Chrám plný květů
* antologie , Antonín Líman
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98063/bmid_chram-plny-kvetu-9NT-98063.jpg
5
96
96
Výběr ze tří staletí japonských haiku Největší antologie japonské poezie haiku v češtině. Přes osm set vybraných skvostů od sedmdesáti autorů počínaje zakladatelem žánru Bašóem (17. stol.), konče modernisty 20. stol. Vybral, přeložil a uspořádal Antonín Líman. Biografické medailony autorů a autorek a doslov napsali Antonín Líman a Denisa Vostrá. Ilustrováno malbami Josy Busona a dalších malířů. Poznámku o ilustracích napsal Robin Heřman. Společně s Česko-japonskou společností. „Haiku je bezesporu největší japonský dar světové literatuře.“ Ibuse Masudži Obsah Předmluva (Antonín Líman) Haiga neboli obrazové haiku (Robin Heřman) I. Deset starých mistrů Macuo Bašó (1644 – 1694), Josa (Taniguči) Buson (1716 – 1783), Kobajaši Issa (1763 – 1827), paní Kawai Čigecu (1634?–1718), paní Den (Kaibara) Sutedžo (1633–1698), Ihara Saikaku (1642–1693), paní Kaga no Čijo (1703 – 1775), Koniši Raizan (1654–1716), Óšima Rjóta (1718–1787), Uedžima (Kamidžima) Onicura (1660 – 1738). II. Bašóovi žáci Hattori Ransecu (1654 – 1707), Kagami Šikó (1665 – 1731), Kawai Sora (1649–1701), Morikawa Kjoroku (1656 – 1715), Mukai Kjorai (1651 – 1704), Naitó Džósó (1662 – 1704), Nozawa Bončó (1640?–1714), Oči Ecudžin (1656 – 1736?), Sugijama Sanpú (1647 – 1732), Šida Jaba (1662 – 1740). Tačibana Hokuši (? – 1718), Takarai (Enomoto) Kikaku (1661 – 1707). III. Zenoví mniši a mistři Kadžiwara Hašin (1864 –?), Ikkjú Sódžun (1394-1481), zenový mistr Taigu (Jamamoto) Rjókan (1758-1831) . IV. Busonovi žáci a současníci Paní Enomoto Seifu (1731–1814), Hajano Hadžin (1677–1742), Hori Bakusui (Ikedaja Heizaburó, 1718–1783), Inoue Širó (Masaharu) (1742-1812), Jamamoto Inan (1736–1795) Jokoi Jajú (1702–1783), Jošida Rjúsui (asi 1691–1758), Jošiwake Tairo (+1778), Kaja Širao (1738–1791), Kató Kjótai (1732–1792), Kurojanagi Šóha (1727–1771), Macumura Gošun (Gekkei) (1752–1811), Miura Čora (1729–1780), Nacume Seibi (1749–1816), paní Tagami Kikuša (1753–1826), Takai Kitó (1741–1789) Takakuwa Rankó (1726–1798), Takebe Sóčó (1761-1814)). Tan Taigi (1709–1771), V. Pětatřicet moderních mistrů haiku (19. – 20. století) Akutagawa Rjúnosuke (1892–1927), Hašimoto Takako (Jamatani Tama, 1899–1963), Hošino Tacuko (1903–1984), Hošino Cubaki (1930 – ), Iida Dakocu (1885–1962), Iida Rjúta (1920–2007), Išida Hakjó (1913–1969), Išihara Jacuka (1919–1998), Jamaguči Seiši (1901–1994), Jošino Jošiko (1915 – ), Kacura (Niwa) Nobuko (1914 – 2004), Kató Šúson (Takeo, 1905–1993), Kawabata Bóša (1897–1941), Kawahigaši Hekigotó (1873–1937), Kubota Mantaró (1889-1963), Masaoka Šiki (1867 – 1902), Majuzumi Madoka (1965– ), Micuhaši Takadžo (1899-1972), Mizuhara Šúóši (1892–1981), Murakami Kidžó (1865–1938), Nacume Sóseki (1867–1916), Nagai Kafú (1879–1959), Nakamura Kusatao (1901–1983), Nakamura Teidžo (1900–1988), Ogiwara Seisensui (Tókiči, 1884–1976), Ozaki Hósai (1885–1926), Saitó Sanki (1900–1962), Sugita Hisadžo (1890–1946), Takahama Kjoši (1874–1959), Takano Sudžú (1893–1976), Takešita Šizunodžo (1887–1951), Taneda Santóka (Šóiči, 1882–1940), Tomita Takuja (1979–), Kaneko Tóta (1919–), Uda Kijoko (1935–). VI. Od počátku japonské poezie k sedmnáctislabičné básni haiku (Denisa Vostrá a Antonín Líman) Bibliografické poznámky Rejstřík autorů haiga (Robin Heřman)... celý text
Přidat komentář
Kniha krásná (kali)graficky i obsahově. Ať se s haiku teprve seznamujete, nebo už máte dlouhý a trvalý vztah. Víc říkat netřeba, snad jen na ukázku:
Meloun se o sebe
dokáže postarat
docela sám.
(Hattori Ransecu)
Krásně zpracované. Navíc moje první a hned takto "našlapaná" zkušenost s haiku.
Antologie japonských haiku, včetně nových a co je podstatné se životopisy autorů mnohdy objasňující pozadí vzniku jednotlivých básní. I kdyby čtenář nesouhlasil s překladem básní, jedná se o ojedinělý zdroj informací o jednotlivých básnících. Z mého pohledu nejzáslužnější Límanův počin na poli poezie.
Haiku je kráľovstvo oslavujúce prírodu a neobyčajnú krásu obyčajnosti. Bašó je jeho kráľom. Líman rytierom. Moja fantázia je o čosi väčšia. Pesimizmus menší. Ruky bozkávam, majstri a úctivo sa porúčam.
Poupátka hagi —
když se nikdo nedívá
slupne je srnec
(Kobajaši Issa)
Keby som vedela písať
nebála by som sa pobozkať
Bašóovu ruku
(Jedna moja známa)
Velmi přínosné a důležité dílo, co se týče českých knih o japonské kultuře. Sbírka haiku je velmi obsáhlá a seznamuje nás s nejdůležitějšími osobami, které měli na vývoj haiku značný vliv. Dostaneme krátké shrnutí života a charakteristiku tvorby a pak 2-3 stránky s několika jejich básněmi. Úvod a závěr nás ještě blíže seznamují s tím, co to vlastně (nejen) haiku je, proč by nás to mělo zajímat a jaký má význam pro Japonce a svět celkově. A to vše je zasazené do naprosto krásně graficky upravené knihy. Co víc si přát?
Haiku je bezesporu největší japonský dar světové literatuře /Ibuse Masudži/
Haiku je bezesporu můj nejlepší, zcela náhodně vypadlý objev z regálu v městské knihovně /evelýny/
I nůžky
na chvilku zaváhají
před bílou chryzantémou
Voda v rybníce
je čirá a ryby hluboko -
ledňáček čeká
Hlas můry
chtivé plamenů doletí
až do podsvětí
Geniální, nemyslíte...?
P.S.: Haiku se dá číst úplně všude, nejen na záchodě, ale třeba i na psychiatrii...
Skvělý čtení na záchod :) ne jako vážně. To ráno pak tak poetičtěji začíná :)
"Jak potůček
vinoucí se mechem
jsem čistý a průhledný."
"Kéž máš za příbytek kamélie,¨
noc za nocí."
Číst zvukomalebné haiku, je pro mě fascinujícím estetickým zážitkem.
Intimní a hluboké prožití přírody, naprosto jedinečný způsob vnímání - unikátní ve své touze po harmonii ... to je japonské haiku, ukazující mnohotvárnost života, to je to, co na něm obdivuji. Mimochodem, v Japonsku patří poezie ke klasickému vzdělání, a tak jsem se začetla do deseti starých mistrů, nejen proto, abych si doplnila vzdělání, ale především, pro ty naprosto fascinující, dokonale jednoduché a přitom úžasně abstraktní zážitky, které mi takhle poezie přináší.
"Jaro už odchází,
ptáci pláčou
i ryby mají oči plné slz."
"Můj letní plášť -
ještě jsem nevychytal
všechny vši."
"Na větrem odrané haluzi
krčí se havran
podzim je pryč."
"První ledová sprška -
i opička touží
po kabátku."
Proste Líman, no. Vymazlená kniha, ako po grafickej, tak prekladovej stránke, navyše v sympatickom (relatívne) vreckovom formáte.
Poznal som hlavne starších autorov haiku a jedného "nového" (Santóka), preto ma príjemne prekvapili tie desiatky iných, mne doteraz neznámych autorov. Ešte viac fakt, že haiku v dnešnej dobe nie je mŕtvy žáner a niektorí z autorov žili ešte v dobe vydania Chrámu.
Bolo zvláštne sledovať ako sa u autorov postupom času menili témy. Haiku som si v podstate odjakživa asocioval s prírodou, istou nostalgiou, takým tým pocitom kedy sedíte niekde v horách, všade okolo hmla a je vám tak smutno-krásne. Neskorší autori sa však nevyhýbali ani utrpeniu, kritike, občasnému miešaniu prvkov kresťanstva s buddhizmom, u dvoch autorov som dokonca našiel červené Porsche a jazz.
Unikát.
Z očisty po narození
k očistě po smrti
mezitím samé nesmysly
- Issa -
Zloděj tu
něco zapomněl -
měsíc v okně
- Taigu -
Čisťounkou vodou
chladí si holou hlavu
darebný mich
- Tairo -
Kniha je svým způsobem klenot, jaký už vychází málokdy, kdo si kdy dá ještě takovou práci , aby propojil vnitřní text a obsah naprosto dokonale s grafickou stránkou, takže ilustrace dýchají básněmi a básně ilustracemi? Je to tak krásné, že se to nedá popsat.
Límanovy překlady považuji za geniální, obrovsky působivé, dotýkající se nitra. Díky.
Japonská poezie je něco nepopsatelného, je tak romantická krásná, se spoustou myšlenek. Miluji japonskou literaturu. Nemám jí co vytknout. Prostě samá nádhera.
K tomuto výboru je škoda každého slova navíc. Průzračnost, jednoduchost, prostota a hloubka čiší z každé zde přeložené haiku. Opět vynikající překlad pana Antonína Límana, díky kterému našlo do češtiny citlivého překladatele množství zajímavých japonských autorů a především pak komplet sbírka starojaponské poezie Manjóšú. Doufám, že pan Líman vydrží v plné síle aspoň do stovky, a že se dočkáme ještě mnoha dalších podobných knižních skvostů. Děkuji pane Límane. Doporučuji.
Na každé stránce
září několik dávných
mžiknutí oka