Jedináček

Nechápu tak nízké hodnocení tady. Měla jsem strach z korejské literatury, ale nečekaně mne tento psychologický thriller uchvátil hned od začátku. Nemám co vytknout, žádná hluchá místa, jen mne mrzí ten dramatický závěr.

Prumer az lehky podprumer.
Cele mi to prislo pritazene za vlasy, nelogicke...nic to ve mne nezanechalo, za dva dny uz nebudu vedet o co vlastne v pribehu slo.

Líbilo se mi podobné propojení s mlčením jehňátek, ale Toť asi tak vše. Kniha nic děsivého nepřinášela, jen jednu šílenou 10letou psychopatku. Za mě průměr.

Bohužel na podobné téma jsem četla už i lepší knížky. Neustálá přirovnání i Mlčení jehňátek mě tu štvalo. Kniha je spíše psychologické drama. Trochu znepokojivá, ale nic nového. A mě osobně se to občas nečetlo moc dobře až moc popisů psychologie postav. Jednání některých postav je nepochopitelné, proč a jak se to mohlo stát? Mírně nevěrohodné.

Tahle kniha byla fakt jízda. SPOILER: Musím teda říct, že jak jsem četla, že chtěla Hajong rozřezat kočku, tak se mi udělalo hodně nevolno. No a ten konec? To jako vážně? Ta holka byla fakt spratek. Čekala jsem spravedlnost a místo toho jsem byla pěkně naštvaná. Navíc nechápu, jak může otec dát vlastní malé dceři léky, které dokážou druhého zabít a jestli věděl, že Hajong její matka ubližuje, tak proč si jí nevzal do vlastní péče.

Tohle se zastavilo někde na polovině cesty.
Začal bych asi přímo od obálky, kde se román přirovnává k Mlčení jehňátek. Jedináček jím není ani omylem, bohužel tohle falešné přirovnání není tentokrát pouze chyba anotace. V samotném ději jsme ze začátku bombardováni neustálými připomínkami, že tohle je přesně jako z Mlčení jehňátek, ale surprise surprise, je to naprosto kontraproduktivní. Čím více takových přirovnání, tím méně jsem to v tom viděl a začalo mě to spíše otravovat.

Problém číslo dva je problém neproblém. Kniha má pomalé tempo. Přišlo mi, že autorka popisuje zbytečně mnoho stránek, než se dostane k jádru věci. Vata vata situace posouvající děj vata vata. Jenže tohle je korejský styl psaní. Namísto zápletky, která by byla představena v prvních kapitolách a fungovala tak pro knihu jako pohánějící motor, se popisují jednotlivé situace a postavy, čímž se zápletka utváří postupně sama, až se definitivně a jasně představí až na posledních stránkách. Na jednu stranu mi nepřipadá fér odsuzovat styl psaní typický pro jinou kulturu, na druhou stranu nemůžu popřít fakt, že se vše vyvíjí pomalu, je to místy zbytečně roztahané/zaplácané vatou, a nejednou lehce předvídatelné.

Ale...
Paradoxně, i přes zmíněný předchozí problém je celkově celá kniha čtivá a přečetl jsem ji poměrně rychle. A když už ne Mlčení jehňátek, tak se alespoň částečně trefili s přirovnáním k Mindhunter. V čem kniha exceluje je vykreslení psychologie postav. Čtete-li knihu jako psychologické drama než čistokrevný thriller, je to o poznání lepší. Co víc, celý příběh nabízí opravdu zajímavý pohled na vrahy obecně a mnoho otázek k zamyšlení... utváří budoucího vraha jeho dětství? Měl by takový člověk dostat pochopení, resp. má vůbec šanci se změnit? Anebo je v takovém jedinci pouze čiré zlo, pro které si v každé situaci bude hledat výmluvu? Stejně jako hlavní hrdinka, i já jsem v průběhu čtení často měnil názor a byl nejednou v rozpacích. Dopomáhala k tomu paralelní linka, která efektivně doplňovala tu hlavní.
Už jenom za tyhle nápady si stojí knihu přečíst. Jen od toho nečekejte super akční věc nebo geniální zvraty, a připravte se na pomalejší tempo.
Lepší 3*.

Zajímavá, poměrně dobře čtivá kniha, které nechybí napětí a výrazné psychologické zaměření.

Knížku jsem objevila náhodou.Nemohu napsat, že by se mi nelíbila. Nechápu, proč se spisovatelka tolik snažila, aby čtenářům děj připodobnila Mlčení jehňátek. Přitom s tím thrillerem neměla nic společného. Songjong mi byla sympatická, ale chování otce bylo zvláštní. Otec dal Hajong jed, aby mohla vraždit ? Proč ?

U Jedináčka jsem opravdu pevně věřila v to že naplní sliby na obálce, ale bohužel to je nakonec velmi nudný psychothriller a nenašla jsem ani jeden prvek kterým by dnes nějak vynikal

Ačkoliv anotace neodpovídá skutečnému obsahu - s klasickým thrillerem Mlčení jehňátek nemá - zejména žánrově - kniha moc společného, jedná se o velmi napínavou psychologickou sondu do mysli sériových vrahů se zajímavým a (alespoň pro mě) překvapivým závěrem.

Knížka byla sice napínavá, nicméně na Mlčení jehňátek to nemělo ani zdaleka. Poměrně slušně napsaná obdoba Dětských zoubků.

Ke knize jsem se dostala náhodou, ani anotaci jsem nečetla, tak jsem zprvu myslela, že se bude odkrývat záhada sériových požárů, ale zápletka byla mnohem zajímavější.
Asijská krimi mi přijdou taková plošší, přesto mě čtení bavilo, postava Songjong mi byla sympatická. Přečteno během chvilky, ale během chvilky také asi na příběh zapomenu.

Od této knížky jsem neměla žádné očekávání, do rukou se mi však dostal velmi dobrý psychologický román.
Vůbec to není nudné čtení. Autorka vykreslila podrobně profily hlavních postav, vliv nedostatku lásky v dětství na celý další život a přinutila tak čtenáře opravdu hodně přemýšlet. Chvilkami mi vcelku mrazilo.

Knihu jsem si nechala doporučit v knihkupectví a na základě vyprávění se rozhodla jí zkusit. Netušila jsem, že se jedná o asijského autora a tak mne hned zezačátku překvapila jména hlavních postav. Zvykla jsem si, ale nuda, kterou jsem na začátku cítila se moc rozplynout nechtěla. Nějaká akce tam byla, občas i něco zajímavého, ale děj byl neskutečně předvídatelný, bez překvapení či důležitých odhalení. Hajong nedostala moc prostoru k nějakým svým myšlenkám, což by možná trochu více pomohlo ke čtivost. Asi nelituji přečtení, ale není to knížka, která by mi zůstala v paměti nebo bych se k ní někdy vracela. Průměrná kniha bez strhujícího zážitku či speciálního poznávacího znamení.

Souhlasím s názorem, že to úplně klasický thriller není, ale rozhodně je to čtivé a závěr skvělý. Člověk má nad čím přemýšlet. Bavily mě pasáže, kdy poznáváme minulost vraha a nějak mi to na konci přišlo nedokončené. Ale rozhodně zajímavá kniha, která stojí za přečtení.

Zajímavá kniha, u které jsem chtěla jiný konec......

Kniha se četla dobře, ale thriller, alespoň podle mě, to nebyl. Na to tam bylo málo napětí... Líbilo se mi popsání sériového vraha...
Celkově myslím, že kniha neurazí ale ani nenadchne, aspoň ne mě. Takový průměr.

Celkově to bylo čtivé, ale napětí na úrovni nula. Čtenáře žene dopředu spíš jen zvědavost, KDY a CO se vůbec stane, a ono se vlastně nestane nic...
Neměla jsem dojem, že bych četla thriller, ale spíš nějakou nepovedenou detektivku s 10ti letou holkou, která to v hlavě nemá úplně v pořádku.
Co mi v knize VŮBEC nedává smysl, je vsunutý příběh o sériovém vrahovi, který mi tam zkrátka nezapadá a nijak přímo ani s celým dějem nesouvisí.
Mělo to být jen něco jako náznak dalšího "jedináčka" a snaha poukázat na to, že děti už se jako vrazi rodí, respektive vyrůstají ...?

Rodinný psychologický thriller z Koreje. Desetiletá dívka s vražednými sklony, která má adoptivní rodiče a řeší se vztahy macecha-dívka. Druhá dějová linka sériový vrah. Moc dobře napsané, super se četlo, doporučuji milovníkům thrillerů a dramat.