Jeden o koze...
Alice Flemrová
Souborné vydání novinových sloupků Alice Flemrové z let 2007 až 2011 s ilustracemi Reného Řebce. Pokud si myslíte, že překladatelé vedou nevzrušivý a monotónní život nad knihami a klávesnicemi, tyto sloupky, psané letech 2007 až 2011, by vás mohly vyvést z omylu. Třebaže pracují s fejetonovou nadsázkou, všechno, o čem se v nich píše, se skutečně stalo. Překládání krásné literatury totiž obstarává těm, kteří se mu věnují, bohatství – tedy jenom duchovní –, poznání, emoce, zábavu, adrenalin i dobrodružství. Svět se vyvíjí a proměňuje, jazyky též, ale překladatelské problémy a otazníky zůstávají ve své podstatě stejné. Pořád jde o to, jak poskládat stejný obraz z jiných dílků, jak zbudovat cizokrajné literární universum domácími jazykovými prostředky. Tahle knížka je hodně o italštině a o Itálii, ale je věnována všem těm, kdo čtenářům umožňují vstoupit do světů, které by pro ně jinak byly nedostupné.... celý text
Přidat komentář
Doporučuju na cesty do práce: většinou chytře a vtipně vypointované sloupky jsou pro to ideální útvar, po ránu člověka pobaví i poučí, a tak den začne příjemně povznesen. Texty vychází z hluboké znalosti současné (nejen) italské kultury, kterou ukazují z mnoha stránek, zavedou vás oklikou přes Danta třeba až k sicilské mafii, jindy zas od gastronomie k etymologii, literatuře nebo filmu. Navíc nabízí malé nahlédnutí do reality překladatelského řemesla a (dulcis in fundo!) obsahují povedené ilustrace. Po tomto pěkném výkopu se těším na další počiny nakladatelství Meridione.
Vtipné, svěží, břitké, a přesto laskavé. Pastva pro milovníky jazykových hříček, Itálie a humoru, který je tak akorát sarkastický, aniž by byl cynický. Fejetony se dobře čtou, nejsou příliš dlouhé, a i kdyby čtenář neměl zkušenost přímo s překladem, často se ztotožní s postřehy autorky týkající se světa kolem. Autorka si totiž bere všeobecně na paškál např. stereotypy, lidskou "malost", nedostatečnou pečlivost, ale přesto se nevysmívá, nemoralizuje – jenom s přesně mířeným humorem okomentuje, v čem spočívá jádro kozy... Tedy pudla.
Rôzne "vykecávačky" o prekladoch môžem, a keď som videla pozbierané a súborné vydanie stĺpčeka od Alice Flemrovej, ktorej talianske preklady žeriem, tak som si to nemohla nechať ujsť! Stĺpčeky písala cca v rokoch 2007-2011 pre isté noviny, takže mnoho jej narážok už nie sú úplne aktuálne, ale na kráse to ničomu neuberá.
Ja sa pri knihách nesmejem, som ten tip prehnane vážneho čitateľa, ale tu som sa zasmiala hneď pri prvom príbehu, ako autorka "ošalila" taliansku triedu, keď miesto kapra im rozprávala o koze ako o typickom vianočnom hode, ktorý sa dáva do vane, potom ho tatínek zabije úderom do hlavy, a potom si na ňom všetci pochutnajú pri štedrovečernom stole.
Ale okrem humorných príhod tam nájdete kopu úvah o preklade, slovách, slovníkoch, taliančine, češtine, slovných hračkách, s ktorými sa musí prekladateľ popasovať a tak vôbec...
Odporúčam ku kávičke na víkend a ja sa teším ako budem objavovať tituly nového českého vydavateľstva Meridione, ktoré okrem tejto knihy vydáva knihy zamerané na juhoeurópsku literatúru (v súčasnosti zatiaľ diela z Talianska).