Jeden z nás
Michael Marshall Smith (p)
Na Hapa Thompsona - bývalého kriminálníka, barmana a manžela - se konečně usmálo štěstí. Po letech skrývání se ve stínech zločinu se mu naskytlo dělat to, co umí ze všeho nejlíp. Navíc je to legální. Tedy skoro. Hap pracuje jako REMtemp, pracuje po nocích a nechává si za jiné lidi zdát jejich sny. Poprvé v životě vydělává pořádné peníze, a to by mělo stačit. Jenže pak dostane nabídku takhle se starat o vzpomínky místo snů. Není to jenom skoro nelegální, je to naprosto nelegální. Jedné noci Hap převezme větší vzpomínku než obvykle a klientka zmizí. Když ji hledá, zjišťuje, že na konci téhle vzpomínky je něco otřesného, něco, co převrátí naruby nejen jeho život, ale celé dějiny. Hap Thomson je jediný, komu se může podařit všechno dát dohromady. Pokud to ovšem přežije.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
One of Us, 1998
více info...
Přidat komentář
Tak tahle kniha má u mě jasné prvenství. Větší blbost jsem v životě nečetl. Řekl spolek mikrovlnky, sporáku, lednice a rychlovarné konvice a vydaly se společně přes silnici k zítřkům naplněným Božím slovem, když se konečně přestane kupčit se vzpomínkami. Vím, tahle věta nedává moc smysl, ale pokud si tuhle knihu přečtete, tak vám nebude dávat smysl dál... ale pochopíte, proč tu je, jelikož celkem slušně popisuje děj "jednoho z nás".
Pro mě trochu nečitelná kniha. Když si ji zpětně promítnu, tak si vybavím, že se někde pořád přejíždělo, řešily se vzpomínky a v poslední čtvrtině knihy přišel metafyzický zlom, o kterém si jsem jistý, že by se kniha bez něj klidně obešla.
Nápad mi zněl moc dobře a těšil jsem se. Bohužel kniha je příběhově dost děravá a taky hodně nudná. Samotná kostra příběhu je dobrá i když ne originální, ale četl jsem to se skřípějícími zuby. Jako povídka či novela by to bylo v pořádku, ale jako román je to už vážně špatný. Nedočteno a odloženo v polovině.
Logické díry velikosti Grónska mi knihu zkazily už na začátku. Zbytek byl docela čitelný, především pokusy o humor Marshallovi docela vycházely.
Tak u téhle knihy platí, že hodně záleží na tom, v jakém rozpoložení ji čtete. Jedna z mála, kterou jsem četla dvakrát v odstupu mnoha let. Napoprvé se mi hodně líbila, závěr se mi zdál skvělý. Po letech to nadšení nějak vyprchalo. Přesto si myslím, že za přečtení stojí.