Vesper001 komentáře u knih

Po letech jsem se vrátila k případům komisaře Adamsberga, čekala jsem, až zapomenu, kdo je vrah, abych si vyšetřování užila. A musela jsem si dlouho počkat. „Morový“ případ je geniálně vymyšlený a zajímavý. A komisař zajímavý i inspirativní. „Já oceňuju ztracený čas podle jeho skutečné hodnoty.“

2 04.04.2024

Prý že kdo má štěstí, má i peníze. Ale tam, kde jsou peníze, nemusí být štěstí. To první Paul mamince uvěřil. A to druhé si sám ověřil.

Kniha krásná (kali)graficky i obsahově. Ať se s haiku teprve seznamujete, nebo už máte dlouhý a trvalý vztah. Víc říkat netřeba, snad jen na ukázku:

Meloun se o sebe
dokáže postarat
docela sám.
(Hattori Ransecu)

1 22.02.2024

Tak tohle jsem opravdu nečekala... Že mě žánrový mišmaš bude bavit a co víc, ve finále bude všechno dávat smysl. Autorka navíc velmi dobře vystihla, jak bývá člověk připoután k místu, kde se jeho blízkému stalo něco strašného. Vlastně mi všechny dějové linky připadaly spíš smutné než děsivé.

6 16.02.2024

Kdo má rád anglický venkov, jednoduché a uhlazené detektivní příběhy, tak vzhůru na Mabinu farmu. Kniha je útlá a celkově připomíná díl z nějakého britského krimiseriálu, u kterého si odpočinete, vypnete a usnete. :)

1 16.02.2024

(SPOILER) Dům ozvěn není ani tak strašidelný, jako spíš únavný. Už v první třetině jsem si říkala, že autorka je asi placená od slova. Jak se ukázalo, stačí si přečíst prvních a posledních sto stran, těch prostředních cca 200 stránek se děj nikam neposouvá, otravné postavy i nesympatická strašidla přešlapují na místě a barabizna stále stojí. Český překlad je mizerný, navíc překladatelka si s historickými a odbornějšími termíny příliš hlavu neláme. Ale přece jen mě kniha obohatila. Že duchové mohou strašit, dělat nepořádek, procházet zdmi, případně i vraždit, jsem věděla. Ale že můžou obcovat s živými, je pro mě novinka. I když bych se bez ní asi obešla. :)

2 16.02.2024

Nebylo to špatné. Strašidla jsou tu mnohem propracovanějšími postavami než ty (dosud) žijící, a tak je Baneberry Hall místy opravdu strašidelný. Vadila mi jen Meggie se svým neustálým omíláním, že jí všichni lžou. Čtenáře sice nepřesvědčí, ale i tak je závěr docela překvapivý. Mě hlavně překvapilo, že to má být třicátnice. Celou dobu působila spíš jako čerstvě zletilá.

1 19.01.2024

Trochu autobiografie a hodně, hodně fantazie. Někomu bude víc sedět vyprávění o dvou starých dámách, jinému vzpomínky na autorčino dětství. Možná podle toho, k čemu má čtenář zrovna teď blíž. Nebo právě naopak.

2 19.01.2024

Pokud bych tuto knihu měla k něčemu přirovnat, tak ke snu. Ne zlému, ne dobrému, prostě takovému běžnému snu, co se vám v noci zdá. Snu, kde se vyskytují postavy, prostředí a situace, ale jak to ve snech bývá, všechno je nějak divné, žádné zákony a omezení neplatí a nejste si vůbec ničím jisti. A stejně jako jde těžko převyprávět, co se vám zdálo, tak je těžké popsat a hodnotit Sluneční hodiny.

1 19.01.2024

Dickens & duchařina, přesněji duchařina po Dickensovsku. Bavilo mě to moc. Rozjezd je pomalejší, ale má své opodstatnění, jak se v závěru ukáže. A také díky němu ještě víc vynikne postupná proměna hlavní postavy z nevýrazné puťky v energickou ženu a krotitelku duchů. Nebo, odhlédneme-li od nadpřirozené stránky, v emancipovanou ženu, která má zdravý rozum a nebojí se ho používat. Jak příběh postupuje, lecos tušíte dřív než Eliza, ale možná je to záměr, aby s ní čtenář držel krok. A při poslední větě mě stejně zamrazilo, jakkoli jsem měla tušení.

3 05.01.2024

(SPOILER) Dokud věříte na strašidla, je strašení dost strašidelné. :) Ale když později zjistíte, že třeba svatý MIkuláš je převlečený dědeček a dárky pod stromeček dávají rodiče, jste trochu zklamaní, i když jste to třeba tušili. Protože zmizí kouzlo a prostor pro fantazii. A tady je to stejné. Jakmile se ukáže, že duchové nejsou tím, čím se zdají být, najednou vás už tak moc nezajímá, čím skutečně jsou.

1 29.12.2023

Kniha balancuje mezi 3. a 4. hvězdičkou, přesně jako dáma na obálce. Povídkové knihy se těžko hodnotí. Shirley dávkuje bizár hezky po kapkách, a jak to bývá, na dně lahvičky je tekutina nejhustší a nejvýraznější. Snad proto je titulní povídka až poslední. Nedá se říct, že povídky jsou bez pointy, jak si někteří stěžují. Pointa v nich je, ale není čtenáři servírována na stříbrném podnose a s vysvětlivkami jako přílohou. Někdy je pointou sama situace, ve které se postavy nacházejí. A někdy možná fakt, že se čtenář musí srovnat s tím, že ne vždy všechno pochopí. Osobně nejvýš hodnotím povídky Loterie, Chlapi s těma svýma velkýma botama, Démonický milenec, Květinová zahrada a Elizabeth. Naopak kvůli Černokněžníkovi jsem knihu chtěla odložit a kvůli Renegátce jsem ji na dost dlouho odložila.

1 29.12.2023

Věnovat každému svému blízkému kytičku a básničku je hezký a milý nápad. A originální nápad, co dát adresátům pod stromeček. I graficky je kniha velmi vydařená. Ale pokud nepatříte k autorčiným příbuzným a přátelům, básně vám mnoho neřeknou; jde hlavně o vzpomínky, narážky a asociace. Nevím, jestli by kniha vyšla, kdyby autorka použila jen příjmení Veselá.

29.12.2023

Slavný příběh o lakomci, kterému se o Vánocích změní život i srdce, se dočkal mnoha adaptací a dostal se do všeobecného povědomí natolik, že ho znají i ti, kdo neznají jeho autora. U nás vyšla Vánoční koleda v několika překladech, mně se nejvíc líbil ten od Jana Váni.

„Já dřív nevěděl, že lidský život je příliš krátký, aby člověk vykonal všechno dobré, co vykonat může. Já nevěděl, že žádná lítost nemůže dohonit a nahradit to, co jsme v životě zameškali.“

11 21.12.2023

Na seriál se dívat nechci. Ne proto, že by se mi předloha nelíbila, právě že se mi líbila moc a nechci tu hutnou, děsivou, napjatou, klaustrofobní atmosféru Hill Housu narušit. Pokřivený a vyšinutý dům nepotřebuje žádná strašidla ani příšery, sám je od základů monstrem, které vás ze spárů nepustí. "Ticho se opíralo do dřeva a kamene, a cokoliv tudy kráčelo, kráčelo samo."

1 21.12.2023

Bestiář to úplně není, spíš skicy drsné přírody a lidí, kteří do této přírody patří nebo mají něco z ní v sobě. Není to špatné čtení, ale třeba Lesní lišky mají v sobě kromě podivna i kouzlo, a to jsem v Bestiáři postrádala.

15.12.2023

Viktorie Hanišová servíruje další porci deprese, podušené s řadou nevábných přísad. Ale nenechte se odradit, Neděle odpoledne je dobrá kniha. Ten druh knihy, co posbírá nějakou tu cenu a ve filmovém zpracování se objeví pár známých herců. Ale také je to hnusná kniha. Ten druh knihy, kde se detailů štítíte a z postav a kulis je vám nevolno. Přesto čtete dál. Asi pro marnou naději, že občas věci nedojdou tam, kam směřují.

5 15.12.2023

Hlavní postavě je přes 21 let a kniha nadchne čtenáře o 5-10 let mladší. Zaujala mě graficky, nápad s obrázky se mi líbil. Příběh už moc ne. Postavy jsou popsány poměrně ploše: oteplákovaný mentor, libový hezoun, čarodějka v sousedství, hrdinka (samozřejmě) s traumatem. Sympatický je vlastně jen cvrček Teddy. Zpočátku se ale zápletka vyvíjí slibně, vyprávění má příjemný spád a čte se dobře. Jenže jak se dětské čmáranice zvrtnou v umění, autor dupne na plyn a v čmáranici se změní jeho příběh. Finále je překotným a urputným slepencem žánrů, je tu dost násilí, trochu toho harašení, něco málo strašení, jeden obří logický lapsus, a kolem toho spousta řečí - v knihách i filmech je dobrým zvykem, že se postavy před smrtí dosyta vypovídají. :)

3 15.12.2023

Drsný případ, který paradoxně postrádá ostřejší kontury. Postavy zdaleka nejsou tak výrazné, jak jsme u Agathy zvyklí, a především jsem v knize postrádala emoční rovnováhu mezi úvodní vraždou a závěrem, který je ve filmu konfrontační a v knize bohužel jen konverzační. (Prostě mi jako protipól k vraždě dítěte to filmové finále s prvky antického dramatu, křikem a padáním na kolena nějak sedělo víc. ;)

2 23.11.2023

Zvláštní sbírka. Útržky lidských životů, které zahlédneme jen na chvíli a z povzdálí, jako z pomalu jedoucího autobusu. Neznáme jejich minulost ani budoucnost, a přesto nám někdy zůstanou v paměti na pár dalších minut, dní, nebo i déle. Chce to cestovat nejen nalehko, ale i s otevřenýma očima.

3 20.10.2023