Jeden den ve středověku
Petr Sommer , Martin Nodl , Josef Žemlička , Jan Klápště , Martin Wihoda , Pavel Soukup , Pavlína Cermanová , Pavlína Rychterová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235372/bmid_jeden-den-ve-stredoveku-235372.jpg
4
29
29
Soubor jedenácti studií z pera kolegů a žáků prof. PhDr. Františka Šmahela, DrSc, dr. h. c. mult., je sondou do detailu středověkého dne, který mnohdy uniká pozornosti i možnostem výzkumu. Studie zaměřené na různá středověká prostředí se tohoto detailu dotýkají a zároveň upozorňují na limity dochovaných pramenů i badatelských kapacit. Obsah: Jeden den ve středověku jako výzkumný úkol Josef Žemlička, Dva dny ve městě, a bez úhony. Všední příběh z všední každodennosti předhusitského Slánska Jan Klápště, Svatý Havel stojí za to, jaké bude příští léto Martin Wihoda, Jeden den na hradě Kaltenštejn Petr Sommer, Jeden den v Sázavském klášteře Miroslav Kovář, Stavební dílna a huť Václav Žůrek, Jeden den na královském dvoře Václava IV. Robert Novotný, Jeden den urozených Pavel Soukup, Jeden den středověkého učence Martin Nodl, Volba rektora pražského vysokého učení Pavlína Rychterová, Jeden den středověkého manželství Pavlína Cermanová, Poslední den světa v husitských vizích: Zjevení Martinovo. Den svaté Scholastiky 1420... celý text
Přidat komentář
Podle mne se pan editor Nodl chtěl svézt na vlně jeho předchozího počinu Člověk českého středověku (Argo, 2002), ale nepřijde mi tentokrát moc šťastně vybrané téma a zaměření. V „Člověku“ je popsán zhruba každodenní život různých profesí (některé se tam kryjí, jako farář vs. řeholník), tady je to soustředěné na jeden jediný den lidí rovněž různých profesí. Resp. snaží se to být soustředěné na ten jediný den, ale často není. Navíc jsem čekal, že tam bude i něco o spodině společnosti, obyčejných lidech, ne jenom měšťanech, lidech ode dvora či řeholnících. V „Člověku“ jsou obyčejným lidem věnovány alespoň poslední dvě kapitoly. Vlastně jsem si obě knihy přečetl proto, že jsem chtěl vědět informace typu co jedli, kam chodili na záchod, jak často si myli ruce, jak se bavili (krátili si čas), jak často cestovali apod. Na podobné odpovědi si ale budu muset najít jinou knížku, ani jedna z těchto dvou se podobným tématům nevěnuje, a když, tak jen okrajově. Navíc zadání zde ani nebylo splněno. Jen Josef Žemlička se pokusil o povídku (a u něho jsem se dozvěděl třeba, že věnec na hospodském štítu znamenal ubytování - tyhle drobnosti bych chtěl vědět a znát, žel tohle byla jediná a poslední vlaštovka), Václav Žůrek pojal den Václava IV. rovněž čtivě a zajímavě, částečně mne ještě zaujal příspěvek Roberta Novotného a kompilace Pavlíny Cermanové. Jinak jde jen o suché, odborné popisy, spíše vědecké práce, než alespoň pokus o popularizační vědu, se souhrny a někdy nekonečnými soupisy dat, názvů, jmen, letopočtů apod. A nakonec ani ten den není dodržen - hodně autorů popisuje události před tímto dnem, někteří i do „budoucna“, čímž je celý koncept utopen. A na Nakladatelství Lidových novin bych čekal nadprůměrné korektury a redakci - takových pravopisných chyb (zvláště strany 125 - 126) by podobné dílo podobného formátu obsahovat nemělo.
Sborník týkající se jednoho data je dobrý nápad, ale v praxi úplně fungovat nemohl. Ostatně rozmezí několika let, ve kterém se většina autorů pohybuje, k jednotě času stačí. Příspěvky jsou do různé míry odborné, od strohého technického výkladu o architektuře a stavebnictví až k historické beletrii (která se vyskytuje u autorů, kteří se opravdu vešli do jednoho dne a historické doklady ponechali jen v poznámkách k textu). A třeba kapitola o manželství je sestavena z vybraných citací z Tomáše ze Štítného. Dohromady je to přes veškerou nevyrovnanost zajímavý a obohacující pohled na období počínající husitské reformace.
Myslím, že každý student historie tohle musel na VŠ dříve nebo později číst. Skvělá věc. Kéž bych ji ještě někde sehnal.
Vytvořit hned několik sond k jednomu datu v české středověké historii se může zdát jako nadlidský výkon. Na tomto sborníku je to znát. Někteří historici se se zadaným tématem vypořádali na jedničku, někteří si úkol poněkud přizpůsobili. Ale to nevadí a knihu tím oživuje. Ukazuje, na jak vysoké úrovni je česká medievistická věda. Přínosnější je pro zasvěcenějšího čtenáře. Některé pasáže, připomínající styl psaní např. pana Vondrušky, je pak snesitelný i pro laického čtenáře.
Velmi zdařilá publikace.