Vesper001 komentáře u knih

(SPOILER) Musíme si promluvit o Ewanovi. Ubohém chlapci, jehož zdárně našlápnutá kariéra sériového vraha šla tak záhy do kopru. Vidláci zaslepení zdravým rozumem s ním vydrbali. Čáryfuky kupodivu nerozjařila vidina dalšího chlapce, který přežil. A navíc postupně vyjde najevo, že to kukuřičné dítě bylo plodem lásky vesnického idiota a průměrně inteligentní ovce. Pak už pro slzy skoro nevidíte na písmenka. Což nemusí být vždycky na škodu. Celkový dojem: zaječí paštiku si k večeři nedám.

31.08.2023

"Tohle udělají s člověkem smutek a ztráta..." Povídka i podobenství, obojí mrazivé a hrozivé. Nečíst před dovolenou u moře, nečíst, máte-li klaustrofobii, nečíst, pokud máte odpor k mořským plodům, nečíst, máte-li je rádi... Jak už tu někdo poznamenal, čtení o skutečné sacculině je ještě větší horor. Kniha se čte jedním dechem (nebo bez dechu) a zanechává nepříjemnou pachuť a mravenčení. Jediné, co mi nesedělo, byl kapitán. Žádný Achab, spíš Ochab, který působí, jakoby byl na lodi předtím jen jednou, a to jako háček při sjíždění Sázavy.

3 18.08.2023

"Podivný" se nachází mezi "divným" v negativním smyslu a "zvláštním" ve smyslu pozitivním. A Lesní lišky do své kategorie přesně zapadají. Antologie je dobře sestavená, je tu od každého (a pro každého) něco. Napětí (Transit), atmosféra (Čarodějná kolébka), psycho (Motýl), smutek (Gordonův příběh). Za mě je top povídka ve stylu Raye Bradburyho - Kéž bychom tu byli taky, a titulní Lesní lišky, obě stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení. Jen poslední Temná zhouba, uzda smrti mi k ostatním nepasovala. Ale kouzlo antologií je právě v rozmanitosti.

2 11.08.2023

Nedočteno. Zpočátku jsem byla nadšená, první čtyři povídky jsou výborné, neotřelé, originální. Pak ale nastala sestupná tendence, která místy nabírala povážlivou rychlost. Originalita mi u některých povídek připadala vynucená, u jiných mě zklamal zcela nevyužitý potenciál nebo absence závěru - nepovedená snaha o otevřený konec. A pak tu byla místa, u nichž si říkáte, že tohle nechcete číst...

Strašidelno light, při kterém vás zamrazí asi jako když zavane první chladný větřík. Pro strašpytla mého formátu znepokojivé a odpočinkové zároveň. Postavy se dostávají do podivných či děsivých situací většinou vlastní vinou, vlivem špatných vlastností nebo rozhodnutí. Nejvíc mě rozbrnkala hned titulní povídka a Pták v kleci, Lišky z Østvigu mi připomněly Annu Bolavou, Podfuk paní Vinterbergové překvapil, naopak Zázrak v Dannersgadu znechutil. Zbytek jsem četla když ne s napětím, tak se zájmem.

3 04.08.2023

(SPOILER) Konec plytký, všechno plytké. Darcy by se měla držet recyklace příběhů o bubu-barabiznách, v těch je jako doma. Kořist je domácí úkol ze slohu, sesmolený po závěrečných titulcích nějaké (kterékoli) teen-vyvražďovačky. Partička "dětí" 20+ courá po lese a v pravidelných intervalech někdo potká strašidlo, někdo umře a zbytek se handrkuje kvůli cestování s mrtvolami nebo bez. Pátrá po nich nesympatická a zpruzená policajtka. A to je vše. Vlastně ne, šokující rozuzlení je skutečně šokující. Pro hodně mladé mládežníky. :)

1 20.07.2023

Vzácný poklad mezi knihami, jedinečný úkaz mezi básnickými sbírkami. A v tom nejlepším překladu vůbec.

07.07.2023

Mé první setkání s Camillou Läckberg nezačalo prvním dílem, ale ukázalo se, že to nevadí. Případ v knize začíná i končí a informace o předešlém vývoji vztahů mezi vyšetřovateli nejsou podstatné, a v případě ústředního páru ani zajímavé. Unikal mi jedině důvod, proč v příběhu zabírá místo Erika, otravná manželka hlavního vyšetřovatele, která se chová jako by trpěla mírnou mentální retardací. Jejími trampotami trpí hlavně čtenář. Příběh se točí kolem rodiny, kde se každý člen nachází někde mezi hodnotami "divný" a "vyšinutý" a psychologie převládá nad akcí. Jak už bylo zmíněno, postav je opravdu hodně, ale s trochou snahy a občasným zpětným listováním :-) se v nich dá zorientovat. Celkově mi Kazatel byl docela sympatický a časem si možná dám další díl.

5 07.07.2023

Další sbírka povídek královny detektivek. Ideální pro začátečníky, změna pro pokročilé a zajímavost pro znalce.

3 07.07.2023

Z více důvodů je těžké hodnotit tuto knihu objektivně. Jednak je tu pokušení hodnotit výpravu samotnou. A potom fakt, že Třetí Everest je kniha hodně odlišná od běžné formy knih. A teď nemyslím, že váží (mým) odhadem asi 10 kilo (a 20 kilo, pokud ji nesete na delší vzdálenost :-). V deskách je vložený kamínek s mantrou, uvnitř modlitební praporce, lampion a další přílohy. Grafická stránka by mohla být lepší, otázkou ale je, nakolik dostal grafik prostor pro invenci. V knize je tolik fotografií i textů, až to působí jako snaha dát tam všechno, úplně všechno a ještě víc... Velký rozdíl je v textech obou autorů. Pavel Bém píše čtivě, srozumitelně a s nadhledem. Naopak Rudolf Švaříček je tak okouzlen vlastním spisovatelským umem, že se zaplétá do pavučiny vyšperkovaných přirovnání, nesouvislých asociací a zbytečného mlžení, až čtenář ztrácí nejen nit, ale občas má chuť se spolu s největším Čechem zeptat "prosím tě, Rudolfe, CO chceš říct?". Ale hlavním účelem Třetího Everestu je podělit se o vzpomínky na zážitek, který se vetšinou odehraje jen jednou za život, a to ještě v životě málokoho, a to se podařilo.
"Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale chvíle, okamžiky, sekundy... Vím, že ty dnešní se dotýkají věčnosti."

16.06.2023

Opět skvělý soubor povídek, které ale nejsou mrazivé, a víc než o vraždy v nich o komplikované vztahy a psychologii postav. Jak už to u madam Agathy bývá. Jistě, název knihu prodává, ale v tomto případě je trumfem jméno autorky.

05.06.2023

Doufala jsem, že půjde o čistokrevnou Aristokratku a že se zase budu smát nahlas - a stalo se. Navíc mi nedávné absolvování psího dne potvrdilo, že kniha je místy dokonale autentická. :)

5 05.06.2023

Love hurts. Nebo slovy Lemony Snicketa: "Moje láska k tobě je nesmrtelná. Ty jsi však, bohužel, nebyla." Bez nadsázky i teatrálnosti lze říct, že láska Romy a Alaina byla osudová a oběma změnila život. Autor se snaží nestranit ani jednomu, ale víc se zaměřuje na Romy, snad proto, že Delon je nečitelný i pro své blízké (jak naznačují vzájemně si odporující vzpomínky jeho známých). Kniha je čtivá, i když je text místy kostrbatý. I po grafické stránce je zdařilá. Fanoušky obou herců jistě potěší a myslím, že i mladší ročníky, pro které jsou jejich filmy už čímsi pro pamětníky, může zaujmout. Příběhy o lásce jsou nadčasové.

5 05.06.2023

S posledními řádky vyvstane mnoho otázek. Jsou všechny postavy blázni?, Nedělá autorka ze čtenářů blázny? a Co jsem to proboha přečetl?! :) Odpovědi nečekejte a nehledejte. Mozek se dožaduje racionálního vysvětlení, ale jako u všech knih Anny Bolavé je nutné smířit se s tím, že takové vysvětlení není. Že autorka ve své tvůrčí svobodě neřeší logiku, trendy, ani čtenáře. A že je třeba nechat na sebe příběh působit a přijmout ho takový, jaký je. Číst pomalu a vnímat. Pak se možná dotkne něčeho v nás, něčeho, co mozek také neumí pojmenovat. Vypravěč rozhodně není pro každého. Je temný, zlověstný, ošklivý, nejasný. Nebudete ho mít rádi, ale to nevadí. On vás taky ne...

4 28.03.2023

Mlhy jsou pomalé, spíš chladné než mrazivé, jako studený vítr na strništích. Mrazivost, syrovost, ani "obrazy hrůzy", jak stojí na obálce, nečekejte. Jen lehce nadprůměrnou detektivku, nadprůměronou díky prostředí ostrova a alvaru. I postavy jsou chladné a chladný byl i můj vztah k nim. Celkově je příběh jako únorový den. Zataženo, místy déšť a brzy tma.

4 28.03.2023

"Hrůza a děs" ne, "strašidelno" ano. Jak to u povídkových sbírek bývá, všechny povídky nejsou na stejné úrovni. V tomto případě jsou některé lepší než jiné.

1 24.02.2023

Po Závějích bohužel přišla blátivá obleva, přestože v knize mrzne až praští. Vraha (narozdíl od vyšetřovatelů) s trochou praxe odhadnete. Zápletka s teenagery není špatná, horší je Vernerovo pubertální tokání kvůli božské Bitte. Autorka se mu věnuje, stejně jako on, mnohem víc než vyšetřování, a mně se z Božího prstu ježila hrst. (Nebo srst? :)

24.02.2023

Při čtení jsem si říkala: tohle mohlo být popsáno podrobněji, tohle morbidněji, tohle explicitněji... A víte co? Byla jsem ráda, že to tak autorka neudělala. Závěje nejsou drsná a děsivá severská krimi, ale prostě a jen dobrá detektivka.

24.02.2023

Autorce se podařilo něco nevídaného – udělat z detektiva a vypravěče v jednom nejnesympatičtěší postavu celé knihy. Klobouk dolů. Šerlok Ryan je ubrečené sobecké hovado, které se chová jako magor a motá se uprostřed vyšetřování s pohledem upřeným na sebe, a jen na sebe, a tak pochopitelně do řady věcí vrazí a hodně jich shodí na zem. A jeho kolegové se v tom zmatku snaží vyšetřovat. A vy čtete dál ten předlouhý příběh, jednak proto, že napsaný je docela slušně, a především proto, že doufáte, že se tomu Koumesovi na konci stane něco hodně ošklivého. Nebo že se o něm něco ošklivého dozvíte. Já měla vymyšleno hned několik výživných rozuzlení. Ale, jak napsal Stephen Leacock: autor detektivek často žádné řešení nezná. A fakt že jo... Zklamání veliké.

2 18.11.2022

Moře, loď duchů... moc jsem se těšila. Pasáže z cesty po moři jsou skvělé, strašidelné. Vyšetřování naopak plné slepých vypravěčských uliček. Nezajímavé rodině nezajímavé právničky Tóry je věnován zbytečně velký prostor. Snaha vytvořit svéráznou postavu - sekretářku Belu - naráží na útes logiky. Proč advokátní kancelář vůbec někoho takového zaměstnává? A závěr knihy je strašlivě uspěchaný. Na několika stranách je horempádem vysvětleno skoro všechno, a atmosféra je tatam.

18.11.2022