Je dobré být mrtvý
Jiří Pavlovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17845/je-dobre-byt-mrtvy-17845.jpg
4
19
19
Všichni vám lhali… Smrtí to nekončí, smrtí to začíná. Kapacity jako Ďuro Červenák, Marek Dobeš, David Horák, Michal Hvorecký, Jaroslav Mostecký, Ondřej Neff, František Novotný, Jiří Pavlovský, Jiří W. Procházka, Vladimír Šlechta, Stanislav Švachouček a Jaroslav Velinský odkryjí nový pohled na svět zombii a předvedou nám, že mrtví dokáží víc, než si umíte představit. Zrádci z bavorských dějin, kovbojové, čichači dámských kalhotek, šílení vynálezci, valkýry, soukromí detektivové, bohové, gastarbajtři a Valentina Vladimírovna Těreškovová – na ty všechny narazíte ve sborníku, kde mrtví převažují nad živými a který vám zaručeně sežere mozek. Někdy je dobré být mrtvý, jindy ne tak úplně. Ale rozhodně byste si to neměli nechat ujít. Protože – Musíme tam všichni.... celý text
Přidat komentář
Část díla
- Dluhy se také splácejí
- Druhej funus strejdy Skleroťáka
- Je dobré být mrtvý
- Kargo
- Když jsem ve službě, nevraždím 2000
Autorovy další knížky
| 2012 |  Magie pro každého |
| 2018 | O krok před peklem |
| 2012 | Město mrtvých |
| 2013 | Výtah do pekla |
| 2016 | Kladivo na démony |
Pro mě rozhodně lepší, než sbírka Rigor Mortis. I když dle hodnocení, to vypadá obráceně. Ale rovnou k věci. Vemu to od konce. Nejhorší povídka, byla pro mě ta poslední "Knihovna a chrám". Stručně řečeno, mě nudila, i když nebyla napsaná špatně a měla i jakous takous pointu. Poté následuje "Druhej funus strejdy Skleroťáka". Taková odlehčená povídka Malostranská o zombíkovi, ale šlo to mimo mě. Podobně jsou na tom s hodnocením "Siela Viery" a "Lepší než pudr". Tam byl problém v tom, že první zmiňovaná hezky začala, ale postupně jaksi uvadala. Druhá naopak se pomalu rozjížděla, ale byla utnutá, když se konečně začalo něco dít. A nyní už se dostávám k tomu lepšímu. "Dluhy se také splácejí, Je dobré být mrtvý, Kargo, Marxova konstanta, Najhorší zločin vo Wilsonove, Rezavění." Tyto povídky mě opravdu bavili, jen jim vždy chybělo něco k dokonalosti. A jako poslední jsem si nechal dvě povídky, které byly pro mě nejlepší. Přiháněč Jaroslava Mosteckého. Ačkoliv poměrně jednoduchá věc, na nic si nehrála, bavila mě a bylo v ní vše. No a na závěr jsem si nechal povídku "Když jsem ve službě, nevraždím" od J. W. Procházky. Dokonalé spojení dvou mých oblíbených témat. Z nichž jednu můžu prozradit. No, ehm....že by zombie? Ale druhou nemohu, protože je tak trochu hlavním dějovým prvkem. Snažil jsem se být stručný. Jednotlivé názory, jsem napsal k jednotlivým povídkám.