Vyšetřování přehled

03.03.2024

Rozhodně by si kniha zasloužila být v červených číslech. Pro mě se jedná o zábavnější variaci na Kafkův Zámek. Tím nechci snižovat vyjímečnost a tíživost Kafkova díla, a taky byl první že? Ale prostě Claudelův text je pro mě lépe stravitelný a dalo by se říci akčnější. Vždy jsem se ke knize vracel, pln zvědavosti, co nebohého Vyšetřovatele potká, do jaké bizardní a absurdní situace se zase dostane. Autor dost razantně nastavuje černé zrcadlo společnosti a taky jde v mnoha místech o dost meta záležitost. Rozhodně jsem se bavil, ale zábava to byla inteligentní a vlastně i dost mrazivá a spousta pasáží je myšlena alegoricky. Nakonec pár citací z knihy. „Lidi často napadají věci, které nemají bezprostřední užitečnost, a mnohé z nich ji nebudou mít nikdy. Ale myslet je někdy stejně jako pustit naprázdno pračku: takové cvičení je možná užitečné, abychom ověřili, že pračka funguje, ale špinavé prádlo vedle pračky stejně zůstane navěky špinavé.".
„Umírání by přece nemělo překvapit toho, kdo není nikým, to kdysi napsal Básník. Jenže dneska už poezii nikdo nečte. Lidi si s ní utírají zadek!".
„Zajímavé je, že neštěstí je břemeno, které je tím lehčí, čím větší a děsivější má důsledky. Když vám před očima umře člověk, je to dost nepříjemné. Skoro nesnesitelné. Ale když jich vidíte nebo slyšíte umírat miliony, už vám to nepřijde tak hrozné, otupí to váš soucit. Brzy se přistihnete, že už necítíte skoro nic. Množství je nepřítelem emocí."
„Člověk je v dnešní době zanedbatelná veličina, podřadný druh s mimořádnými vlohami ke katastrofě. Je už jen hrozba, jíž je třeba se vyhnout.“

06.01.2023

Krátká odbočka na začátek: když dva dělají totéž, nemusí to nutně být totéž. A dle mého názoru, nejhorší nápad, co autor může dostat, je někoho napodobit, psát JAKO autor X, Y či nedejbože slavný Z. Lze to udělat v rámci přiznané konceptuální hry (kupříkladu Vladimír Sorokin typicky užívá postupy klasické ruské literatury, či dokonce staroruského "skazu" a v "Telurii" je padesát textů psaných padesáti různými styly - od zasvěcovacího textu, přes publicistiku, socialistický realismus, surrealismus, naturialismus atd atd.)

A pak se mi dostala do rukou Claudelova kniha, která je v podstatě špatnou kopií Kafkova Zámku. Ano, všechny kafkovské postupy jsou zde zopakované, leč jaksi neinvenčně, chladně. A tak Claudelův vyšetřovatel klopýtá, padá, funí, je ztrapňován, ponižován, potí se a třese v absurdních situacích, které však ponejvíce... hluboce nudí a hlavně nikam nespějí. Tak jako víme, že zeměměřič K. nikdy nedojde na zámek, tak víme, že Claudelův vyšetřovatel nic nevyšetří. Chyběla mi též možnost se hlavní postavou jakkoli identifikovat, pochopit, proč se chová tak pasivně, submisivně, zmateně...

Leč zejména a hlavně: to co psal Kafka bylo UPŘÍMNÉ. V tom smyslu, že své niterné prožívání (které bylo evidentně chorobné) dokázal s velkou tvůrčí silou a odvahou vyjevit a popsat. A silou umění se ryze subjektivní a osobní stalo obecným, protože vypovídalo o jednom z typických rysů moderní (odcizené) společnosti - a tím se také Kafkovo dílo stalo pochopitelným.

Claudelovo "Vyšetřování" je dle mého mínění jen špatná kopie Kafky. Formální postupy jsou stejné, leč vše je jaksi chtěné, křečovité, studené... protože autor sám to tak necítí. A my víme, že on to necítí.