Jediný
Richard David Bach
Román o tom, co by stalo, kdyby se ohnul čas a prostor posunul a my se mohli potkat s těmi, kterými budeme třeba za dvacet let, nebo s těmi, kterými jsme byli.
Přidat komentář
Bylo to zvláštní čtení. Rozhodně je zajímavý nápad, když se autor a jeho manželka stanou hlavními postavami díla, kdy cestují paralelními vesmíry a poznávají svá jiná nebo mladší já. Kniha je o lásce a nabízí mnoho duchovních témat, kdy s mnohými myšlenkami souhlasím. Na druhou stranu mi v něčem kniha nesedla. Paradoxní ale je, že manželé mluví neustále o své velké a nekončící lásce a stejně se v reálu rozvedli.
Téma dobrá, ale nesadlo mi to. Prišlo mi to príliš prekombinované a snažiace sa byť až príliš mystickým, hlbokým dielom ktoré na mňa práveže pôsobilo plytko a snažiace sa byť nasilu hlboké.
Nemůžu se ubránit dojmu, že byla kniha zavádějící, nebo jen opravdu moc geniální na mé znalosti o světě jež nedosahují takové výše, abych psané pochopila. Takže, když si to převedu do mé řeči a přidám si tam trochu té fantastiky, je to úžasná story, která pro mě byla radost číst. Zažrala jsem se do čtení tak, že jsem to přečetla za den. Přinesla si z knihovny, a večer už bylo dočteno. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. To už se mi dlouho nestalo.
Tahle kniha si mne našla v ten pravý čas. Mám ji doma už mnoho měsíců a včera večer mi nějak přišlo na mysl, že bych ji měla otevřít. Ne vždy svou intuici poslouchám, tentokrát se tak stalo. Na náhody nevěřím ale zato teď, mnohem více, než kdy dříve, věřím, že existuje něco, co nás přesahuje. Ať už tomu budeme říkat Bůh, Vesmír nebo Universum... Kontrolu nad svým životem si určujeme sami. A často je těžké si to připustit...
Při čtení se mi často objevoval v hlavě příběh Malého prince, to letadlo, cestování z jedné reality do druhé, pokaždé nové poznatky, zkušenosti a především uvědomění.
A ke konci mi v hlavě vyvstala myšlenka na Jaroslava Duška. Na svém představení o Čtyřech dohodách mluví o tom, že pozdrav Toltéků zní: "Ty jsi mé druhé já." A to je přesně to uvědomění, ke kterému dojdou Richard s Leslie.
Tohle není kniha, kterou jednou přečtete a pak ji odložíte a bude se na ni už jen prášit. Kdepak. K téhle knize se budete už vždycky vracet, když si budete potřebovat připomenout, že nic není takové, jak se nám na první pohled může zdát.
Vedle Jonathana Livingstona a Malého prince se tato kniha nyní zařadí k těm, které se už navždy zapsaly do mého srdce a které mne budou provázet ještě dlouhá léta k dalším uvědoměním a poznáním.
Děkuji Richarde a Leslie!
Vůbec nechápu, že se mi tento autor tak dlouho vyhýbal. Až na doporučení jsem si přečetla jeden jeho román (ten nejslavnější se mi zatím vyhýbá). Každopádně je to krásná kniha o lásce a prolínajících se životech všech lidí. Filozofické zamyšlení nad existencí, osudem a láskou.
Výborná!!!
Námět a zpracování bezesporu zajímavé, ale po Mostu přes navždy, kterým jsem se s autorem seznámila, spíše zklamání. Prvotní nadšení už se neopakovalo a ke konci jsem se trochu ztrácela. Posledních pár stran jsem vyloženě chtěla mít co nejrychleji za sebou.
Bohužel mi nesedl styl autorova psaní. Příběh byl na můj vkus podaný poněkud zmateně, plytce, jako když se autor snaží "vecpat" co nejvíce informací do jedné knihy.
Dám ještě šanci Rackovi a uvidím...
Není to čtení jednoduché, ale rozhodně zajímavé. Kniha velkého duchovního rozměru, časoprostoru, nekonečna. Kniha. která vás donutí přemýšlet i rozjímat zároveň a zcela jistě něco neurčitého ve vás zanechá.
Po Mostu přes navždy mírný ústup. Místy příliš školometské, místy rozvláčné...
Ale i tak, co by za takový román dala řada jiných autorů.
Tohle na mě bylo už trochu moc. Příliš těžko představitelné mystiky (a přitom na snění nedám dopustit!), příliš překombinované a přes to všechno zároveň příliš nudné. Našlo se tam pár zvláštních momentů a taky námětu se nedá upřít jistá zajímavost, ale knihu jsem sotva dočetla. Ještě že tak.
Před x lety jsem Bacha milovala, ale i když Jonathanu Livingstonovi bude navždy patřit čestné místo v mých nejmilovanějších knížkách, Jediný mne v tuto chvíli již neoslovil. Přišlo mi to jako bohapusté (vlastně doslova, tak to nějak i autor myslí) plácání pátého přes deváteho.
Do poloviny jsem to ještě jakž takž skousla a snažila se v tom něco najít, víceméně marně, ale pak začaly sáhodlouhé (proti)válečné tirády, a to bylo prostě moc. Kniha byla napsaná před 30 lety, kdy situace ve světě byla zcela jiná a válečné obavy byly všude na místě; dneska je situace mnohem horší, ale nejde ani tak o válečné obavy světového kalibru, ale spíše o terorismus a náboženské konflikty, které každého z nás mohou dostinout doslova kdekoliv a kdykoliv - o to jsou obavy horší, ale o vyhlazení jednoho národa jiným se úplně nejedná (pokud KLDR nějak nepřekvapí celý svět...).
Takže ve výsledku pro mne zklamání, ale skoro jsem to i čekala - člověk se za léta mění...
Od Bacha jsem tohle četla jako prvotinu a musím říct, že mě to nijak nezklamalo a možná i dokonce navnadilo, abych si od toho autora vypůjčila něco dalšího. Kniha je založena na duchovních rozměrech, které se do ní autor snaží vkládat. A úspěšně. Vše se navzájem prolíná a i když to mohlo být místy trochu naivní, přiznávám, oslovilo mě to. Celý děj knihy je vlastně vyjádřením o času a prostoru, který neznáme a nad kterým se nikdo ze současné společnosti příliš nezamýšlí, neboť jsou všichni toho názoru, že aktuální svět je taky ten jediný.
Mám ráda Richarda Bacha a mám ráda jeho knihy, i teď po pár letech - kdy je čtu znova. Jeho vnímání světa a života mi prostě sedí a resonuje.
Po setkání s Rackem jsem se na tuto knihu velmi těšila. Nadšení a úžas, který přišel s Rackem, se však neopakoval. Kniha je společným vyprávěním Richarda a jeho ženy Leslie, kteří se "náhodou" ocitají na výletě paralelními světy, kde poznávají svá "další Já". I přesto, že každá kapitola v knize odpovídá jedné takové návštěvě, celou knihu spojuje jedna dějová linka. Hlavními tématy jsou Jednota, druhá polovina duše, Láska a mír. Je zajímavé, že na jedné straně zde lze najít skutečně velmi moudré citáty, aby se na straně druhé člověk přesladil popisem vzájemného vztahu dvou hlavních hrdinů, který je na mě jednoduše tak nějak příliš "americky sweet". Kniha je o naději, o víře v dobro. O pochopení toho, jak a proč žijeme tak, jak žijeme a jak bychom mohli žít, kdybychom si uvědomili svou schopnost tvoření. Kniha je velmi čtivá a asi stojí za to ji jedno nebo dvě odpoledne věnovat.
---------------------------------------
"Jednoduchý život nás nic nenaučí. A na konci záleží jen na učení - co jsme se naučili a jak jsme vyrostli."
"Nezáleží na tom, jaké máme vzdělání, nebo co si zasloužíme. Nikdy nedosáhneme lepšího života, pokud si ho nebudeme schopni představit a nedovolíme si, abychom ho skutečně prožili."
Knížka, kterou jsem nečetla jedním dechem (jako např. Racka...), místy jsem se musela i trochu nutit, abych dočetla, na druhou stanu ve mně tento příběh zanechal hlubokou impresi, často na knihu myslím i 2 roky po přečtení.
Všechny Bachovy knihy jsem četla v dost raném věku a dodnes jsem neměla odvahu se k nim vrátit, neboť tuším, že Bach bude autor, který mne mohl okouzlit jen v dospívání, a že bych si pokazila hezké vzpomínky.
Knížku jsem si vypůjčila na doporučení...ale bohužel nenadchla mě. Pro mě trochu náročné čtení už v prvních stránkách :-( Zvažuji, zda-li zkusím i jiné knihy od p. Bacha...
Přečteno na posezení, jednoduše se mi od knihy nechtělo odtrhnout. Každá kapitola trochu jiná a ačkoli některé byly slabší a místy už to bylo až příliš sluníčkové, spousta myšlenek byla fakt strašně zajímavá a mnohé mě donutily se pořádně do hloubky zamyslet, což dělám strašně rád.
Nečtu nijak složité knihy, když jsem si kupovala v antikvariátu tuto, nevěděla jsem, do čeho jdu. Každopádně jsem strašně ráda, že jsem na ni narazila. Možná budu jediná, ale změnila mi pohled na svět. A za to jsem jednoznačně ráda.
Neodolala jsem a jednu kopii jsem koupila ségře k Vánocům. Myslím, že je to ideální čtení pro všechny, kdo "stále nechávají vše osudu" :-)
Autorovy další knížky
| 1999 |  Jonathan Livingston Racek |
| 1998 | Most přes navždy |
| 1996 | Iluze |
| 2010 | Jak zhypnotizovat Marii |
| 2005 | Příručka mesiáše - Rady pro vyspělou duši |
Pro mě osobně už příliš ezo a ne tak inspirativní jako Iluze nebo Příručka mesiáše.