Jedna z pěti
Dagmar Digma Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484259/bmid_jedna-z-peti-Opl-484259.png
4
301
301
Může být něco horšího než se na oslavě svých čtyřicátin dozvědět, že váš manžel má milenku? Může. Edita se o tom přesvědčí, když zjistí, že dotyčnou musí být jedna z jejích nejlepších kamarádek. Podvádí ji tedy hned dva blízcí lidé a jí nezbývá než vypátrat, komu může věřit a před kým by se měla mít na pozoru. Jednu po druhé poznává své přítelkyně blíže, postupně některé ze seznamu podezřelých škrtá a při hledání viníka se dostává i k manželovi a sobě samotné. Jak poznat vztah, který nelze vzkřísit, a jak naopak ten, za který má cenu bojovat?... celý text
Přidat komentář
Konec byl předvídatelný. Kniha se četla moc dobře. Na odreagování ideální. Nic hlubšího v ní ale nelze hledat. Dávám 4 *.
Autorka knih pro děti, pak změna pro dospělé / ženské romány, 80-90 % recenze (dětské 1 hlas nepočítám:o) a hlavně „chrlí“ dvě knihy ročně (má tolik námětů a energie, nebo píše cokoliv když je vše zavřeno?) byla fronta důvodů nemít očekávání. Poslední kniha do ČV´22 byla 1 důvod dostačující k tomu vzít první knihu letos vydanou co byla k dispozici. A kniha? Těžko soudit jak a zda vůbec chcete prověřovat své kamarád(k)y, ne že k tomu vede životem daná „zkouška“ vzájemného vztahu, ale že si sami najdete důvod/právo zjistit co vztah vy/drží.
Moje první kniha od této autorky a moc jsem si ji užila. Konec byl předvídatelný, ale to mi vůbec nevadilo. Kniha se naprosto hodila do výzvy: kniha s tématem nešťastné lásky. Myslím, že ani jedna z pěti nebyla šťastná. Určitě sáhnu po další knize této autorky.
Kdybych měla knihu hodnotit podle první třetiny, bylo by to hodně nízké hodnocení. Společné sedánky pěti nebo vlastně šesti ,,kamarádek" u decka, nebo spíše několika lahví, pomluvy, tlachání...skoro jsem to odložila, nebavilo mě to. Naštěstí jsem vydržela, příběh mě chytil, bavila jsem se a takový závěr jsem tedy opravdu nečekala!
Příběh ze života o partnerských vztazích, nevěře i přátelství mezi ženami je napsaný s lehkým vtipem, nadhledem a když se hlavní hrdinka Edita pustí do psaní blogu vše dostává i takový hlubší náhled k zamyšlení. Nakonec se z toho vyklubal další bezva román této nadějné české autorky.
Autorka sepsala příběh o partě lidí, kteří se domnívají, že se velmi dobře znají. Jenže je to tak? Opravdu si mohou důvěřovat a nemají před sebou žádná tajemství? Vztahy se vyvíjejí. A to nejen mezi manželi, ale i mezi přáteli. A o tom budete společně s hlavní hrdinkou přemýšlet i vy. Společně s ní se zamyslíte nad vlastním životem a budete si klást podobné otázky. A najednou zjistíte, že příběh, který se v knize odehrává, by klidně mohl být reálný. A o to víc vás vtáhne do děje. Autorka dokáže své postavy vykreslit takovým způsobem, že jejich patálie budete prožívat i vy. A to mám na knihách Dagmar Čechové ráda.
Úplně nejvíc co mě docela štvalo, byl chaos v těch potenciálních bokovkách pana Patrika. Do půlky slepičárna, se kterou jsem se chtěla už nadobro rozloučit. Edita jako hlavní postava pátrala mezi kámoškami, která že to našla útěchu u pana domácího. Holky neustále jedna u druhý pily kafe a nebo se nalejvaly jako carští důstojníci. V druhý půlce už jsem se trochu chytla nebo spíš asi zvykla. Konec byl tedy úplně, jako že nevím co napsat :) Dalo se to, ale od dámských klubů si dávám pauzu :)
Držím protiputinovskou tmu, a protože nemůžu číst, tak aspoň píšu komentář. Doufám, že tím akci nekazím.
Knizka mě mile překvapila. Autorka si na nic nehraje a nesnaží se vytvořit za každou cenu senzaci.
Popisuje běžný život hlavní hrdinky a jejích kamarádek. Životní osudy takové, jaké jsou. Někdy veselé, jindy smutné, ale opravdové.
Kupodivu jsem přišla na to, že “vrahem je zahradník” respektive mě napadlo, s kým ji Patrik podvádí. A to se mi ještě u žádné knížky, natož detektivky, nikdy nepodařilo. Mám podobnou zkušenost ve svém okolí, a taky podle krátkých vlasů hlavní hrdinky, fanatického sportování atd.
Musím ocenit i atraktivni obálku.
Asi nejvíc se mi líbily úvahy Edviny na blogu. Ty byly skvělé.
Na závěr si neodpustím kousavou poznámku. Spíš na korekturu než na spisovatelku.
Není genciálka ale genciánka. Protože oficiálně se to jmenuje Genciánová violeť.
A teď bonus pro všechny, co muj komentář dočetli až sem.
Ten fialovy zázrak jménem genciánka, je mimo jiné i skvělé barvivo velikonočních vajíček. ( a to se bude za chvilku hodit :)
Je absolutně zdravotně nezávadná (používá se k desinfekci dutiny ústní). Nemusíte ji při barvení ohřívat. Barví i za studena. Ale hlavně, nikdo v mém okolí nemá taková krásná fialová vajíčka. Jen je v barvě nenechávejte moc dlouho, jinak genciánka přes porézní skořápku nabarví i bílek. Fialové kousky pak ve vajickove pomazance nevypadají moc jedle.
Do poslední chvíle jsem nevěděla, s kým ji podvádí. Osobně bych na Patrika neměla nervy, může být ráda, že se ho zbavila :-D Skvělá oddychovka, četlo se samo.
Knihy Dagmar Čechové nejdou odložit, vtáhnou vás a vy musíte číst do pozdních nočních hodin. Výjimkou není ani Jedna z pěti, příběh Edity, která při oslavě svých čtyřicátých narozenin zjistí, že ji manžel podvádí s jednou z jejích kamarádek. Nic mu neřekne, ale sama se rozhodne vypátrat, která z těch pěti to může být. Aby si utřídila myšlenky, založí si blog a do něj zapisuje to, co se právě v jejím životě děje. Tyto pasáže, prolínající se celou knihou, se mi líbily nejvíc. Nutí vás zamyslet se nad vlastním životem a klást si otázky, jak jsem na tom já, můj život a moje manželství. Jak často slýcháme, že manželství je kompromis? Dagmar Čechová postavila otázku kompromisu do úplně jiného světla. Ne kompromis, ale respekt k osobnosti, zájmům a založení partnera nás mohou přivést ke vzájemnému pochopení a štěstí. Dialogy s přítelkyněmi se v průběhu času mění, nabývají na intenzitě, vroucnosti a poznání, že každá z nich si nese svůj kříž a nic není tak, jak se na první pohled zdá.
Dagmar vykreslila skvěle psychologii svých postav i prostředí vesnice, kde žijí. Když se kamarádky sejdou, máte pocit, že v jejich kuchyni nebo v útulné pergole sedíte s nimi. Dialogy jsou živé, vtipné, místy připomínají humor Woodyho Allena.
Přestože téma manželské nevěry je smutné až tragické, kniha taková není. Je v ní humor, nadsázka a především naděje.
Další knížka od autorky a zase žádné zklamání. Naopak je to tak ze života, že se v tom člověk může hodně vidět a vede to také hodně k zamyšlení, jestli některé věci nemáme podobně jako hlavní hrdinka. Děj odsýpal rychle, líbilo se mi proložení články na blogu a podstupné odstraňování kamarádek, které to nemohly být. Také bylo zajímavé vidět postupnou změnu hrdinky, jak se její úvahy změnily, i směr jejího vyšetřování a toho, na co je vlastně důležité se zaměřit. Moc pěkná oddechová knížka.
Takové opravdové že života, bavila jsem se od začátku do konce .
Top bylo psaní Editiných myšlenkových pochodů , kdy se zamýšlí a nutně se s ní zamyslíte i vy , nad svými vztahy .Nad přáteli, kde se v jejím životě vzali a co s nimi má vlastně společného.
Pozor trochu spoiler:
Moc mě bavil pohled na to že při krizi či rozpadu vztahu nemusí nutně dojít k zhrzení a pláči, ale že to že lidé ve vztahu někam došli a jejich další společná cesta prostě nikam nevede , může být další cesta bez toho druhého osvobozující a pro oba šťastnější.
Naprosto skvělá knížka, Editu jsem obdivuji za její postupné prověřování jejich kamarádek a za její trpělivost.
Nakonec všechno zlé pro něco dobré... V knize jsem našla i odpovědi na běžné otázky v životě, řekla bych, že na mě kniha měla i osobní přínos a za to moc děkuji . Nacházela jsem tam i lidi kolem sebe, jejich životy..proste a jednoduše tato kniha je opravdu ŽIVOT.
Jedna z pěti - byla opravdu čtivá, zajímavá, lidská, autorka opravdu umí psát za to velké díky.Loni mě dostala kniha Nesejdeš z cesty, letos Jedna z pěti, mnohé jsem si uvědomila...
Má první kniha od této autorky a moc mě bavila. Je čtivá, vtipná,konec jsem sice tipovala, ale nutilo mě to číst dál, co kdyby to bylo jinak. Doporučuji přečíst.
Líbily se mi všechny předchozí autorčiny knihy a tak jsem i od téhle měla velká očekávání, byla jsem dost zvědavá, jaké místo na pomyslném žebříčku zaujme. A je to jednoduché, je první! Ze všech knih Dagmar D. Čechové se mi tahle líbila nejvíc a suverénně vytlačila z prvního místa „Nesejdeš z cesty“.
Téma nevěry a mezilidských vztahů je veskrze obyčejné. I postavy, včetně hlavní hrdinky, jsou dost všední. Ale to je na tom to úžasné, protože jsem měla pocit, že mi příběh vypráví kamarádka, nebo že možná čtu Editin blog. To vše podtrhují i dialogy, vybroušené, přesto dokonale reálné. A co ještě oceňuju? Skvělou práci s jazykem, ta hra se slovy, neotřelá spojení, pojmenování, metafory, to je koncert, který, bohužel, v knihách moc nevídám.
Kdo je tou jednou z pěti, jsem se dovtípila poměrně brzy, někde mezi třetinou a polovinou, což však vůbec nevadilo (nadto tuším, že to byl záměr). Zkrátka a dobře, opět po všech stránkách parádní práce. Moc se těším na další! :)
Pecka, ale nic jiného jsem od DDČ ani nečekala, že jo. :) Svižný styl, který sedne na první dobrou, vtip i vážnější podtón, mezilidské vztahy, hlavně ty přátelské, vylíčené autenticky. Taky jsem díky určitým indiciím určeným všímavým čtenářům měla tip a ten vyšel, takže jsem si užila jak příběh, tak i mé soukromé pátrání, jestli jsem se trefila. Těším se už na další počin.
Moc príma odpočinková kniha. A i když už jsem asi ve třetině knihy tušila (a tušila jsem správně), jak to s tou nevěrou a jednou z pěti kamarádek je (indícií je v příběhu knížky dostatek, takže všímavému čtenáři to dojde), přesto se mi příběh líbil. Hlavně ten posun vztahů mezi "kamarádkami", kdy jedna o druhé skoro nic neví a nechtějí se době navzájem svěřovat, až ke Kamarádkám, kdy si dovedou navzájem odpustit.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Nemusíš! |
| 2021 | Nesejdeš z cesty |
| 2022 | Jedna z pěti |
| 2021 | Okno s dívkou a ptáčkem |
| 2022 | Co když žádné zítra nebude? |
Kniha se mi líbila, četla se velice dobře, fain oddychovka. První od autorky a určitě se podívám po další.