Jeden z nás: Příběh o Norsku
Åsne Seierstad
PŘÍBĚH O NORSKU Den, který navždy změnil tvář současné Evropy: 22. červenec 2011. Anders Behring Breivik nejprve v centru Osla odpálil nálož, jíž zabil osm lidí, a pak se převlečený za policistu a po zuby ozbrojený přesunul na ostrov Utøya, kde postupně zavraždil šedesát devět účastníků letního tábora pořádaného mládežnickou organizací sociálnědemokratické strany. To všechno z touhy po dokonalosti a čistotě – své země i sebe samého. Vynikající reportážní román Åsne Seierstad Jeden z nás: Příběh o Norsku vypráví detailní průběh tohoto „černého dne“, nahlíží do životů mnoha postižených rodin a podrobně rozebírá nesnadné dětství i dospívání muže, z kterého se stal nejhorší masový vrah norských dějin. Jeden z nás. Příběh o Norsku je nejen psychologická studie teroristy a jeho příprav zločinu nebývalých rozměrů, ale také dramatický „true-crime thriller“, který vás bezpochyby ohromí a od něhož se neodtrhnete. Název této (audio)knihy není náhodný – pachatelem zrůdného činu obráceného proti celé společnosti není zfanatizovaný cizinec, nýbrž příslušník většiny, který se doposud choval jako „jeden z nás“.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2023 , AudiotekaOriginální název:
En av oss: En fortelling om Norge, 2013
Interpreti: Barbora Goldmannová
více info...
Přidat komentář
Šílený. Silný. Tenkrát mě tahle událost nějak obešla, znám jméno, vím, že zastřelil XY lidí, ale nevěděla jsem co tomu předcházelo, proč, jak.. A pak jsem jen občas na internetu zahlédla články, jak si dotyčný stěžuje na vězení a přitom měl luxus. No byla jsem ve stejném věku jako jeho oběti, tak asi proto to šlo mimo mě. Teď po přečtení mě úplně mrazí. Všechny země by měly znovu zavést trest smrti.
Jeden z nás je kniha, kde každá informace má své místo, neboť autorka si dala za úkol nejen detailně vykreslit podobu vraha, ale také uvést ji v souvislostech a vlivech, které formovali nejen jeho, ale i celou norskou společnost.
Ani tak však není lehké, pokud to vůbec je možné, pochopit logiku zločinu, kterou z mého pohledu zločin a celkově Breivikovo chování naprosto postrádá. Anders, jak ho popisuje spisovatelka, je jakousi někdy až téměř bizarní karikaturou člověka. Osobností, která se tak snaží napodobit lidskost, až se jeho snažení převrací do absurdity.
To, co se stalo na ostrově je pro mě spíše zvrácená snaha vyprázdněné osamělé bytosti najít vyšší smysl a poslání svého života, než zločin z přesvědčení za který ho Breivik vydává. Soucit s pachatelem není na místě a ani „pochopení“ jednoho z nejhorších (a nejzbytečnějších) zločinů v historii lidstva se nedostaví ani na konci knihy.
Ubránit se slzám skoro není možné. Stejně tak budete mít chvílemi při čtení pocit, že těch „náhod“, které střelci umožnili spáchat, to co zamýšlel, je někdy až přízračně mnoho.
Bezmoc, kterou člověk pociťuje při čtení, je zdrcující a čtenář nemá jinou možnost než se ptát na jednu z nejstarších otázek, které lidstvo zná.
Nemyslím si, že reportáž je tím lepší, čím víc detailů, podstatných i nepodstatných, se snese na jednu hromadu. Zdůvodňuje se to "objektivitou" a tím, že "čtenář si má udělat názor sám", ale není to i trochu alibismus a možná i lenost, jestliže se autor vyhýbá hierarchizaci informací a syntéze? Å. S. určitě skvěle zvládla sběr materiálu, ale příliš lpí na tom, že každý získaný poznatek je třeba dokonale vytěžit. Ocenila bych vytřídění materiálu, větší hutnost textu. Ani osobnější tón by nevadil, neutralita a objektivita jsou stejně jenom iluze.
Po Dvou sestrách další výborná kniha autorky. Naprosto podrobně zmapovaný Breivikův životopis od ne moc šťastného dětství přes sprejujícího rebela, podivína závislého na počítačové hře po magora, který si vzal do hlavy, že spasí Evropu před islámem a multikulturalismem. Snad ještě zajímavější ale je vyprávění o několika z jeho obětí, také od dětství, silnější o to, že víte jak to dopadne. Popis samotného masakru na ostrově je mrazivý do morku kostí, zvlášť když všechno mohlo být jinak, kdyby norské úřady reagovaly rychleji (nikdo si ale neuměl představit, že by v jejich poklidné bohaté zemi mohlo k něčemu takovému dojít) a samozřejmě vás opět chytá vztek, když čtete jak chudáčkovi Breivikovi ve vězení sebrali počítač a nechtěli mu donést jeho oblíbené svetry. Myslím, že tahle kniha pokrývá o celém případu naprosto vše, byť autorka nakonec s Breivikem osobně nemluvila, odmítl ji.
Jeden z nás je riadny macko, kniha má cca 570 strán,je rozdelená do troch častí. Prvá z nich je najrozsiahlejšia, má 440 strán,ale predchádza jej pár stránok, ktoré vás zamrazia. Už v úvode Åsne odkrýva pocity, myšlienky mládeže na osudnom ostrove Utøya a taktiež Breivikove myšlienky. Toto vás dostane do kolien a sú to iba prvé stránky!
V prvej časti knihy sa píše o Breivikovej rodine,jeho rodičoch a rodičoch jeho matky Wenche- tým nám autorka poodhalí prečo bol,kým bol(aj keď, túto cestu si vybral sám). Dozvedáme sa (pre mňa) prekvapujúce informácie ako to, že bol zakríknuté tiché dieťa, neskôr sa v ňom prebudila agresia. V puberte bol sprejerom v reperských nohaviciach a nosil predok na zadku. V ďalšej fáze svojho života podstúpil úpravu nosa, používal púder a iné líčidlá. Vraj bol metrosexuálom,jeho priatelia si mysleli, že je gej. Popieral to. Založil si firmu na falzifikáty diplomov, vysvedčení, certifikátov a iných dokumentov. Chcel sa stať slobodomurárom,aj sa mu to podarilo,no nakoniec nemal záujem aktívne sa zúčastňovať na stretnutiach. Pohltila ho on-line hra World of Warcraft, ktorú hrával nepretržite 5 rokov. Pravedpodobne pri tejto hre mu skrsol v hlave nápad...
Toto hľadanie sa, prežíva väčšina dospievajúcich,menia názory, štýl obliekania a celkovej vizáže, práve preto sa kniha volá JEDEN Z NÁS. Na pohľad obyčajný chalan, ktorého malo okolie rado,alebo aj nie. No nikto by nepovedal, že jeho hľadanie sa,dospeje až k takýmto fatálnym následkom.
Príbeh o Nórsku nám rozpráva aj o prisťahovalectve do krajiny a politickú situáciu. Zdanlivo nepodstatné,no odhaľuje nám to problémy nórskych obyvateľov a Breivikovu túžbu po "náprave" krajiny. V knihe je veľa postáv a keďže ja mám problém pamäť si mená, často som sa strácala. Niektoré osoby nám boli približené viac ako ostatné. Napríklad príbeh prisťahovalekyne Bano,Simona Sæbøa,Andersa Kristiansena...autorka píše aj o ich rodičoch, zázemí detí, aký život viedli v Nórsku,ako sa dostali na Utøyu. Keď viete,ako TO dopadne, mrazí vás. Najmä pri Simonovom prejave v pozícii prezidenta študentov keď povedal: "Ja sám som dostal meno JF Kennedy. Aj on bol prezidentom,ale bohužiaľ ho zastrelili v Dallase. Ja som však optimista a neočakávam, že by ma postretol rovnaký osud." Pri prejave boli aj jeho rodičia a tieto slová sa im vynárajú aj po rokoch.
Stratégia a nákup potrieb na výrobu Breivikovej domácej bomby bol priam fascinujúci. Všetky potrebné kroky, úkony a postupy mal Anders niekoľkokrát odskúšané, občas aj nevyšli a to ho v práci za svojim cieľom zdržiavalo. Bol nervózny aj kvôli steroidom, ktoré užíval, aby bol vo výbornej forme. Snažil sa zo seba pripraviť vojaka aj cvičením a proteínovými prípravkami. Pri svojom pláne neváhal a z Číny si objednal tekutý nikotín. Týmto jedom plnil strelivo. Nakúpil zameriavače, tlmiče,zbrane. Oprávnenie vlastniť zbraň získal v januári 2011 po niekoľko mesačnom kurze. Celý proces prípravy na "akciu" si zapisoval a povzbudzoval ostatných na fórach,aby nasledovali jeho príklad.
Výbuch bomby pred vládnou budovou je opísaný zimomravo, sú spomenuté aj obete a svedkovia, vyskytujúci sa v nesprávny čas na nesprávnom mieste. Zasiahol ma prípad mladého právnika Jona, ktorý chcel svojej rodine,na západe Nórska oznámiť radostnú novinu, že sa stane otcom. Dokumenty mohol poslať emailom,no rozhodol sa odovzdať ich osobne a rozlúčiť sa s kolegami pred plánovanou dovolenkou.
Zhodou náhod, okolností a zvláštnych postupov Osloskej polície sa stalo, že po výbuchu,napriek svedkom, ktorý nahlásili podozrivého (Breivika) s presným popisom, poznávacou značkou a modelom auta, na ktorom opustil miesto činu,premyslene prešiel popri hliadkovacích vozidlách,dostal sa von z Osla a namieril si to na ostrov Utøya.
(Toto je naozaj len pár bodov z polovice knihy, ktoré tu spomínam, pretože chcem,aby vo Vás kniha vyvolala záujem. Nielen jadrová katastrofa v Černobyle, či pád Svetového obchodného centra v USA stoja za pozornosť.)
Kniha pokračuje masakrom spáchaným na študentoch a ďalších udalostiach bezprostredne po tom.
V druhej časti knihy sa viedlo súdne pojednávanie. Niektoré vyhlásenia doslova vyrážali dych. O preživších sa píše: " Tí, ktorí prežili,hovorili málo. Ťažila ich vážnosť. Mnohých trápil pocit viny. Za to, že prežili."
Záverečná časť je venovaná Gunarovi a Tone Sæbøvcom, rodičom Simona; Viggovi a Gerde Kristiansenovcom, rodičom Andersa. Odhliadnuc od celého príbehu,toto pre mňa,ako rodiča bolo skutočne srdcervúce. No a poslednú bodku dostal Breivik. Je tu aj prepis listu, ktorý poslal z väzenia autorke knihy- plný lichôtok.
Autorke sa podarilo odviesť kus úžasnej práce. Ani vo sne by mi nenapadlo, čo všetko sa jej podarilo vypátrať, vysnoriť, použiť a napísať do tejto knihy. Nedivím sa, že je držiteľkou niekoľkých novinárskych ocenení. Celosvetovo sa preslávila svojim dielom KNÍHKUPEC Z KÁBULU, ktoré je jedným z najpredávanejších bestsellerov v rámci nórskej literatúry všetkých čias(predaných viac ako 2 milióny kníh). KNÍHKUPEC bol preložený do viac ako 40-tich jazykov.
Ten začátek je šílený a drásající. Nedokázala jsem to vůbec číst. Takhle vyobrazenou hrůzu vlastně ani nechci chválit.
Text byl jinak dobrý.
Jeden z nás: Príbeh o Nórsku bola moja prvá Absyntovka a tiež prvá reportážna kniha. Napísaná bola vynikajúco. Autorka Åsne Seierstad naozaj podrobne a fakticky popísala, čo sa udialo v Osle a na ostrove Utoya a čo všetko tomu predchádzalo. V poslednej kapitole sa čitateľ dozvie ako sa k informáciám dostala, ako veľa strán zo spisu musela prečítať, koľko rozhovorov urobila, aká bola jej cesta k napísaniu tejto knihy. Čo sa týka samotného deja, o brutálnom vyčíňaní Breivika som veľa počula aj čítala z médií, no vedela som len základné informácie. Táto kniha podrobne a obšírne podáva informácie o všetkom , čo sa dialo. Opisuje Breivikovo detstvo, dospievanie a celý jeho dovtedajší život. Breivikov príbeh sa strieda s kapitolami o živote niektorých obetí. Prežívala som príbehy rodín, ktoré sa dostali z pekla svojej domoviny do Nórska, kde verili, že ich čaká iný život...dôstojný život bez strachu, bez zbraní, bez násilnej smrti. No život v Európe im nepriniesol to, v čo dúfali, práve naopak, stratili to najdôležitejšie, čo človek v živote môže mať...svoje deti, súrodencov, priateľov. Kniha podáva výpoveď o Breivikových plánoch o ich realizácii. Podáva však aj informácie o veľkom zlyhaní policajných zložiek, kde každá nezvládnutá alebo chaotická minúta, stála deti na ostrove Utoya život. Veľakrát som si vravela, že to už ani možné nie je, aby sa dialo tak veľmi veľa zbytočných chýb v komunikácií, v rozkazoch, v rýchlosti rozhodnutí, atď. Je tam popísaný aj súdny proces, Brevikova výpoveď, výpoveď tých, ktorí prežili, aj tých, ktorí boli veľmi zranení, nielen na tele, ale aj na duši, taktiež tam čitateľ nájde aj informácie o Breivikovom živote vo väzení, aj o živote niektorých rodín po tomto všetkom.
Ťažko povedať, či bol Breivik psychicky narušený, či nie. Duševne v poriadku takýto človek určite byť nemôže, no svoj čin dlhodobo plánoval a nato musel byť príčetný...choro príčetný. Dúfam, že sa z väzenia nedostane nikdy. Neviem si predstaviť, aké muky zažívali a zažívajú rodičia týchto detí. Nie je nič horšie, ako keď rodič prežije svoje dieťa.
Tento príbeh je taký silný a nabitý emóciami, že človeku naozaj trvá dlhšie, kým ho vnútorne spracuje. O to viac, že nejde o žiadnu fikciu, ale že sa to skutočne stalo a nie tak dávno.
Absynťácká série Prokletí reportéři prostě nezklame nikdy. V kombinaci s brilantní reportážní prací Asne Seierstad (viz bestseller Knihkupec z Kábulu a Dvě sestry) tak vznikl velmi podrobný a poutavý příběh, který popisuje nejen dospívání a radikalizaci nacionalisty Anderse Breivika, ale i jeho dokonalý plán útoku na Utoyu.
Vůbec nevím co mám napsat, tato kniha mě úplně zničila. To je tak skvěle napsané, že máte pocit, že skutečně čtete nějaký thriller, ale přitom vím, že to byla skutečnost a úplně se mně sevřelo srdce.
Autorka si s knihou dala opravdu hodně záležet a troufám si říct, že je to jedna z těch lepších knih které jsem četla. Bohužel z příběhu se budu dostávat ještě dlouhou dobu.
Všichni tento příběh známe. Jeho konec. V této knize můžete najít jak to vše začalo, pozorovat a objasnit jeho vývoj a jak se stavěl až nakonec dospěl do součásti naší neslavné historie. Ale hlavně, poznáte oběti a přeživší tohoto příběhu. JEJICH životy, sny, lásky a vášně. Jejich jména.
Toto je jedna z nejlepší, nesoudících a objektivních žurnalistických reportáží, jaké jsem četla. Nordici to prostě mají v sobě, ať už jde o reportáže na Laserového muže, vraždu Olafa Palmeho nebo celkově na rasismus, ekonomiku a korupci v jejich zemích. Åsne Seierstad totiž nechá vás samotné si poskládat vlastní obrázek, stanovit si názor a celkový náhled na tento incident. A takový přístup není zrovna obvyklý a o to víc ho cením.
Koľko takých Breivikov chodí medzi nami, koľko málo možno stačí aby kedykoľvek a kdekoľvek nejaký iný "Breivik" zmenil svoje zvrátené predstavy v činy ... tieto otázky mi behali mysľou počas celého čítania. Smutný (o to viac, že je skutočný) príbeh o tom ako dokáže pocit nedocenenia a zúfalá snaha byť uznávaný a obdivovaný dohnať človeka k tak ohavnému skutku.
Neskutečná kniha, její hlavní vlastností je ta neodvratná neúprosnost, se kterou se těch čtyři pět dějových linek nakonec musí nevyhnutelně potkat v místě a čase. Tohle ve mě rezonovalo ještě dlouho po dočtení. A pokaždé, když si člověk uvědomí, že to není fikce, že tohle se prostě stalo... o moc působivější to snad ani být nemůže. Na knihu velmi dobře navazuje snímek 22. července (2018), kdy většinu postav budete po přečtení knihy znát natolik, že je poznáte hned, jak se objeví v záběru.
Velice dobré, pokud ne to nejlepší, zpracování velice tragického případu jménem Anders Behring Breivik. Zdaleka nejde pouze o dokumentaci samotného útoku, zvláštní pozornost je věnována i všemu okolo - zejména tomu, co Breivika k takovému činu vedlo. Vidíme jeho pomalý sesun na dno, avšak dostáváme také náhled do životů několika obětí a získáváme představu o tom, jaký to mělo dopad na jejich rodiny. Není to pouze příběh Breivika - je to obraz celého tehdejšího Norska vyprávěný prostřednictvím mnoha zasažených lidí.
Je důležité zmínit, že jelikož jde o román, ne všechno je zcela holý fakt. Například je jisté, že celé vyprávění o dětství Breivika je do určité míry fikce, avšak založená na vzpomínkách lidí z jeho okolí. Aby bylo vše zcela holý fakt, musel by vše napsat sám Breivik a ještě k tomu by musel být naprosto upřímný a objektivní (což samozřejmě nejde). Tím však nechci říct, že by Seierstad odvedla z dokumentačního hlediska špatnou práci. Přesně naopak.
Samotnému dni útoku byla věnována neuvěřitelně detailní pozornost a celý případ jsme tak mohli sledovat z hlediska hodin, někdy i minut. Líčení toho, co se přesně odehrálo na ostrově Utøya, také nebylo vynecháno. Někomu by možná detailní popis všeho, co se stalo jednotlivým obětem, mohl připadat až moc brutální a zbytečně zdlouhavý. Avšak tím, že toto se opravdu ve skutečnosti stalo a nejde o pouhou fikci... je to myslím na místě a dokonce potřebné. Mělo by to šokovat, vyvolat hrůzu a beznaděj, jakou musely zažívat oběti. A aby toho nebylo málo, svůj podíl na tom, že vše zašlo až tak daleko, měla i ochromující nepřipravenost bezpečnostních složek na případný teroristický útok. Na povrch vyplavuje neschopnost komunikace a rychlého jednání, které pak mělo drahé následky. Měli bychom to brát jako varování, aby se nic takového v budoucnu neopakovalo.
Naprosto jedinečně napsaný, popsaný a zpracovaný život, myšlení a masová vražda Breivika, proložený příběhy lidí kterých se jeho čin týká. Při čtení některých pasáží mi nebylo moc dobře, bylo to emotivní a drsné. Někde jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a to nejen nad chováním Breivika, ale i nad chaotickou prací policie. Celkově spousta zajímavostí, podrobností a výpovědí.
Neuveriteľné...hrôzostrašné...spolu s Laserovým mužom a knihami od Svetlany Alexijevič a Ryszarda Kapuścińskeho najlepšia kniha od Absyntu
(SPOILER) Fakta, nic než fakta poskládaná do velmi čtivé reportážní knihy, napsané až románovým stylem, publicistika jako řemen, která tady chybí. Sleduje paralelně osudy Anderse B., přistěhovalecké rodiny a norské rodiny, kdy v každé jeden ze sourozenců zakalil na Utoye. Kluk vyrůstající bez otce u matky, která měla dost problémů sama se sebou (prý to u nich nevypadlo, že by tam žili děti, matka byla věčně venku a dcera z prvního vztahu – krátký románek s jakýmsi Švédem - se brzy osamostatnila a zdrhla do USA). Žádala i o tzv. víkendové odlehčení, pěstouni na víkend, neznal do té doby výlet do přírody. Otec byl diplomat, od první rodiny odešle a od nich taky., resp. matka to nedávala jako diplomatova žena v Londýně, po 6 měsících to vzdala. U Anderse vzorný pořádek ve věcech, důraz na značkové oblečení. Jinak značná trvalá snaha uspět se zvraty: prorazit jako grafiťťák: writer – nepodařilo se, ignoroval pravidlo, že nesmí kreslit po tagu kinga, když je jen boy. Kamarádí imigranti. Pak velká změna a snaha o kariéru v politice, Strana pokroku ho ale nevynesla na výsluní. Snaha dostat se do zednářské lobby. Pak podnikání, ale shady: výroba fake diplomů, nakonec nelegitimní byznys ukončuje, ačkoliv jakýs takýs úspěch, dokonce krátkodechý anabáze s běloruskou blondýnkou - manželkou na inzerát, ale neklapne to. Pak od 27 let do 32 zavřený zpátky u mamky na bytě a paří WOWko. Ale taky se vypracuje: čaroděj, boss grupy. Radikalizace, fantazie o islamizaci, weby a internetové diskuze. Skvělé pasáže o výrobě bomby a chemických pracích na statku, který si pronajal. Zobal steroidy apod. Syrový popis řádění na Utoye: regulérní popravy, laserovým zaměřovačem do hlav ležících mladých sociálních demokratů (od 14 let). Suchý popis selhání a diletantního přístupu policie a dalších norských složek, které umožnil rozsah Andersova řádění (úsporná opatření, nevědomost, nekompetentnost, špatná rozhodnutí… ). Graduje popisem průběhu soudu a psychiatrických dobrozdání (autista?, narcis!). 21 let na tvrdo s možností prodloužení.
(SPOILER) Ufff, tak tohle bude těžký. I tuto knihu zařadím mezi absyntovky, které budou mít navždy výsostné místo v mojí knihovně. Jedná se o reportážní knihu pojednávající o mládí, dospělosti a radikalizaci Anderse Breivika, a pak o dvou hrůzných teroristických činech (zabití devíti lidí bombou a postřílení 69 mladých socialistů na ostrově Utoya), které spáchal v Oslu. Po dočtení mám v sobě mnoho emocí, ale jedno vím jistě, nikdy nebudu litovat, že jsem s touhle skoro 600 stránkovou knížkou strávila několik dní. Už od první stránky mě zasáhly silné emoce a kapitolu popisující Breivikův čin na Utoye jsem musela přelétnout rychle a mechanicky, až tak mi bylo fyzicky špatně. Po několika málo kapitolách už jsem moc dobře věděla, že se asi setkávám s příběhy lidí, kteří poté zemřou na Utoye a o to bylo čtení děsivější a náročnější. Za mě je to brilantně zpracovaná reportáž, která nám nechává prostor vytvořit si na Breivika vlastní názor a ne úplně jasně odpovídá, proč tak hrůzný čin spáchal. Trochu jsem se zastavovala u řádků, které popisovaly, co si mysleli oběti těsně před smrtí, ale i když vím, že z velké části se jednalo o fabulaci, právě tyto části jsem si živě dokázala představit snad nejlépe.
Připravte se, že tato kniha ve vás vyvolá neuvěřitelně moc emocí. Silných a převážně negativních. Celá kauza je naprosto šokující, odporná a pokud se o ní chcete dozvědět podrobné informace, tak vám Jeden z nás: Příběh o Norsku moc doporučuju! Nenechte se odradit počtem stran a přečtěte si ji!
Tohle je rozhodně prozatím ta nejlepší kniha, jakou jsem letos přečetla!
Štítky knihy
zfilmováno Norsko ostrovy norská literatura terorismus masové vraždy, sériové vraždy výbušniny, bomby dokumentární romány
Autorovy další knížky
2018 | Dvě sestry |
2005 | Knihkupec v Kábulu |
2019 | Jeden z nás: Příběh o Norsku |
2024 | Afghánci: Tři příběhy z jedné země |
Dávám jasných pět. Bez debaty. Kdyby to šlo, dám daleko víc. Åsne Seierstad předvedlea výbornou práci a já jsem jí moc vděčná. Tuhle knihu bych k přečtení doporučila úplně každému. Ne snad kvůli 'tomu člověku'. Ale kvůli výborné práci Åsne Sierstad. Kvůli Bano, Simonovi, Gunnarovi, Andersovi a 73 dalším nevinným lidem, kteří 22. července přišli o život. Kvůli Viljarovi, který sám přežil, ale přišel o kamarády. Kvůli Sæbøvým, Rashidovým a dalším rodinám, které už nejsou a nikdy nebudou kompletní.
Skoro 600 stran jsem přečetla jedním dechem a během čtení se mnou cloumaly snad všechny emoce. Křičela jsem a brečela. Nečekala bych, že mi 'toho člověka' bude zpočátku líto, hlavně v kapitolách líčící jeho dětství a dospívání. Přestože ho kniha zkoumá z několika stránek, měla jsem při líčení jeho chování po 22.
červenci chuť knihu vzít a silně ho s ní udeřit do jeho odporného nacistického obličeje.
To všechno jsou emoce, které ve vás kniha vyvolá. Já ji teď na čas odložím a časem se k ní vrátím. Respektive do kapitol, které mluví o Bano a Simonovi, jejich snech, které nestihli uskutečnit. Aby se na ně nezapomnělo.
Děkuji Åsne. I za vysvětlení, proč se kniha jmenuje 'Jeden z nás'. Děkuji.