. Že to všechno dopadlo, jak to dopadlo, to už je jiná věc.
A Števa? To je ale grázl!

2 05.01.2025

Není to šálek mého čaje.
Příliš depresivní. Myslím jak Proměnu, tak i autora.

8 04.01.2025

Reinhold Messner má tolik vlastních životních zkušeností, že se to musí jednoznačně projevit na všem, pod čím je podepsaný. Tak je tomu i u Pádu nebes. Kniha, která se zdá zpočátku popisná, až nudná, nabere tempo, a když se autor dostane k tomu osudnému dnu a sestupu z Matterhornu, tak už je těžké od ní vstát a jít dělat něco jiného. Ještě že jsem poslouchala vynikající audioverzi s Martinem Stránským.
A ach ano!
Moc ráda bych se do Zermattu pod Matterhornem ve Švýcarsku podívala! A to vůbec nemluvím o tom, jak ráda bych se svezla nahoru novou kabinkou lanovky Matterhorn Glacier Ride!!!

1 04.01.2025

Takové milé vykročení do nového roku. Fantasy pohádka, ve které je všechno, jak má být, čarodějnice, krásky, intriky i láska, obětavost i sobectví, a kde dobro samozřejmě zvítězí nad zlem, a k tomu káva a zbytek vánočního cukroví... Co víc si člověk může přát?
Film se mi moc líbil, a proto jsem měla knížku vyhlédnutou už dávno.
A vida! Nejen že mě knížka potěšila, ale teď se mi dokonce hodí do letošní Čtenářské výzvy! :-)
P. S. Hvězdný prach se mi dostal do ruky krátce po Hře o trůny - větší kontrast si už ani neumím představit.

13 04.01.2025

Neuvěřitelně silné, nadčasové, varovné, autentické, depresivní, aktuální...
Bohužel.
Citovat z této knihy nemá asi ani cenu, vždyť minimálně to, že Velký bratr nás sleduje, zná každý byť trochu vzdělanější člověk, i když třebas ani netuší, odkud se citát vzal. Prostě přešel do všeobecného povědomí stejně jako, že všichni jsme si rovní, ale někteří z nás si jsou rovnější z Farmy zvířat.
Já nevím, ale už u Farmy zvířat jsem si říkala, že snad George Orwell ani nebyl z tohoto světa. Tak přesně a cíleně popisuje naši společnost (v kterékoliv době a na kterémkoliv místě), že až z toho mrazí.

Jedna z nejlepších antologií s danou problematikou vůbec.
Povídky autorů Daphne du Maurier , Ray Bradbury , Stanley Ellin a dalších, to je už dnes klasika.

4 26.12.2024

Kniha o tom, co by se mohlo stát, kdyby... Tedy v tomto případě kdyby se moderní jaderná ponorka vymkla kontrole... Nadčasové - bohužel.

2 25.12.2024

Dobré, ale napsali lepší...

1 25.12.2024

Tak, a prozatím (?!) konec. A jako mnozí další se domnívám, že pravděpodobně definitivní.
Martin se doslova utopil v záplavě jmen, dějových odboček a popisování stále nových a nových míst a osob. Nepomůže ani podrobný rejstřík ke knize připojený. A tak jako čtenář je pravděpodobně z toho všeho otrávený i sám autor, a proto se mu přes veškeré ujišťování, že "letos určitě" nedaří najít chuť tento svůj opus nějak zdárně dokončit.
Je to škoda. Dílo, které tak slibně začalo, se zaseklo a ne a ne se někam posunout.
Kdyby se Martin donutil svoji Píseň ledu a ohně zásadním způsobem seškrtat a dopsat závěr, všichni čtenáři by mu tohle přešlapování na místě rádi odpustili.
Jenže to se pravděpodobně stane "až bude slunce vycházet na západě a zapadat na východě, až moře vyschnou a vítr rozfouká hory jako listí..."

11 20.12.2024

Ničím a nijak zvlášť mě nezaujala.

1 15.12.2024