Jedna z pěti
Dagmar Digma Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488688/bmid_jedna-z-peti-gFY-488688.png
4
300
300
Může být něco horšího než se na oslavě svých čtyřicátin dozvědět, že váš manžel má milenku? Může. Edita se o tom přesvědčí, když zjistí, že dotyčnou musí být jedna z jejích nejlepších kamarádek. Podvádí ji tedy hned dva blízcí lidé a jí nezbývá než vypátrat, komu může věřit, a před kým by se měla mít na pozoru. Jednu po druhé poznává své přítelkyně blíže, postupně některé ze seznamu podezřelých škrtá a v hledání viníka se dostává i k manželovi a sobě samotné. Jak poznat vztah, který nelze vzkřísit, a jak naopak ten, za který stojí za to bojovat?... celý text
Přidat komentář
No to byl závěr! :-) Chechtala jsem se jako blázen.
Jo jasně, jsou tam věci, které můžou čtenářku urazit, pokud se s nimi ztotožní, ale... ? To, že si něco myslí hlavni hrdinka a já s ní nesouhlasím, třeba i hodně, prostě nad ní jen zakroutím hlavou (jako nad mnoha živýma), řeknu si: "Ježda, seš blbá," a čtu dál. A vyplatilo se.
Čtivé, milé, silně ženské a zajímavej konec. Mě autorka hezky dostala, diky.
Mně kniha perfektně sedla k mé náladě, a krom jedné, se mi všechny knihy autorky líbily, a budu čekat na další.
Konec jsem vyřešila až brzy k závěru knihy.....
Jednu z pěti jsem přečetla jedním dechem během necelých třech dnů. Příběh ze života, který by se mohl stát komukoliv z nás a ze kterého plyne mnoho ponaučení do života, včetně toho, že si nemáme o nikom tvořit žádné velké předsudky, protože nikdy nevíme, co v sobě dusí za trápení a naopak, že pokud máme nějaké trápení nebo potíže, tak se nemáme uzavírat, ale sebrat odvahu a požádat někoho o pomoc či radu. Rozuzlení milostného trojúhelníku mi naprosto vyrazilo dech. Nečekala jsem, že to bude zrovna daná osoba.
(SPOILER)
Zaujala mě obálka, ta je opravdu povedená, a pak taky anotace a spousta pochvalných komentářů – i když vím, že toto hledisko není zrovna vypovídající.
Hned v prvním odstavci jsem po hlavě spadla do jezera povrchnosti a stereotypů. Moc to nevylepšila ani okolnost, že oba faktory autorka otevřeně přiznává. Abych jí odpustila, musela by projevit víc nadsázky a espritu. Místo toho jsem se potácela mezi sedánky u kávy, popíjením hektolitrů alkoholu, stupidním tlacháním a tragicky amatérským pokusem o vyšetřování manželovy nevěry.
Jedinými světlejšími momenty byly články na blog, v nich se občas povedl trefný postřeh a vtipný nápad, i když zrovna tento způsob psychoanalýzy mi připadne minimálně praštěný (exhibicionistický a narcistický k tomu).
Nad některými moudry mi ale rozum zůstával stát: ve městě prý se chlastá míň než na vesnici. Tak to jo, to rozhodně. Pětatřicetiletá žena už je stará a musí se chovat usedle, protože jinak… asi neodpovídá venkovským společenským konvencím nebo co.
Dalším kamenem úrazu byla úroveň stylistiky. Na to, že autorka pracuje jako korektorka, se v textu nacházelo příliš mnoho závad. Případ, kdy se slovo opakovalo několikrát v jednom odstavci, byl velmi častý, a ne, nemyslím úmyslnou repetici kvůli zdůraznění. Slovní obrat „viník nula“ mi už lehce před polovinou lezl těžce na nervy.
Celkově mi vadila úmorná plytkost popisovaných potíží (a nanicovatý způsob jejich řešení taktéž). Ano, nevěra je vážným problémem, neupřímné a předstírané vztahy taktéž, nicméně sama hrdinka měla v tomto směru máslo na hlavě. S tím samozřejmě souvisí slabá úroveň narativu, ubohá zápletka a spouštěcí událost, nějaká katarze, vyvrcholení, nedej bože pointa, vše se ztrácelo v šedi maloměšťáctví a přízemnosti. Nad hořkým tajemstvím Gábiny jsem si uvědomila, jak strašně hloupá a sobecká je hlavní hrdinka a – to bylo ještě horší - jak je nepravděpodobné, že by se jí všechny kamarádky tak otevřeně svěřovaly.
Pak konečně hrdinka dospěje k rozhodnutí, že je zapotřebí bojovat, veřejně to vykřičí do světa, jééénže počkat, ono to znamená, že nastanou potíže? Tak to ne, v průběhu kapitoly celou válku rušíme a vzdáváme. Uf. Jo, a aby se to nepletlo, ihned nám cválá pod okna princ na bílém koni. No potěš.
Konec vše napraví. V závěru autorka přeřadila z červené knihovny na sci-fi (neboli pohodový rozvod), aby vše dorazila skandálním odhalením na posledních řádcích. Ne, nečekala jsem to, ale horší kýč si neumím představit.
Do čtení jsem se musela nutit, na stránkách se pořád jenom jalově uvažovalo, žvanilo a dohromady nic nedělo. Jsem daleka soudit úroveň knihy podle žánru (a ještě méně čtenáře), nicméně společenský román nečtu právě z důvodů, které mě otrávily v případě tohoto titulu. Sáhla jsem mimo svou komfortní zónu, a sáhla prostě špatně.
Moc dobře napsaná kniha, od autorky moje první, ale nemohla jsem se od stránek odtrhnout, jak je to čtivé, i když jsem zhruba od poloviny tušila, odkud asi vítr fouká :-) Úplně na začátku mě to trochu vyděsilo takovou tou vesnickou atmosférou, kde se jen pije a drbe, ale naštěstí to pak vzalo obrat do trochu větší hloubky a moc mě to bavilo. Určitě si přečtu i další knihy od "Digmy", už jen ty anotace vypadají vždycky hodně lákavě, až má člověk problém rozhodnout se, kterou vezme na paškál jako první (u mě tohle dilema naštěstí dost často vyřeší knihovna a to, který titul je zrovna volný :-)
Příjemná oddechovka, zasmějete se, i zamyslíte, a řekla bych, že i dost ze života.
Jako pátou mnou přečtenou knihu od Dáši, bych jí zařadil někam doprostřed mezi ostatní, které jsem četl.
Opět skvěle napsané a čtivé. Sice rádoby "obyčejný" příběh ze života, ale doplněný o excelentní hlášky, které mě vždy pobaví.
Příběh o vesnické komunitě je pravdivý, a dá se z něj i ponaučit. Často si neuvědomíme, že žijeme jako hlavní postava, a může nás ovlivňovat jen pár lidí, se kterými trávíme nejvíc času. Ale opravdu to tak chceme? Mám rád příběhy, ze kterých si lze i něco vzít. A i tento, stejně jako ostatní takový je.
Jen tak dál. Zde je moje osobní hodnocení, jak jsem to viděl já.
2022 Co když žádné zítra nebude? - 90%
2020 Nemusíš! - 88% (protože byla první :-))
2021 Nesejdeš z cesty - 87%
2022 Jedna z pěti - 87%
2021 Okno s dívkou a ptáčkem - 92%
I další kniha Dáši Čechové se mi moc líbila. Měla jsem ji za den přečtenou a můžu ji jen doporučit.
Skvělé, čtivé, ze života a k zamyšlení. Moc se mi to líbilo. Konec překvapení, pachatele jsem opět neuhádla :):)
Jedna z pěti
Dočetla jsem druhou knihu od této autorky. Asi mě namlsala předchozí kniha („Okno s dívkou...“ se mi četlo lépe). Děj se motá okolo údajné nevěry manžela Edity a života jejích pěti kamarádek. Táhne se to jak podzimní pavučina, ale zvědavost mi nedala a četla jsem dál. Poslední čtvrtina knihy teprve dostala spád, a když jsem se konečně začetla, byl konec. Teď jsem teprve zvědavá, jak se Editin život bude vyvíjet dál. Bude pokračování?
Dnes dávám 4 hvězdy.
Dostala jsem na knihu tip od naší skvělé knihovnice, a byť literaturu pro ženy vyhledávám zřídkakdy, pustila jsem se do čtení. Bylo to lehké, svižné a děj pěkně plynul. Ne všechny protagonistky mi byly zcela sympatické, ale co se dá čekat, když je tolik ženských na jedné hromadě. Jak je to s Editiným manželem, mi došlo mnohem dříve, než to hlavní hrdinka sama prozradila, ale není nijak zvlášť těžké na to přijít. Taky se mi líbilo psaní blogu, ráda bych taky nějaký tvořila (až budu vědět o čem, hehe). Ve výsledku byla kniha velmi příjemná letní oddechovka a v budoucnu se poohlédnu ještě po dalších autorčiných knihách. 75%
Svojí třetí přečtenou knihu od této autorky nemohu jinak než zase ohodnotit všemi pěti hvězdičkami. Ona prostě umí vyprávět, umí zaujmout. Tohle bylo opět originální, zajímavé i napínavé. Asi už po půlce jsem uhodla, jak to nejspíš bude s Editiným manželem, neboť všech jejích pět kamarádek nebylo proč podezřívat, a tak co jiného vás napadne? Přesto jsem se bavila a uvědomila si, jak vlastně kolikrát špatně hodnotíme svoje nejbližší, kamarády, že vůbec ani netušíme, co se jim děje.
Výborná kniha, která dle mého názoru vybočuje ze standardu. Líbilo se mi pojetí reality života hlavní hrdinky v kombinaci s psaním blogu, ve kterém uvažuje nad svým životem, nad kamarádstvím, manželstvím, rodičovstvím, kde řeší spoustu nevyřčených názorů, pravd i polopravd, postřehů, myšlenek, že ne vše je jen černé nebo bílé ...... Kniha Je napsána velmi čtivě, člověk se při čtení zasměje, ale přitom v knize najde i zajímavé myšlenky. Jsem ráda, že jsem spisovatelku a její knihy objevila, doporučuji a hodnotím 5*.
Super oddechovka o hledání sebe sama ve vztahu k manželovi a kamarádkám. Čtivé, vtipné, příjemné, doplněné o pěkné úvahy mezi řádky.
Nejsem cílovka společenských románů, ale tahle autorka mě prostě baví. Je to odlehčené čtení, které schroustnu za odpoledne, ale stejně se tam vždycky najde něco, co "jde na komoru". Díky!
Moje první kniha autorky a jsem trochu zklamaná,nesedla mě,,,ale určitě si přečtu další knihy,,už ted se těším,,,
„To nebyl ani slon v porcelánu, ale mamut v platu vajec!“ aneb raději si už nebudu číst autorčinu tvorbu vedle spící drahé polovičky. Záchvat smíchu jsem naštěstí udržela, ale pro příště si budu muset dávat pozor. Věřím, že další dílo paní Čechové bude zase tak čtivé, napínavé a zábavné jako toto. Od nějaké třicáté stránky jsem sice začala tušit, jak to nejspíš dopadne. O to více mě bavilo číst dál a dál, abych se ujistila, že mám pravdu.
Hodnotím plným počtem hvězd a už nyní se těším na další počin od mé nejoblíbenější české autorky.
Dám tři z pěti a musím říct, že žádná velká hitparáda. Stále dokola a aby to na konci v podstatě všechno šťastně dopadlo. Přišlo mi to umělé, nereálné a šroubované. Bylo pár světlých míst, ale nejsem si jistá jestli zkusím i další autorčinu tvorbu.
Štítky knihy
nevěra přátelství partnerské vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Nemusíš! |
| 2021 | Nesejdeš z cesty |
| 2022 | Jedna z pěti |
| 2021 | Okno s dívkou a ptáčkem |
| 2022 | Co když žádné zítra nebude? |
Neni 250 stran jako 250 stran. Tohle bylo moc příjemných několik stran, které utekly jako voda. Bylo to velmi silné téma napsané tak odlehčeně… Smála jsem se, brečela… přitom to je přesně ta kniha, kdy na 50 straně víte, co bude… no a? Jednou za čas je tohle přesně ta sladkost z košíku, na kterou mám chuť.