Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372312/bmid_jedna-zelva-za-druhou-u4e-372312.jpg
4
1212
1212
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha plná emocí. Miluju knihy s tématikou nějaké nemoci nebo poruchy a zjistit jak se opravdu cítí člověk s OCD je opravdu zajímavé.
Kniha mě teda ze začátku moc nebavila, ale poté se to rozjelo a já hltala každé slovo, co tam bylo napsané.
Myslela jsem si tedy, že konec skončí jinak, ale byla jsem velmi překvapená.
Klasický Green.
Jednoduchý příběh, kde se zase tak moc neděje, protože hlavní motiv knihy je obsesivně kompulzivní porucha, se kterou se den co den musí vypořádávat dospívající dívka.
Kniha se mi líbila hlavně proto, že psychologii mám ráda a tak jsem ráda nahlédla do hlavy člověka s touto poruchou. Lehce se četla, dějově tam skoro nic nebylo.
Sáhla jsem po ní hlavně kvůli tomu, že jsem si potřebovala vydechnout mezi náročnějšími knihami, na to je tahle ideální.
Nic světoborného to ale není, takže za mě průměr - nenadchne, ale ani neurazí.
Ó můj bože!
Tohle bylo tak něco úžasného, je pravda že mám přečtene všechny knížky od tohoto autora, a je taky pravda, že mě všechny bavily hned od začátku.. což se o této knize říct nedalo..Hhed poté co hlavní hrdinka potkala Davise mě to začalo hrozne moc bavit. hltala jsem každé autorova slovo. Byla jsem nejdřív z knihy tak jako a vážkách.. hlavní představitelka mi přišla prostě opravdu jako blázen.. netušila jsem, že někdo tímto třeba trpí.. Ale takhle veliký strach z bakterií a všech nemocí byl opravdu zajímavý.. Docela mě mrzelo, že se o tom pořádně ani nesverovala sve nejlepší kamarádce. Ale opravdu jsem nečekala že John Green může napsat ještě něco tak úžasného jako bylo tohle! :-)Čekala jsem tedy, že to dopadne úplně jinak ale i tak klobouk dolů.
Zajímavá kniha, její největší kouzlo spočívá v pozoruhodném představení a nahledu do nitra člověka s psychickou chorobou.
Kniha docela dobrý. Taková volnočasová, nenáročná. Otevřelo mi to oči a na některé lidi s psychickou poruchou začínám pohlížet jinak.
Ze začátku mě kniha příliš nebavila, ale po několika kapitolách jsem se začetla a lehce jsem knihou proplula až do konce. Pěkný příběh, člověk u četby nemusí příliš přemýšlet. Doporučuju jako oddechovou četbu.
Johna Greena miluju, přesto jsem se téhle knihy trochu bála,ale teď jsem nehorázně ráda, že jsem si ji přečetla, protože mi dala mnohem víc, než bych čekala. Knihu o člověkovi s obsedantně-kompulzivní chorobou jsem ještě nečetla a musím říct, že je to strašně moc zajímavé a vlastně i trochu smutné, vědět co se přibližně tomu člověku honí hlavou. Sama jsem Aze chtěla nějak pomoci a bylo nesnesitelné nevědět jak.
Po knize Příliš mnoho Kateřin jsem v Greena trochu věřit přestala,ale Will Grayson a Jedna želva za druhou mě vrátily do jeho úžasného světa a je to jako být zpátky na oblíbeném místě!
(4 hvězdy jsem dala, protože přestože se tahle kniha velmi povedla, Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky byly ještě o něco lepší.)
Johna Greena mám jako autora velmi ráda. Čtu jeho knihy, když si chci odpočinou a nečíst nějakou vážnou literaturu.
Jedna želva za druhou mě ze začátku absolutně nebavila, ale já to s knihama nevzdávám a čtu, i když mě to úplně nenadchlo a udělala jsem dobře! Kniha mě doopravdy nezaujala do nějakcýh 3/4 děje.. Poté kniha začínala mít smysl a mě došlo, že to nebyla zase tak moc oddechová literatura. Rozhodně stojí za přečtení!
4 hvězdičky proto, protože "Hledání Aljašky" byla nepřekonatelná pecka.
Já proti knížce nic nemám, chápu tématiku OCD, ale příběh mi přišel takový neslaný nemastný. Aza mi chvilkami přišla strašně otravná. Konec byl opět průměrný, nic moc. Oproti jiným knížkám mi tahle přišla takový bez duše..
Lidská psychika je vážně neskutečně křehká a dokáže náš život ovlivnit natolik, že nejsme schopni "fungovat" tak, jako většina ostatních. Myšlenka to byla dobrá, ale její obsahové podání mě však bohužel naprosto ničím nezaujalo.
Jsem na vážkách jestli dát knize tři a nebo čtyři hvězdičky.
Obdivuji, že se autor příběhem snažil ukázat jaké vězení a peklo zároveň ,vám dokáže vytvořit vaše hlava. Na druhou stranu se v knize nic moc nedělo a místy mě nudila.
Aza je bezesporu sympatická holčina, která se svojí nemocí pere více než statečně, dokonce dostane příležitost se i zamilovat,ale přesto všechno mi tam něco chybělo.
Za mě bohužel tato kniha ne, obsedantně kompulzivní porucha je sice super téma, vážné, emotivní a vyspělejší, ale jinak mi celý ten příběh a vše okolo přišlo hloupé a až moc dětinské.
Moje druhé setkání s Greenem. Náhled do hlavy Azy, která nejčastěji myslí na milióny bakterií, na to jestli je skutečná a jestli náhodou nedostane infekci, byl nesmírně zajímavý. Opravdu jedinečná kniha. Připomínala mi Mléčnou dráhu. Spirála galaxie a uprostřed temná díra. Hlavní hrdinka se nemůže vymanit ze svých ničivých myšlenek a jede plnou rychlostí v té spirále stále blíž a blíž k té temné díře. Zároveň to je ale všechno, co se v této knize stane. Není tu žádné vyvrcholení nebo šťastný konec. Prostě jen konec. Tečka.
Kniha ve mě vyvolává smíšené pocity. Na jednu stranu se mi fakt hodně líbila. Dobře popsány člověk, který trpí psychickou nemocí. Ukázka toho, jak se někteří lidé cítí a co musí "ustát". Na druhou stranu mi přijde, že knížka neměla moc děj. Spíš tak nějak plynula.
Konec mě trošku zklamal, čekala jsem nějaký "posun". Alespoň toho s Davidem. Každopádně zajímavá kniha. :-)
Pro normálního člověka je asi těžké vcítit se přímo do Azy, hlavní postavy. Protože normální, zdraví lidé, nemají plíživé myšlenky, které dokážou lidskou mysl smotat do provazů. Ale OCD je velmi reálná záležitost. Jsem normální (nebo si to alespoň myslím), ale tento příběh se mě natolik dotkl, že tahle kniha od Greena skočila mezi mé nejoblíbenější. Vlastně ani tak ne ten příběh, který se hodí spíše pro věkovou kategorii asi o 7 let mladší než jsem já, ale co mě opravdu zaujalo, bylo živé líčení všech pocitů člověka s psychickou poruchou včetně jeho každodenních bojů s tím, co je pro normální lidi samozřejmé. Psychická choroba je léčitelná, ikdyž vám vaše hlava říká, že ne.
+ co miluju na Greenovi asi nejvíc je to, že se mu někdy fakt podaří trefit název přesně do komplexní myšlenky děje (viz. Papírová města)
Paaani to byla senzace. Kniha neuveritelne ctiva,zajimavy pribeh a rozuzleni. Pane Green smekam myslim ze jste dosahl vysokych spisovatelskych kvalit. Jen tak dal.
Další Greenovina, ač mám ráda styl psaní i ty prapodivné příběhy, které John Green vymýšlí, nemůžu si pomoct, ale s každou jeho knížkou se už dostavuje mírné zklamání. Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky i Papírová města mě nezklamaly, tohle už je ale třetí (vlastně čtvrtá, když počítám povídku ve Sněží, sněží), kde jsem si řekla - a to je všechno?
Hlavní postavy mi k srdci moc nepřirostly, vlastně ani ten příběh, avšak vcelku dobře se to četlo, v určitých okamžicích jsem se v hrdince dokázala trochu zhlédnout, ale toť vše. Za pár dní/týdnů si už nebudu ani pamatovat o čem ta kniha byla. Škoda nevyužitého potenciálu. Ale třeba se ke knížce někdy vrátím a bude se mi líbit víc. 3*
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Asi jsem jedna z mála, ale knihy Johna Greena mě nikdy nijak zvlášť neoslovily, ba naopak. Hvězdy nám nepřály si sice získaly jasných pět hvězd, ostatní jeho díla byla však pro mě jedním velkým zklamáním. Knihy Sněží, sněží a Papírová města se mi jevily jako naprostý průměr a Will Grayson, Will Grayson a Příliš mnoho Kateřin se mi nelíbily vůbec. Z tohoto důvodu jsem byla k jeho nové knize velmi skeptická, ale nakonec mě mile překvapila.
Originální nápad, zajímavá hlavní hrdinka a neskutečně emotivní obsah. Děj sice trochu pokulhával, hlavní zápletka se skoro vůbec neřešila a její odhalení jsem čekala úplně jiné, ale i tak nemohu říci, že bych se při čtení nudila. Pořád tu jsou určité rezervy, avšak já jsem si tuto knihu užila. Doporučuji.