Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372312/bmid_jedna-zelva-za-druhou-u4e-372312.jpg
4
1212
1212
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (ČR)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
Opravdu zvláštní příběh, který mi Johna Greena připomínal snad jen spádem knihy. Líbil se mi, ale nějak ho nedokážu pořádně ohodnotit. Postava Azy je sympatická, ale nejvíce mě dostal Davis(notDavid). Je skvělé, že se čím dál více ve společnosti mluví a píše o duševním (ne)zdraví a destigmatizaci těchto onemocnění.
Jako každá kniha od johna Greena mi i tahle rychle přirostla k srdci. Aza je trochu zvláštní a já nebudu předstírat, že jsem jí vždy rozuměla. Ale oblíbila jsem si ji. A samozřejmě, to by nebyl John Green, žádný sladký happyend. Skvělé.
Zajímavá kniha s trochu zvláštní hrdinkou Azou, která mi velice snadno přirostla k srdci. Daleko víc samotná Aza, než knížka jako taková. Asi jsem čekala "něco víc". Možná víc poutavějšího.
Kniha byla hezká, ale četla jsem autora už lepší věci. Přesto mě ale knížka bavila.
Slyšela jsem několik výborných recenzí, viděla v knihkupectví nové vydání v nádherném paperbacku a bylo mi jasné, že si to chci přečíst. Tak jsem si ji půjčila v knihovně, protože ke knihám autora jsem byla poněkud skeptická (viz níže). Nakonec to předčilo má očekávání.
Od Johna Greena jsem dosud četla pouze Papírová města, která mě nijak zvlášť nenadchla (příklad značně "overhyped" knihy) a nejméně ze všeho se mi na nich pozdávaly "filosofické úvahy" na konci. Přesně proto jsem se Želv trochu obávala, ale nakonec filosofická linka (a sonda do duše Azy) byla skvělá, pokulhávala ta detektivní, z mého pohledu až zbytečná. Proč teda dávám stejně 5*? Protože anotace je trošku zavádějící, ten příběh je v podstatě o Aze a lidech kolem ní a dokázal se mi dostat pod kůži.
Aza je zvláštní, jistě, ale, upřímně, co byste čekali od holky s duševní poruchou? To, že se její myšlenky opakují a že se jich nedokáže zbavit (proto plní stránky znova a znova) je toho prostě součástí. Nebudu lhát, já si ji oblíbila a rozhodně jsem jí fandila.
Připadá mi, jako kdyby John Green psal úmyslně tak, aby se na každé druhé stránce našly hluboké pravdy a dokonalé citáty. Někdy to může působit nepřirozeně, tady šlo o příjemný bonus k tomu, že se to čte tak lehce.
Prostě ve zkratce - bylo to místy smutné, ale krásné, jsem ráda, že jsem Johnu Greenovi dala druhou šanci a jdu si koupit to paperbackové vydání, protože tuhle knížku prostě chci mít doma. A pak ji hned přečtu znovu.
Tohle je jedna z těch knížek, kde mě zaujala především zajímavá, nevšední hlavní hrdinka - Aza. Jediné, co mě tak trochu zklamalo, bylo vyřešení "záhady" zmizelého podnikatele. Čekala jsem asi něco víc. Ale jinak skvělá kniha!
Nebudu hodnotit, protože nejsem cílový čtenář. Od autora jsem už četla několik knih, které se mi líbily, ale tuto po několika kapitolách fakt nedávám. Odkládám nedočtenou.
Šestnáctiletá Aza má mentální poruchu, která jí znepříjemňuje běžný život. S kamarádkou Daisy začnou vyšetřovat zmizení otce dávného kamaráda z táboru.
Kniha nám ukáže jaké to je žít s nějakou psychickou poruchou, tady se autor inspiroval vlastními problémy. Svým čtenářům poodhalí své pocity. Jako všechny knihy od J.Greena je i tato velmi čtivá. Přečetla jsem ji za necelý den. Green má vypravěčský um. Navíc krásná obálka (paperback). Na to, že je kniha původně určená young adult, tak i mě ve třiceti bavila.
Možná mi Aza přišla chvilkami až moc nesympatická... Možná mi přišla tak nesympatická přesně z toho důvodu, proč Aza tak nenáviděla Ayalu... Aza je vlastně taková hodně divná, hodně hyperbolizovaná verze mě samotné. Sice jsem bez léků a nějak vážných úzkostí, ale s absurdním strachem z šílených bakterií (upřímně se třeba obávám botulismu, jehož původcem je, [hahaha] Clostridium), posedlostí vyhledávat příznaky smrtících chorob, a chvilkovými panickými záchvaty - no vážně, vás by neděsilo, kdybyste věděli, že bakterie každého, s kým se líbáte, se smíchají s vašimi, a tak nějak spolu žijí (v symbióze?) až do vaší smrti?
Chápu, pro někoho to mohlo být otravné, ale pro člověka, který se v tom částečně najde, nebo je fascinován psychickými nemocemi, si myslím, že to nebyla špatná knížka... Jen teda trochu smutná a depresivní...
Přesto si ale knížka, alespoň za mě, zaslouží minimálně 50%... Protože tyhle dva myšlenkové pochody (se kterýma se sakra ztotožňuju), si prostě zaslouží být viděny...
"Některé typické součásti takového romantického vztahu ve mně vyvolávají úzkost, třeba: (...) takové situace, kdy on řekne: 'Na co myslíš?' a chce, abyste řekli něco jako: 'Na tebe, miláčku,' jenže vy doopravdy myslíte na to, že by krávy nepřežily, kdyby neměly v útrobách bakterie, což víceméně znamená, že krávy nejsou samostatná nezávislá forma života, jenže to nemůžete říct nahlas, takže nakonec máte na vybranou buď lhát, nebo vypadat jako cvok... "
"Mívám takové myšlenky, kterým doktorka Karen Singhová říká 'intruzivní'. (...) Třeba: Koukáte se s mámou na televizi - na seriál o detektivech cestujících v čase - a vzpomenete si na kluka, co vás držel za ruku, a koukal vám na prst. A pak vás napadne: 'Měla bys sundat tu náplast a podívat se, jestli v ráně není infekce'"...
Být mladší čtenář a tedy i cílová skupina, tak jsem z příběhu asi nadšenější. Takto jsem ho přečetla, ale nic velkého jsem v něm neviděla. Námět nemoci super, popis "myšlenkových spirál" je realistický, ale ten zbytek okolo nic moc..
Tohle bylo ... šílené. Na jednu stranu mi přišlo opravdu zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní hrdinky, jako ukázku duševní poruchy. Když už tu stejnou větu čtete ale asi po desáté, je to příšerně otravné.
Ano, chápu, jestli takhle fungují lidé s obsedantně kompulzivní poruchou, tak jim to nezávidím ani v nejmenším. Rozhodně to není jednoduché, ale jako námět na beletrii to není zrovna nejlepší nápad. Rozuzlení mě zklamalo, napětí v detektivní lince nulové.
Prostě typická Greenovka se svým vlastním světem.
ještě to nemám dočtený, jsem asi v polovině, ale skoro uvažuju, že to nedočtu... knížka na mě vyskakoval z reklam, říkala jsem si, že si ji přečtu, že to bude dobrý... ale nějak nevim... ta holka mi začíná lézt na nervy s těmi jejími myšlenkami...nesmysly, mikroby... je to malinko nudný... není to úplně špatný, ale nějak mě to nebere, asi to dočtu, ale podle toho humbuku kolem, jsem myslela, že mě to sttrhne, což se nestalo.
Kniha se mi moc líbila. Nejsem na takový typ knih, ale John Green u mě asi sklízí jen úspěch. :-) Skvělá, psychologická, to miluji. :-)
(audiokniha) Nečekejte žádnou lovestory, ale hlavně sondu do života jedné (ne)obyčejné holky trpící poruchou OCD. Nenásilnou a zajímavou formou přibližuje čtenáři, jak život s touto poruchou není vůbec jednoduchý. Eva Josefíková pro mě ztvárnila Azu dokonale.
Kniha se mi vůvec nelíbila, připomínala mi úvahu na 232 stranách. Kniha je plná myšlenek, ale chyběl mi děj a zápletka. Všechno se točí v kruhu a nijak dál to nepokračuje, ani se to nevyvíjí. Dle mého názoru nejslabší Greenova kniha
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Knížka je super, je čtivá, postavy jsou skvěle vykreslené, hned se do nich vžijete a příběh vám prostě odsýpá. Navíc knížka je plná různých úvah nad životem a je plná mouder a ty jsou hrozně krásný. Nejvíc ale na knize oceňuji, že přináší osvětu o konkrétní duševní nemoci, považuje ji za normální nemoc a za normální se s ní léčit a to je na knize nejvíc super.