Jean Marais
Jiří Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48148/jean-marais-48148.gif
5
12
12
Podtitul: Mé dveře jsou dokořán. Monografie o jednom z idolů francouzského filmu – herci Jeanu Maraisovi. Jean Marais pohledem Jiřího Žáka. Po překladu hercovy autobiografie vydané pod názvem Příběhy mého života a scénáři televizního filmu, který vznikl v rámci cyklu Francouzská interview, se Jiří Žák rozhodl k samostatnému zpracování životopisu Jeana Maraise formou monografie. Autor vychází z osobních setkání s touto legendou francouzského filmu, ale i z korespondence s Jeanem Cocteauem a z literatury, zejména ze zmiňované autobiografie. Autor přináší svědectví o jednom z největších herců 20. století, Jeanu Maraisovi (1913–1998). V knize najdeme osobní zpověď i vzpomínky na životní osudy tohoto romantického hrdiny, který po mnoho let symbolizoval francouzskou kinematografii. Autor navíc představuje Jeana Maraise jako citlivého a vzdělaného člověka, který si po celý život nepřestal klást otázky o smyslu umění a lidské existence vůbec. Text je doplněn soupisem jeho filmových i divadelních rolí a fotografiemi z Maraisova profesního i soukromého života.... celý text
Přidat komentář
Sympatický a charismatický herec, navíc výborný člověk. Jeho filmy jsou nezapomenutelné a mají své kouzlo. Nejlepší je jako Fandor ve Fantomasovi.
Mám už jen pár kapitol do konce Ale komentář a hodnocení napíši již dnes . Takže po titulu Loui De Funés nám Jiří žák představuje titul Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán . Ze začátku mne úvod moc nebral . Stejný problém jsem měl i u Funése . Tady je to však způsobeno tím , že jsem z tímto hercem vyděl pouze trilogii Fantomase. Pak mne kniha ale velice rychle chytla . Jiří Žák se v úvodu snaží poodhalit jeho možný Český původ . Tato myšlenka je sama o sobě velice zajímavá . Jean si mne získal svým životním stylem . Hlavně tím jak se nadřel a nakonec mu to vyšlo . Přes neslavné dětství se tento charismatický herec stal jednou z ikon Francouzké kinematografie . Co na tom že někde byl prezentován jako homosexuál a jinde jako bisexuál . Sám autor se přiklání k myšlence že herec měl spíše bisexualní orientaci . To však nic nemění na tom že je kniha napsaná velice čtivě a dozvíte se tam toho opravdu mnoho , Jde o to jak tohoto herce vnímáte . V knize je popsán jeho úžasný vztah z Jeaném Cocteauem . Který bych charakterizoval jako pravá láska . Kniha se věnuje i natáčení Fantomase a tak trochu okrajově vztahu Jeana a De Funése . Dlé mého názoru Jeán na Funese žárlil pro to že se z něj stala hvězda prakticky přes noc díky prvnímu dílu četníku . Závěrem chci říct že kniha je moc povedená a doporučuji ji každému koho zajímá život tohoto PANA HERCE
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Louis de Funés |
| 2002 | Kdyby nám Paříž vyprávěla |
| 2020 | Já, Vincent |
| 2008 | Jean-Paul Belmondo |
| 2016 |  Provence známá i neznámá |
V knihovně mě zaujalo spíš jméno autora než titul. A bylo to výborné.
Útlá nenápadná knížka, stručnost tu ale není na škodu, jen ta příloha s fotografiemi mohla být obsáhlejší.
Životopis, profesní dráha, soukromí, osudový vztah s Jeanem Cocteau, a nejen to…
Život herce propojený s historií Francie, náhled do pařížských divadel i filmu v průběhu času, zaujal mě i pohled na to, co se řešilo i u nás; jak moc si zadaly umělecké elity za války s Němci; tady navíc i to, jak se kdo v závěru války vyhnul narukování do bojů. Nevěděla jsem, že mezi hereckou elitou byl největším hrdinou Jean Gabin, ale i Jean Marais měl v závěru války svůj hrdinský výstup…
Dost mě čtení chytlo, už jen ten „Úvod ryze osobní“, který nám napoví, jak se Jiří Žák dostal z chrudimského kina, plný okouzlení z filmových hrdinů, přes propast let až do okamžiku, kdy „jednoho vymrzlého lednového dopoledne v Pařížské ulici Norvins číslo 22 na Montmartru zazvonil na zvonek s prostými iniciálami JM.“
*
„Nebyl nadarmo žákem Cocteauvým. Věděl, že tradice má smysl jedině tehdy, bude-li pojímána současným člověkem na pozadí moderní doby. Nechtěl vytvořit nějaké divadelní „muzeum“. Chtěl, aby se po jevišti pohybovali živoucí lidé, kteří budou své myšlenky sdělovat živoucím lidem v hledišti. Copak Cocteau nenapsal: ,Diváci si přisvojují včerejšek jen jako zbraň, jíž by udeřili na dnešek?' “
*
„Naše vnímání světa se posunulo. Chlapík v klobouku s pérem a s kordem v ruce je už trochu směšný. Po filmovém plátně se prohánějí jiní hrdinové. Jezdí na silných motorkách či v rychlých autech a střílejí po sobě zbraněmi s laserovými zaměřovači. Svět se nemilosrdně žene kupředu, film banalizuje násilí a cena lidského života klesá.
Ale pan de Lagardère, Franҫois de Capestang, dʼArtagnan či Fanfán Tulipán kráčejí dějinami filmu se vztyčenými hlavami. Jejich zbraně sice už dávno zastaraly a jejich čest je jim v dnešním světě k ničemu. Jsou možná trochu směšní i trochu naivní. Přesto jsou nesmrtelní.“
-------------
Jiří Žák, autor skvělého románu „Já, Vincent“ o Vincentu van Goghovi, románu „Prokletý Modigliani", který vyšel letos, a spousty knížek o Francii, bohužel už žádnou další knihu nenapíše…