Jedinečný nůž
Philip Pullman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516439/bmid_jedinecny-nuz-RPs-516439.jpeg
4
802
802
Jeho temné esence / Temné hmoty série
< 2. díl >
Stejně jako první, i druhá kniha z fantasy trilogie Jeho temné esence se okamžitě po prvním vydání stala mezinárodním bestsellerem a nejvíce ceněným přírůstkem do žánru fantasy za posledních patnáct let. V tomto pokračování Will, dvanáctiletých chlapec, který nešťastnou náhodou zabil muže, jenž se mu vloupal do domu, prochází tajným oknem do paralelního světa, kde se setkává s dívenkou Lyrou, známou již z prvního dílu. Společně musí svést bitvu proti bytostem, které hodlají zaběhlý pořádek paralelních světů zničit.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
The Subtle Knife, 1997
více info...
Přidat komentář
U tohoto dílu mi trvalo trošku déle se začíst. Možná to bylo tím, že jsem se nemohla sžít s novým světem, ve kterém se tento příběh převážně odehrával. Každopádně příběh mě bavil a i nadále je Lee Scoresby má oblíbená postava.
Příběh se posunul vpřed a byl plnější, temnější a méně pohádkový než Zlatý kompas. I přesto, že mi ta pohádkovost u Zlatého kompasu vůbec nevadila, bavil mě Jedinečný nůž ještě o trochu víc a přispěla k tomu určitě ta malinko větší dospělost celého příběhu. Pullmanův svět stále skvěle funguje, příběh svižně odsýpá, ale není to uspěchané. Super fantasy.
Putování Lyry v dalším díle posunulo laťku ke starším náctiletým, je temnější, je rozvětvenější a navíc nesleduje jen jednu příběhovou linku. Je to prostě jiné vyprávění posunuté do jiných reálií…. Na jednu stranu se místy tváří skoro jako špionážní thriller a na druhou ho lze považovat za čistokrevnou fantasy se svými světy a svými zákonitostmi a lehkými nelogičnostmi. Osudy Lyry a nového hrdiny Willa se v jistém bodě protnou, a v tom okamžiku se ukáže několik důležitých staronových hráčů v rozehrané partii, kteří hrají ale jinou hru podle svých pravidel.
Will, ač se všemožně brání svému údělu a snaží se soustředit pouze na svůj cíle, jako by byl už předurčen k nové metě, k ovládnutí nejostřejšího nože k otevírání oken mezi světy. Je na čtenáři, jestli bude průchod považovat za nějakou specifickou červí díru, anebo jen za bránu do dalšího, fantaskního světa. I tak se zdá, že přechod z jednoho světa do druhého je pro člověka či jinou bytost stejně jednoduchý jako průchod turniketem v metru. Bohužel, ne každý s sebou ve své zvědavosti nese jen dobrotu, lásku, a pochopení, ale mnozí taky zlobu, nenávist, zášť…, a vůbec spoustu dalších negativních vlastností.
Každopádně, text se čte velmi dobře navzdory lehkým chybkám, což ale nemůže odradit nikoho, kdo jde po příběhu, není-liž pravda?
Doporučuji!
Dobré pokračování, přidání dalších postav se vyplatilo. Líbí se mi, že autor se nerozpakuje nad tím se s některými už nepotřebnými rozloučit s grácií a ne nějakými vynucenými uslzenými tragédiemi.
Super pokračování. Druhý díl se mi líbil snad ještě víc než první. Příjemná, milá fantasy, která nadchne každého fandu fantasy příběhů :-)
Má záliba v pohádkách mě opět přivedla do světa malé Lyry, vlastně celkem hned do tří světů. Pohádka. Ano, je to pořád jenom pohádka, a to pěkně propracovaná pohádka či spíše fantasy, byť docela drsná. Musím ale tentokrát souhlasit s kritiky ohledně řady nelogičností, kterých se Pulmann bohužel dopustil. Například z malé, inteligentní a bystré rebelky Lyry udělal nafrněnou (aspoň zpočátku) a občas až přehnaně dětinskou, zabedněnou postavičku. Ovšem, to přece děti bývají. Ale Lyra? Vzhledem k charakteru a mentální kapacitě její jedenáctileté postavy ve Zlatém kompasu? Dokonce i její daemon Pantalaimon tentokrát mnohdy jeví více rozumu. A ani chování dalších postav nedává občas smysl, přesněji není autorem objasněn. Ovšem být dítkem, nejspíš něco takového vůbec neřeším a soustředím se na podstatu, souboj sil dobra a zla, na alethiometr, jedinečný nůž a jeho nositele a jeho dobrodružství na cestě k záchraně... světa? Světů? A já, stejně jako ono dítko, si nenechám ujít pokračování.
Skvele pokracovani prvniho dilu. Knihu jsem prectl za par dni, temer nesla odlozit.
Tesim se na dalsi dil, ovsem zaroven se obavam, jak velkou roli bude hrat nabozenstvi ( uz tady mi nektere veci nesedely a chybelo k nim dalsi vysvetleni, je tam par deus ex machina momentua napr. schopnosti pani Coulterove..) a co sem tam s nim bude dit. Aby to nedopadlo jako treti dil trilogie Nakaza, ktery pro me celou serii strasne zazdil.
Dobré pokračování na první díl,seznamujeme se s nivou postavou a spoustou nových světů.
Tak to byl masakr. Nevěděla jsem dne ani hodiny, napětí se dalo krájet a ten konec....To snad ani nebylo fantasy, ale normální hororovej krvák. Okamžitě jdu číst další díl a doufám, že bude hepáč.
Asi nejlepší kniha z trilogie. Opravdu se mi líbí postava Willa, působí přirozeně a s Lyrou mají příjemnou dynamiku.
Proti Zlatému kompasu poměrně zklamání. Pro mě se celá série z velmi specifické knížky s vekou fantazií (daemoni, divoženky, lední medvědi, steam punk atmosféra) stala tuctovou dětskou fantasy. Nicméně jako oddechová literatura postačující.
Poklidně plynoucí pokračování Zlatého kompasu.
Přestože tu je méně akce než v 1. díle, stejně jsem knihu hltala a chtěla vědět, co bude dál. Pullman je vynikající vypravěč!
Skvělé pokračování - šachovnice nakreslená, figurky rozestavěné, konečně se mohl dát mistr do díla. A že se do toho pořádně obul.
Zapomeňte na dětsky vyhlížející (krásnou) obálku s kočkou - tohle není čtení pro děti nebo snad pro děti krajně otrlé. Dětský je pouze věk hlavních hrdinů. V tomhle příběhu se trpí, bojuje, krade, lže, umírá...
Napínavý příběh Jedinečného nože obsahuje tolik úchvatných metafor a nápadů, až z toho jde hlava kolem.
Personifikované duše, jež jsou vždy opačného pohlaví, než jejich nositel, neboť ženský či mužský prvek v sobě máme do jisté míry všichni, přízraky duše vysávající zanechávající nositele věčné apatii, výjimečné postavení dětí v tom všem a existence paralelních vesmírů, mezi nimiž je možné cestovat - a to je jen malá ochutnávka, protože je to toho mnohem, mnohem víc.
Chápu, že církev měla s trilogií veliký problém a chápu i ty záštiplné komentáře, jež se snaží shazovat autora, ale milánci, tohle vám nikdo, kdo má všech pět pohromadě a knihy četl, nesežere. Jediné, čeho dosáhnete, je potvrzení toho, že na Pullmanově psaní té pravdy bude možná ještě víc, než bychom chtěli.
Nějak se neumím rozhodnout, jestli je to geniálně vymyšlený příběh nebo totální slátanina.
Ukáže třetí díl.
Každopádně už teď si ale troufám říct, že pan Pullman není moc zručný spisovatel. Jeho styl psaní mi přijde nesmírně nevyvážený a pro mne nepříjemný.
Přemýšlím nad tím, jestli je to kniha protikřesťanská nebo ne. To asi ukáže další díl.
Každopádně kniha mě bavila a přečetla jsem ji za pár dní a hned se vrhám na další díl. Bohužel po přečtení posledního dílu musím odebrat hned několik hvěz a to protože, knihy mají tolik logických děr, že dneska bych nikomu nedoporučula jejich přečtení a lituji koupí knih...
Podle mě Pullman neumí moc dobře psát. Vždy něco načrtne a pak to nedotáhne do konce. První díl mě ještě docela bavil (měl hodně dobrých momentů), ale druhým dílem jsem se vyloveně protrpěla a pronudila. K většině svých postav se Pullman chová fakt hnusně a nedá jim pořádný příběh (Lee Scoresby). Zato když se dobře vyspí, tak dokáže napsat konzistentní story i postavy (gyptians v prvním dílu). Na tomhle druhém dílu mi vadil obsah i forma, třetí díl mě pak definitivně dorazil (obsah i forma). Děcka, magisterium je špatné, protože je špatné, zato Lord Asriel to je borec, protože je borec. No skvěle vyargumentováno, jen co je pravda. Za všechny chyby aspoň tahle: Ma Costa v prvním dílu dohlédla na to, aby jí Lyra při dlouhé cestě lodí pomáhala a pracovala. Lyra také od začátku sympaticky kašle na třídní rozdíly. No a v druhém dílu, když s Willem bydlí v Cittàgazze, tak najednou ze sebe dělá hogo fogo a ještě ji Will musí učit domácí práce. Proč?
Štítky knihy
přátelství děti magie anglická literatura démoni fantasy zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2007 |  Zlatý kompas |
| 2007 | Jantarové kukátko |
| 2007 | Jedinečný nůž |
| 2007 | Temné hmoty |
| 2002 | Rubín v kouři |
Přečteno v originále. A hodnoceno s odstupem.
Co jsem na pokračování Pullmanovy anti-teistické fantasy oceňoval asi nejvíc, byla řada pasáží, které vtiskly kontext předchozímu dílu. Ve Světlech jsem často přemýšlel, co motivuje postavy chovat se tak, jak se chovají, a nejednou jsem si říkal, že určité věci jsou nedomyšlené a až moc mýtické ve své podstatě na svou přítomnost v sérii knih, která si zakládá na racionalitě. Pullman nicméně v tomhle díle podává dostatečná vysvětlení většiny věcí, z kterých jsem byl prve rozpačitý. Je to určitě zároveň temnější díl, s motivy, které se mi mimořádně líbily – hrůzostrašné smrtící síly, které obchází lidi, ale nekosí je všechny, mi vždycky naháněly tu správnou husí kůži, a pak je taky lákavé, když příběh začne rovnou zabitím v sebeobraně. Oblíbil jsem si i postavu vědátorky, přestože setkání Lyry s ní bylo trošku stopkou ději a návalem expozice.
První sérii seriálu z produkce HBO jsem odkoukal, když jsem tenhle díl už měl přečtený, ale ke druhé jsem se dosud nedostal. Když se teď ale snažím rozvzpomenout na obsah knihy, napadají mě samé momenty, které bych chtěl vidět ztvárněné na obrazovce. Asi se k seriálu vrátím už jen kvůli předloze, přestože mě první série kdovíjak neoslovila. To musí dokazovat něco o kvalitě Jedinečného nože.