Šedé duše

05.08.2021

Román, který vám poeticky, krásným jazykem a jemně vrazí ránu přímo do břicha. A potom ještě jednu.

31.07.2019

Příběh je vyprávění bývalého policisty, který v době 1. světové války vyšetřuje vraždu desetileté dívky v malém městečku. I když se válka odehrává jen na pozadí, kdesi za obzorem, přesto dramaticky zasahuje do osudů lidí v městečku. Čeká-li však čtenář detektivní zápletku, zřejmě bude zklamán….přestože se případ pozvolna rozplétá a na povrch vyplouvají nové skutečnosti, nitro knihy je spíše snaha autora obnažit charaktery postav, ukázat je ve své nahotě a odhalit příčiny jejich činů, odkrýt jejich osudy a upozornit na to, že lidské duše nejsou jen černé nebo bílé, ale šedé…líbí se mi styl jakým je knížka napsaná, podobenství a přirovnání, které jsou tak výstižné…

30.12.2018

Z té knihy mrazí, mosem výstižně popsal dojem z příběhu. Já jen dodávám, jak válka přímo i nepřímo ovlivnila život většiny postav.

26.10.2018

Geniálně strukturovaný román. Začíná pozvolna, jemně až lyricky, postupně se dějová linie větví, jednotlivé větve se dotýkají, kříží a dále rozrůstají. Z poklidného vyprávění se stává napínavý příběh, který se postupně dramatizuje. Závěr románu pak přinese čtenáři šok, který bude ještě dlouho doznívat. A v tom okamžiku najde odpověď také na otázku, pokud si ji položil, proč "šedé duše". Dlouho jsem nečetl knížku, která by ve mně takhle zarezonovala.

02.04.2018

Beznaděj, zmar, nuda.

02.04.2018

Obrazy, obrazy a obrazy. Mezi nimi protékají příběhy o nešťastných láskách, na na jejichž dně čeká smrt.

31.03.2017

Na knihu jsem se docela těšil, i možná z důvodu nové francouzské vlny. Ale zůstalo bohužel jen u očekávání.
Kniha má ponurou atmosféru, což by mi až tolik nevadilo. Ale celkově mě děj nějak zvlášť nezaujal. A musím přiznat, že během čtení jsem si pohrával s myšlenkou knihu odložit. To jsem neudělal a stále čekal na ten boom, který ale nepřišel.
Pro mě vcelku zajímavý počin, ale zároveň ztráta času.

01.02.2016

Autor umí skutečně výjimečně nastolit stísněnou a bezútěšnou atmosféru války, popsat a přenést na čtenáře popisy smutku, zmaru a zvrácenosti. takže určitě silný čtenářský zážitek.

Bohužel samotná atmosféra knížku neutáhne. Práce s příběhem se z mého pohledu příliš nepovedla a nemohla jsem se zbavit dojmu, že nějaký pokus o dějovou linku hraje podřadnou roli a jen doplňuje ponurou válečnou atmosféru, než aby tomu bylo naopak. Ráda bych věřila, že to byl autorův záměr, že šlo o literární experiment, ale obávám se, že se to jednoduše jenom nepovedlo.

05.04.2015

Smutek, šeď... Dvě slova, která by vystihovala moje pocity během čtení této knihy... Nesouhlasím s komentářem pode mnou, že je kniha špatná. Za mě určitě ne. Hledání pravdy o vraždě na pozadí války, které ale nebylo úplně úspěšné... Popis samoty člověka, prázdnoty po ztrátě milovaného člověka... To i ostatní je dle mého důležitou nití celého příběhu. Přečtení určitě nelituji, Vnučce pana Linha se to ale nevyrovnalo.

24.07.2012

Je mi z toho ouzko, hlavně kvůli nadšeným komentářům kolegů (fakt mě mrzí, ře s Cinefobem se tak často neshodneme), ale kniha mě dost zklamala. Unavuje mě, když nenecházím žádnou odpověď na otázku "proč bylo toto napsáno" a přemáhají mě pochybnosti o tom, jestli by vlastně odpověď znal sám autor. Kniha je krátká, má detektivní zápletku, a přesto je hrozě vleklá. Claudel přivádí na scénu postavu za postavou, každé věnuje pár odstavců popisu a pak ji většinou z příběhu zase vypustí. Stále se tak sbírají nové a nové informace a žádný z motivů se ne a ne převalit do skutečného děje. Jako by Claudel zapomněl, že má zápletku, kterou by měl rozvíjet.

Strojené mi Šedé duše přišly dějem i jazykově. Minimalismus Claudelovi svědčí, malé črty mu jdou hezky - to je vidět na Vnučce pana Linha. I zde se najde série zajímavých portrétů (i když u padesátého už jsem úzkostně doufal, že další postava se již neobjeví - marně). Když se ale u něčeho nebo někoho zdrží déle, je bezradný a jen opakuje dříve řečené až do úmoru (neustále ty samé poznámky o válce a vztahu k ní, opakování charakteristik atd.)
Claudel čtenáře neustále upozorňuje na to, že válka je taková, vypravěč se cítí tak a tak, život je krušný, prázdnota bolí atd. atd. Nic z toho ale skutečně v knize neukazuje, neztvárňuje. Mluví o tom, ale zažít nám to nedává nebo dát neumí. Velmi podivné a násilné mi přišly i pokusy o metafory či přirovnání.

Smysl příběhu mi tedy jak vidno unikl. Po dočtení jsem byl dost rozpačitý také ze samotného vypravěče. Uťáplý, rezignovaný chlapík, který se dlouhé roky pídí po pravdě o tajemné vraždě... se totiž vůbec ničeho nedobere. Nedozví se na konci nic, co by vneslo do příběhu jakékoli světlo. Jeho obsese mi přišla nesmyslná (i když Claudel neustále opakuje, jak hrooozitánsky důležitá je - proč, to mi vysvětleno nebylo) a nechápu, proč si autor myslel, že by jí čtenář měl věnovat pozornost.

Námět je tedy zajímavý: vražda malé holčičky v atmosféře války. Jenže zpracování ani nebaví, ani nesleduje nějakou uchopitelnou myšlenku. Celá kniha vyznívá do ztracena. Asi si dovolím tvrdit, byť s ostychem, že je to kniha špatná.