Matias Faldbakken

Přidat do oblíbených Koupit knihy

norská, 1973

Populární knihy

Je nás pět
Je nás pět
Restaurant The Hills
Restaurant The Hills

Nové komentáře u knih Matias Faldbakken

Restaurant The Hills Restaurant The Hills

„Trochu Hrabalovské bez dotažnosti příběhu. Takové to, dny plynou ani si nevšimneš jak. Nakonec, ale velmi zajímavé čtení s náznakem zápletky.“
— toulava

Je nás pět Je nás pět

„Dvěma slovy: divný slepenec. Žánrů, příměsí, stylů, prvků a kdoví čeho ještě. Kreativita, náhoda i inspirace se potkávájí na počátku řady věcí, to ale neznamená, že vznikne něco pořádného. Faldbakkenova kniha je zajímavá, ale měla jsem z ní nepříjemný pocit. Jako když přijdete na návštěvu někam, kde se dlouho nevětralo, na stole je ulepený plastový ubrus a vy se bojíte požádat o sklenici vody, protože si nejste jisti, jestli hostitel už letos myl nádobí. Asi tak.“... celý text
— Vesper001

Je nás pět Je nás pět

„Že drsná severská „pohádka“ postavená na entitě na pomezí Otesánka a umělé inteligence neskončí bez obětí, se dá tušit od začátku. Ten je každopádně svižný a bavil mě víc než zbytek knihy, který byl na můj vkus až příliš napěchovaný amfetaminem, genderovými (a dalšími) klišé, neujasněnými motivy a sarkasmem. Matias Faldbakken se dokáže smát postavám i s nimi a četba jeho řádků většinou není nudná, jen je ten humor dost ostrý a k tomu sebevědomě přehlížející. Stranou kritiky nechává jen starší generaci, která instinktivně umí rozlišit dobré od špatného, a stejně tak zůstává vážným v popisu tragické události z minulosti. Těchhle pár náznaků se mi na knížce líbilo nejvíc. U mě to nepřekvapí, ale proč se stejným směrem ubírá autor, který je právě podle vybraného tématu i jeho zpracování „moderním“ člověkem a s temnými stránkami civilizace má evidentně vlastní zkušenost? Těžko říct. Snad se při čtení pobavíte víc. Ale když tenhle pokus vynecháte, zase až tak velká ztráta to nejspíš nebude.“... celý text
— Clair16

Je nás pět Je nás pět

„zvláštní, mnohotvárná a specificky podmanivá kniha. hodně mě oslovil vypravěč s jeho střídmým a nenápadně vtipným jazykem. taky mix moderního, historického a prastarého, mýtického. a když už mluvím o mixu, nedokážu se dále ovládat a musím mluvit o hlíně: hlína je plastická, záhadná, místy nechutná a neustále se učí a přetváří. a přesně taková je i kniha: na počátku je otec dětí Tormod ten spolehlivý a pečující. Siv, matka dětí, setrvává na pohovce před TV, obložená mističkami s chipsy a lékořicí ("hoduje si") coby beztvarý blob. po zmizení Střely navíc blob s velmi zlověstnou aurou. jak ale kniha pokračuje a dějové linie se přelévají, mění se Siv v pevně milující matku, která na sebe vzala břemeno zmizení Střely tak, aby ochránila city všech přítomných, zejména však svého manžela. a Tormod dá za pomoci substancí volný průchod svému řekněme horšímu já a neváhá pro to obětovat ani to nejcennější, nejkrásnější a nejnevinnější, co ve svém životě má. i samotný konec má podobně neuchopitelný tvar - je možné, že dojde k Izákovskému obětování, ale i že holčička hlínu vyzvrací a finální boj bude na Stvořiteli a jeho díle, ozbrojeném dětskými mléčnými zoubky. pocitově bych v takovém případě moc nesázela na Tormodovo vítězství. --- doslov knihy dodal kontext, Faldbakken je zjevně Bohem obdařený a jeho výtvarný talent se spolupodepisuje na organičnosti a živosti knihy. klobouk dolů před překladem taky. jen ta obálka je dost hrozná, pokus o (pop) kulturní referenci dopadl trapně a s náladou knihy nemá zhola nic společného.“... celý text
— SynD

Je nás pět Je nás pět

„Ja jsem si knihu uzila, ctive napsane, ale asi jsem ten konec nepochopila hahaa!“
— IrisIrma

Přejít na knížky autora