Vesper001
komentáře u knih
Modrá
Lucy Clarke
"Jachta nevypráví jen jeden příběh, odehrává se na ní tolik příběhů, kolik je členů posádky." Když je idylka příliš idylická, malér není daleko. Modrá má podobný koncept jako Trosečníci, opět je tu skupina lidí na malém prostoru daleko od civilizace a střídání minulosti s přítomností. Prostředí jachty se mi líbilo víc než ostrov a závěrečný (myslím ten úplně závěrečný) zvrat opravdu překvapil. Kniha je čtivá, svižná, děj hezky plyne. Chvílemi člověka hezky kolébá na vlnách a jindy naopak připomene, že na pevnině je to taky fajn. ;)
Jiné místo
Kateřina Karolová
Autorka nabrala rychlost kniha/rok a kvalita prohrává boj s kvantitou. Jiné místo působí jako celkem zdařilý literární pokus žáka v poslední třídě základní školy. Hlavní postava (nikoli hrdinka) Monika se chová a vyjadřuje jako puberťačka a co naplat, je hloupá. Tajemno spočívá v tom, že se lecos naznačí a nic nevysvětlí, thriller to opravdu není. Obálka je ale pěkná, kdyby nakladatelství investovalo do editora tolik, co do grafika, výsledek by byl určitě lepší.
Zločinné vášně
Agatha Christie
Příjemná kniha povídek, oslovily mě víc ty ne klasicky detektivní: Květ magnolie, Tvář Heleny a Případ zbohatlé ženy. Naopak Vosí hnízdo, které považuji za jednu z nejlepších zfilmovaných epizod s Herculem Poirotem, mě zklamalo.
Městečko Pines
Blake Crouch
Váhám mezi 3 a 3,5*. Městečko Twin Peaks mám ráda a proto si nejsem jistá, nakolik je Pines adekvátní poctou. Vymyšlené je dobře a pointa nutí k zamyšlení (rozuzlení ne). Ale vyprávění je rozvleklé, hlavně proto, že hlavní hrdina 90 % času krvácí a utíká přes hory a doly a nic víc. Solidně budovanou atmosféru postupně přebije extrémní násilí a kouzlo je to tam. Škoda, že se autor nedržel Lynchova příkladu a nespokojil se s náznaky, nejistotou a plíživým strachem z neznámého.
Trosečníci
Lucy Clarke
Mé první a asi ne poslední setkání s autorkou. Boj o přežití v různých ohledech a situacích, rozhodně ne jenom na ostrově. Přidat mezi trosečníky miminko byl dobrý tah, to aby se člověk, kterému není sympatický nikdo z dospělých, prostě musel o někoho obávat. Navíc tu žádná postava není jen do počtu. Závěr se mi velmi líbil, byl nejen čtenářsky zajímavý, ale i lidsky pochopitelný.
Hodná sestra
Sally Hepworth
(SPOILER) Extrémně manipulativní a extrémně manipulovatelná a jeden mimoň navíc. Víc mě to rozčilovalo než bavilo.
Smrt paní Westawayové
Ruth Ware (p)
Knihu mohu doporučit všem, kdo mají problémy s usínáním. Zpočátku jsem usnula vždycky, když jsem začala číst, později ještě než jsem začala číst. :) Můj dojem přesně vystihla Margerite. Děj se nepopsatelně táhne, dobrým příkladem je část, kdy se postavy rozhodnou odjet, pak jedou a pak se zase vrátí odkud vyjely. Strhující. Hlavní hrdinka je hrozná. Po celých 400 stran nejí, přesněji jídlo odmítá a neustále se jí zvedá žaludek strachy, případně je jí nevolno, po kdejaké replice se jí dělá mdlo a většinu času se třese zimou nebo strachy nebo kdovíproč. Zkrátka děvče s čertem v těle... Zřejmě to mělo ve čtenáři budit soucit. Stejně jako fakt, že je chudinka na mizině. Na začátku ji autorka vybavila tetováním a piercingem (!), ale kdo by očekával, že její vzhled bude hrát nějakou roli, načekal by se. Po pár kapitolách zapomenete, jak vypadá, a jak dočtete, zapomenete úplně. Naštěstí. Jen na ty hrubky jen tak nezapomenu. Tak třeba by mě zajímalo, kdo je to ten Sikmund Freud? :-)
Náhle sami
Isabelle Autissier
(SPOILER) "Na jedné straně láska a lidství, na straně druhé pud sebezáchovy." Znepokojivé dilema, děsivý příběh. Louisa bojuje o přežití hned dvakrát. Na ostrově i zpátky na pevnině a pokaždé čelí stejnému dilematu: má zachránit sebe na úkor jiných? Jak už tu zaznělo, kniha v člověku navozuje nepříjemnou úvahu, co by udělal na jejím místě. I mě znepokojila představa, že bych v mohla krajní nouzi obětovat člověka, kterého mám nejradši na světě. Vlastně mě vyděsila mnohem víc než možnost, že by to udělal on...
Je nás pět
Matias Faldbakken
Dvěma slovy: divný slepenec. Žánrů, příměsí, stylů, prvků a kdoví čeho ještě. Kreativita, náhoda i inspirace se potkávájí na počátku řady věcí, to ale neznamená, že vznikne něco pořádného. Faldbakkenova kniha je zajímavá, ale měla jsem z ní nepříjemný pocit. Jako když přijdete na návštěvu někam, kde se dlouho nevětralo, na stole je ulepený plastový ubrus a vy se bojíte požádat o sklenici vody, protože si nejste jisti, jestli hostitel už letos myl nádobí. Asi tak.
Prohřešek
Brandi Reeds
Neurazí, nenadchne. Zkrácení o sto stran by prospělo příběhu i čtenáři. Tak například omezit délku Veroničina brečení, ubrat jí něco hormonů a přidat pár mozkových buněk. Zmírnit otravnost a rozmazlenost její dcery a přidat jí pár let. A dopřát umanutému policejnímu géniovi alespoň jednu světlou chvilku, kdy by ho napadlo, že pachatel, kterého si za pachatele vybral, nemusí být vždycky pachatelem.
Její vina
Simone St. James
Zlomené duše mě navnadily, Její vina mě přesvědčila, že Simone je velmi dobrá vypravěčka. I tady příběh sahá hluboko do minulosti. Je tu místo s tragickou minulostí, které člověka „svírají pevně jako pěst“ a nepustí. A postavy s traumatickou minulostí, která je drží v šachu. V hlavních rolích opět výhradně ženy, muži jim jen sekundují, ale dlužno říct, že expolda Michael je reálnější a snesitelnější než sexpolda ze Zlomených duší. A fakt, že člověk se o budoucnost někdy musí poprat s minulostí, sice není nijak objevný, ale není na škodu si ho připomenout. I to, že bojovat vždycky neznamená zvítězit.
Utažení šroubu
Henry James
Trochu náročnější četba i pro toho, kdo viděl některou z filmových adaptací, a dokonce i pro toho, kdo jich viděl hodně. Kniha je sice krátká, ale není to žádná „jednohubka“ (na to slovo v souvislosti s knihami začínám být alergická). Text je natolik hutný, že zhltnout ho naráz by byla velká chyba nejen pro trávení, ale i pro čtenářský zážitek, o který by byl člověk ochuzen. A že „šroub“ nebude chutnat každému, takový už je osud nezvyklých jídel.
Žena v černém
Susan Hill
Nijak objevná duchařina, atmosféra mi připomněla romány A. C. Doylea, ale na rozdíl od nich je Žena v černém nepříjemná i jako kniha. Závěr nezapomenutelný. Bohužel.
Uteč rychle a vrať se pozdě
Fred Vargas (p)
Po letech jsem se vrátila k případům komisaře Adamsberga, čekala jsem, až zapomenu, kdo je vrah, abych si vyšetřování užila. A musela jsem si dlouho počkat. „Morový“ případ je geniálně vymyšlený a zajímavý. A komisař zajímavý i inspirativní. „Já oceňuju ztracený čas podle jeho skutečné hodnoty.“
Vítězný houpací kůň
David Herbert Lawrence
Prý že kdo má štěstí, má i peníze. Ale tam, kde jsou peníze, nemusí být štěstí. To první Paul mamince uvěřil. A to druhé si sám ověřil.
Chrám plný květů
* antologie
Kniha krásná (kali)graficky i obsahově. Ať se s haiku teprve seznamujete, nebo už máte dlouhý a trvalý vztah. Víc říkat netřeba, snad jen na ukázku:
Meloun se o sebe
dokáže postarat
docela sám.
(Hattori Ransecu)
Zlomené duše
Simone St. James
Tak tohle jsem opravdu nečekala... Že mě žánrový mišmaš bude bavit a co víc, ve finále bude všechno dávat smysl. Autorka navíc velmi dobře vystihla, jak bývá člověk připoután k místu, kde se jeho blízkému stalo něco strašného. Vlastně mi všechny dějové linky připadaly spíš smutné než děsivé.
Prokletí Mabiny farmy
Matthew J. Costello
Kdo má rád anglický venkov, jednoduché a uhlazené detektivní příběhy, tak vzhůru na Mabinu farmu. Kniha je útlá a celkově připomíná díl z nějakého britského krimiseriálu, u kterého si odpočinete, vypnete a usnete. :)
Dům ozvěn
Barbara Erskine
(SPOILER) Dům ozvěn není ani tak strašidelný, jako spíš únavný. Už v první třetině jsem si říkala, že autorka je asi placená od slova. Jak se ukázalo, stačí si přečíst prvních a posledních sto stran, těch prostředních cca 200 stránek se děj nikam neposouvá, otravné postavy i nesympatická strašidla přešlapují na místě a barabizna stále stojí. Český překlad je mizerný, navíc překladatelka si s historickými a odbornějšími termíny příliš hlavu neláme. Ale přece jen mě kniha obohatila. Že duchové mohou strašit, dělat nepořádek, procházet zdmi, případně i vraždit, jsem věděla. Ale že můžou obcovat s živými, je pro mě novinka. I když bych se bez ní asi obešla. :)
Poslední, kdo zůstal
Riley Sager (p)
Nebylo to špatné. Strašidla jsou tu mnohem propracovanějšími postavami než ty (dosud) žijící, a tak je Baneberry Hall místy opravdu strašidelný. Vadila mi jen Meggie se svým neustálým omíláním, že jí všichni lžou. Čtenáře sice nepřesvědčí, ale i tak je závěr docela překvapivý. Mě hlavně překvapilo, že to má být třicátnice. Celou dobu působila spíš jako čerstvě zletilá.