Jedináček
Mie So (p)
THRILLER, JEHOŽ NÁMĚT PŘIPOMÍNÁ LEGENDÁRNÍ MLČENÍ JEHŇÁTEK | Když je jednoho brzkého rána Hajong, desetiletá dívenka s velkýma dojemnýma očima a špinavým plyšovým medvědem, zachráněna z hořícího domu, vzbuzuje ve všech okolo soucit. Na místo přispěchá dívčin vyděšený otec, Česong, který kvůli komplikovaným vztahům s bývalou ženou nemohl dceru dlouho vídat. Minulost však skrývá mnohá tajemství, která mají zůstat skryta před Česongovou současnou ženou, forenzní psycholožkou Songjong. Ta je shodou okolností právě pověřena nevšedním úkolem – rozhovorem se sériovým vrahem, který kromě ní odmítá s kýmkoliv mluvit. Songjong je rozhodnutá být Hajong tou nejlepší nevlastní mámou, jenomže během společného soužití vyplývají na povrch znepokojivé skutečnosti, které se začínají nečekaně proplétat s psychologickým profilem psychopatického zabijáka.... celý text
Přidat komentář
Psychologický román jihokorejské autorky mě docela překvapil a četl se mi dobře i když to bylo docela děsivé.Autorka skvěle v knize popsala charakter vraha.
Za mě tato kniha naprostý propadák. Dělá si obrovskou reklamu mezi psychothrillery, ale do psychothrilleru má opravdu hodně daleko. Ani jednou mně "nemrazilo" a děj knihy byl první 2/3 naprosto nudný a nezáživný. Konec byl předvídatelný. Takže za mně jen 2 hvězdičky.
Vůbec bych neřekla, že se mi až takto bude líbit jihokorejský psychothriller. Naštěstí jsem předem nečetla anotaci, takže pro mě byl celý děj překvapením a absolutně jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Za mě rozhodně plný počet *
Jo, a pořád si musím notovat:
Bang! Bang! Maxwell's silver hammer
Came down upon her head
Bang! Bang! Maxwell's silver hammer
Made sure that she was dead
Děj knihy až do strany 265 je popsán v anotaci. Zbývajících 20 stran je věnováno závěrečnému střetu. Z mého pohledu to není ,,děsivý nebo naprosto pohlcující thriller", jak láká obálka čtenáře. Kniha se však dobře čte a na závěr se vyplatí počkat, i když pro někoho bude možná předvídatelný.
Rodinné drama nebo thriller? Přišlo mi, že autorka nedotáhla ani jedno. Informace o sériových vrazích byly servírované suše a možná i zbytečně. Možná je to zdvořilou asijskou kulturou, že mi postavy přišly křečovité a ani k jedné jsem si nevytvořila vztah. Zápletka se dala odhadnout od prvních stránek. Na druhou stranu se kniha četla dobře.
Nějak mě ti Asiati začínají bavit. Ačkoli dle své dobré kamarádky a velké fanynky asijské kultury nečtu "místní mainstream", i tak nutno říct, že tihle pisálkové z druhého konce světa mají v sobě jistou děsivou úchylnost. Totéž platí i o autorce této knihy, ve které se jí podařilo do detailu vykreslit příběh lidí nesčetněkrát raněných během dětství. A to jak na duši, tak na těle. Setkáváme se s dvěma jedináčky, kteří si prošli peklem s vlastní matkou. A díváme se na to, co se z nich stalo. Není to pěkné čtení, ale čte se to výborně.
Můj první korejský spisovatel a napoprvé to nebylo špatné, děj ubíhal plynule. Ano, kniha je neveselá, depresivní. Je hlavně o matkách a jejich vlivu na vlastní děti, je o těch špatných matkách, které by matkami vůbec být neměly, protože zlo a krutost plodí opět zlo a krutost.
Zajímavý příběh.
Doporučuji.
SPOILER: Hajong je psychopat. Všechny zabila. Mámu, prarodiče i Songjong (?) i svého vlastního psa (?). To by mě zajímalo jestli jí chytili a odsoudili a taky co na to všechno řekl její táta.