Je nás pět
Matias Faldbakken
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501171/bmid_je-nas-pet-qD8-501171.jpg
4
28
28
Tak trochu jiný venkovský román. Tormod Blystad s manželkou Siv a dětmi Alfem a Helenou vedou vcelku spokojený život na norském venkově. Jenže každé rodině k úplnosti něco schází. K Blystadovým tak nejprve přibude Střela, fena norského losího psa, která prázdné místo zacelí. Když ale beze stopy zmizí, Tormod je zdrcený a hledá útočiště ve své dílně. V hnětacím robotu smísí červený jíl s umělým hnojivem, a tím probudí k?životu síly, jejichž působení bude mít nedozírné následky. Je nás pět je vtipný a originální román, který v sobě snoubí realistické vyprávění s nadpřirozenými prvky, mytologickými odkazy a mírně hororovou atmosférou.... celý text
Přidat komentář
Že drsná severská „pohádka“ postavená na entitě na pomezí Otesánka a umělé inteligence neskončí bez obětí, se dá tušit od začátku. Ten je každopádně svižný a bavil mě víc než zbytek knihy, který byl na můj vkus až příliš napěchovaný amfetaminem, genderovými (a dalšími) klišé, neujasněnými motivy a sarkasmem. Matias Faldbakken se dokáže smát postavám i s nimi a četba jeho řádků většinou není nudná, jen je ten humor dost ostrý a k tomu sebevědomě přehlížející. Stranou kritiky nechává jen starší generaci, která instinktivně umí rozlišit dobré od špatného, a stejně tak zůstává vážným v popisu tragické události z minulosti. Těchhle pár náznaků se mi na knížce líbilo nejvíc. U mě to nepřekvapí, ale proč se stejným směrem ubírá autor, který je právě podle vybraného tématu i jeho zpracování „moderním“ člověkem a s temnými stránkami civilizace má evidentně vlastní zkušenost? Těžko říct. Snad se při čtení pobavíte víc. Ale když tenhle pokus vynecháte, zase až tak velká ztráta to nejspíš nebude.
(SPOILER)
zvláštní, mnohotvárná a specificky podmanivá kniha. hodně mě oslovil vypravěč s jeho střídmým a nenápadně vtipným jazykem. taky mix moderního, historického a prastarého, mýtického. a když už mluvím o mixu, nedokážu se dále ovládat a musím mluvit o hlíně:
hlína je plastická, záhadná, místy nechutná a neustále se učí a přetváří. a přesně taková je i kniha: na počátku je otec dětí Tormod ten spolehlivý a pečující. Siv, matka dětí, setrvává na pohovce před TV, obložená mističkami s chipsy a lékořicí ("hoduje si") coby beztvarý blob. po zmizení Střely navíc blob s velmi zlověstnou aurou. jak ale kniha pokračuje a dějové linie se přelévají, mění se Siv v pevně milující matku, která na sebe vzala břemeno zmizení Střely tak, aby ochránila city všech přítomných, zejména však svého manžela. a Tormod dá za pomoci substancí volný průchod svému řekněme horšímu já a neváhá pro to obětovat ani to nejcennější, nejkrásnější a nejnevinnější, co ve svém životě má.
i samotný konec má podobně neuchopitelný tvar - je možné, že dojde k Izákovskému obětování, ale i že holčička hlínu vyzvrací a finální boj bude na Stvořiteli a jeho díle, ozbrojeném dětskými mléčnými zoubky. pocitově bych v takovém případě moc nesázela na Tormodovo vítězství.
---
doslov knihy dodal kontext, Faldbakken je zjevně Bohem obdařený a jeho výtvarný talent se spolupodepisuje na organičnosti a živosti knihy. klobouk dolů před překladem taky. jen ta obálka je dost hrozná, pokus o (pop) kulturní referenci dopadl trapně a s náladou knihy nemá zhola nic společného.
Ja jsem si knihu uzila, ctive napsane, ale asi jsem ten konec nepochopila hahaa!
Originální kniha, která se mi však moc netrefila do vkusu. Příběh čtivý, nápad zajímavý, ale nemůžu si pomoct, mám pocit, že je kniha podobně splácaná jako ona tajemná hmota - prolínání stylů, parodie, společenská kritika, intertextuální narážky...bezpochyby to autor celé dobře promyslel, objektivně to je asi dobrá kniha, ale je vidět, že autor je umělec - podobně jako výtvarné umění vás jeho dílo buď nadchne, nebo nechá chladným či rozpačitým (můj případ). Nejvíce mi vadil konec, který mi svou absurdností a nabubřelostí připadal jako trochu zbytečné umění pro umění.
Zvláštní kniha, nejdřív je tam popisovaný život obyčejné rodiny, skoro až nudný, ale pak začne otec zpracovávat hlínu, aby s dětmi mohli tvořit...
Originální, zajímavé dílko, které rozhodně není určeno pro širší veřejnost... Za mě by si zasloužilo jiný obrázek na přebalu.
Štítky knihy
psi Norsko norská literatura paranormální jevy osamělost magický realismus manželé fantasy
Dvěma slovy: divný slepenec. Žánrů, příměsí, stylů, prvků a kdoví čeho ještě. Kreativita, náhoda i inspirace se potkávájí na počátku řady věcí, to ale neznamená, že vznikne něco pořádného. Faldbakkenova kniha je zajímavá, ale měla jsem z ní nepříjemný pocit. Jako když přijdete na návštěvu někam, kde se dlouho nevětralo, na stole je ulepený plastový ubrus a vy se bojíte požádat o sklenici vody, protože si nejste jisti, jestli hostitel už letos myl nádobí. Asi tak.