Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394581/bmid_jedna-zelva-za-druhou-gvX-394581.jpg
4
1227
1227
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit… Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , Yoli (CZ)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
Byl jsem velmi zvědavý, jak se mi bude líbit tato kniha. Od Johna Grrena jsem už četl několik knih, poslední kniha se jmenovala Will Grayson, Will Grayson a bohužel byla to jedna z knih, která byla průměrná, která se mi moc nelíbila. John Green píše výborně, ale na druhou stranu i průměrně podle mého názoru. Kniha Jedna želva za druhou se mi líbila a tuto knihu hodnotím pěti hvězdičkami. Kniha mne chytla za srdce a určitě za sebe knihu doporučuji.
Aza trpí obsedantně - kompulzivními myšlenkami a to se projevuje tím, že stále myslí na jednu a tu samou věc, a když se dostane do víru těchto myšlenek, všechno ostatní jde do pozadí. Někteří lidé, pokud by ji pozorovali v tomto stavu, by řekli, že je blázen. Asi ne každému čtenáři musí být sympatická, respektive ne každý čtenář s oblibou čte knihy o hrdince, která se takto "bláznivě" chová, ale je to nemoc, kterou trpí, bere léky, i když nepravidelně, což je chyba, léčí se u psycholožky. Odlišuje se od ostatních vrstevníků, zejména od kamarádky Daisy, která je zcela odlišné povahy.
Po přečtení knihy jsem si odnesl, že je důležitá vzájemná komunikace mezi členy rodiny a obzvláště, pokud některý člen opustí její řady ať už z jakýchkoliv důvodů. Je důležité trávit společné chvíle v rodinném kruhu. Důležité je, abychom nemysleli jenom na sebe, vylévali si srdce svým kamarádům či přátelům, jak jsme na tom strašně bídně, upozorňovat je jen na naše trápení, ale neměli bychom také zapomínat, abychom naslouchali svým kamarádům či přátelům a měli bychom se rozhodně ptát, jak se cítí, jestli nemají nějaký problém apod. Prostě člověk by neměl být zahleděný jenom sám do sebe, ačkoliv třeba trpí nemocí jako Aza. Měl by se o to snažit, rozhodně by na to neměl zapomínat. Komunikace mezi kamarády by měla být vyvážená. :)
V knize se nachází hodně myšlenek. Autor strávil na přípravě knihy 6 let a je to znát. Kniha mne bavila, četla se dobře, dokázal jsem se vcítit do prožitků Azy a moc jsem si přál, aby její myšlenky, které ji trápily, odpluly a již nikdy se nevrátily, aby byla jednoduše "normální" jako její kamarádi, mohla se radovat ze života. V knize nahlédneme pod pokličku nemoci, kterou trpěla Aza a čtenář tak může nahlédnou do jejích nejvnitřnějších pocitů, které budou pro mnoho čtenářů nepochopitelné. Líbily se mi také myšlenky jejího kamaráda Davise, který si psal na svůj blog citáty od různých spisovatelů (W. Shakespeara, V. Wolfové aj.) a komentoval to.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.
Když je člověk opravdu sám, je mu nejhůř, když si vzpomíná na všechny ty chvíle, kdy si přál, aby šli všichni pryč a nechali ho být. Pak to udělají, nechají ho být, a on zjistí, že je příšerný společník.
Nejlepší rozhovory jsou takové, při kterých si ani nepamatuješ, o čem se mluvilo, jenom jaký to byl pocit.
Konce si vybíráš a začátky taky. Rám, víš? Rám si vybrat můžeš. Co bude na obrazu, o tom možná nerozhoduješ, ale o rámu jo.
První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milováni, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu a že je v ní jeho jak i proč.
Tuto knihu bych považovala od autora za nejlepší.
Kniha mi přišla vyspělejší, než ostatní díla a četla se mi velmi přirozeně. Obohacující, co se OCD týče, jsem ráda, že jsme se mohla dozvědět a představit si, jak težké musí být, když s tím člověk musí každý den bojovat. Z knihy jsem měla přesně ten pocit, jaký Aza popisuje, to jest Život jde dál. Dozvěděli jsme se část jejícho příběhu, ze života, a díky konci neobsahující milostný happy end (ještě že tak!) vnímám, že její život je tak nějak dál plynoucí.
A oceňuji prolomení bariéry!: „Ať už je mým autorem kdokoli, ať mě prosím pustí ven.”
Na jednu stranu jsem na tuhle knihu byla vážně zvědavá, ale ohledně Greena mám smíšené pocity, měla jsem od něj opravdu ráda jen "Hledání Aljašky" a ty ostatní nebyly žádná bomba. Až do téhle. Z autorových knih mi přijde skoro nejlepší, je poznat, kolik práce mu dala a že co se OCD týče, ví o čem mluví. Knížka mě bavila od začátku do konce, měla sympatické hlavní postavy (jen Daisy mě chvílemi štvala) a spoustu skvělých myšlenek. Celé to s tím miliardářem mi sice chvílemi připadalo trochu navíc a lehce zvláštní, ale k závěru příběhu to skvěle pasovalo a chápu, že ty okolnosti měly na všechny osoby určitý dopad. Párkrát mě kniha rozbrečela, někdy i na místech, kdy jsem vlastně nevěděla, proč brečím a zanechala ve mně poměrně silnou stopu. Rozhodně doporučuji a budu se k ní vracet.
John Green opět nezklamal. Knížka se čte velice dobře, ale musím se přiznat, že hlavní hrdinka mi sympatická nebyla, občas jsem i přeskakovala odstavce (při popisování jejího toku myšlenek).
"Opravdová hrůza není bát se, ale nemít v tom na vybranou."
Na novou knihu od Johna Greena jsem se opravdu těšila a byla jsem napnutá jako kšandy, zda opět zaboduje ... a u mě tedy rozhodně ano!
Aza mi přirostla k srdci hned po prvních stránkách, neúnavně jsem jí držela palce v jejím boji s vlastními myšlenkami. Vykreslení jejího problému bylo opravdu brilantní, je znát, že s ním má autor přímou zkušenost, bohužel.
Každopádně velká spokojenost, John Green je prostě ve formě! ;o)
John Green je už poměrně dlouho dobrou ukázkou literární kvality, která přitahuje i mladé lidi ke čtení. Což kvituji! Zároveň přináší informace o tématech, o kterých se lidé bojí mezi sebou veřejně mluvit, ať už z jakéhokoliv důvodu. Tentokrát mi přišli ale hrdinové trochu mimo mísu - hlavní hrdinka je vyobrazena poměrně dobře a její vývoj tam znát je, ale u mužského představitele mi to přišlo trochu moc přehnané...Což bylo vidět i na chabějším ději, přesto ale knihu doporučuji, měl jsem z ní velice dobrý pocit a ten konec překvapil.
Úžasná knížka. Naprosto jsem se ztotožnila s hlavní hrdinkou, aniž bych měla stejné nebo podobné problémy. Jak už tu psalo pár lidí, přečteno jedním dechem.
Od knihy jsem toho moc neočekávala a sáhla jsem po ní hlavně ze zvědavosti a taky proto, že skýtala možnost dozvědět se něco více o životě s obsedantně-kompulzivní poruchou. Vzdělávací funkci splnila, což oceňuji a v tomto směru doporučuji. Je rozhodně přínosné o těchto věcech mluvit a šířit o nich povědomí. Co se ale týče dějové linky, byla poměrně slabá.
Nejsem cílová skupina YA autora, ale oceňuji. Opět dosti silné téma - "být polosirotek" a k tomu i nemoc, o které mnoho lidí nemá ani potuchy (obsedantně-kompulzivní porucha - výhoda, že autor s ní má bohužel zkušenost). K tomu detektivní zápletka. Pasáže s pátráním se velice dobře četly. Na mě moc "free" mluva kamarádky hlavní hrdinky Azy, ale je mi jasné, že se to jiným dobře čte. O tom žádná. :-) Celkově děj ubíhá pěkně, čtení vybízí k zamyšlení a má jistý přesah, což je moc fajn. A myšlenka lásky, kdy milujete a jste milováni, ale stejně nejste spolu, je tady podána výstižně. Ono se to totiž děje, pánové. Pokud máte rádi další knihy autora, touhle chybu neuděláte.
Opravdu jsem s napětím očekávala, kdy se objeví další kniha od tohoto autora. Teď už ji mám přečtenou a musím říct, že to čekání se vyplatilo. John opět přišel s originálním nápadem a výtečně ho převedl na papír. Podařilo se mu popsat pocity hlavní hrdinky způsobem, který vás nutí o jejím stavu přemýšlet, což je opravdu stresující, protože jenom ta představa toho jaké to je, je děsivá. Jinak to záhadné zmizení, zde slouží pouze jako takový můstek pro hlavní hrdinku, a nemá zde žádný větší prostor. Nemusíte se tedy bát, že by John Green zničehonic přešel ke špionážním románům:) Za mě rozhodně palec nahoru.
Snad první kniha od Greena, která se mi moc líbila a rychle jsem ji přečetla. Mám vůči němu spoustu předsudků, ale přesto si ho pořád půjčuju, protože vím, že psát umí. A konečně jsem spokojená. Jak je ale možné, že některé knížky jsou otřesné a některé báječné?
Ihned na začátku jsem si oblíbila Azu, naprosto jsem chápala její myšlenkové pochody a poruchu. Někdy k tomu nemám daleko, takové ty její hryzavé myšlenky, ona jestli má použít dezinfekci, já zase potřebuju všechno víckrát zkontrolovat, srovnávat. Brr. Pak Daisy, která nezavřela pusu, ale skvěle to s Azou zvládala, což nebylo nic jednoduchého. Zápletka nebyla nic moc, za to srážím jednu hvězdu, ale jinak spokojenost.
"Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty."
Z tohoto autora jsem měla vždy pocit, že píše spíše pro "mladší" ročníky, ale tahle kniha myslím může oslovit každého, kdo rád přemýšlí. Je o životě, o lidech, o zákoutích lidské mysli.
Hlavní hrdinka Aza je jiná, ale rozhodně ne ve špatném slova smyslu. John Green vystihl její problém naprosto přesvědčivě, spirály myšlenek jsem jí věřila na každé straně. Zajímavě pojaté, dojemné, smutné, ale obsahuje i naději. Věc ohledně hledání miliardáře mi přišla nadbytečná, jinak povedená YA literatura.
John Green se vrací ve skvělé kondici a opět posouvá hranice žánru! Už jsme si zvykli na hrdiny s bohatým vnitřním životem, co kterých se mnoho náctiletých (i starších, samozřejmě) může pohodlně vcítit. Nejsou to ani hvězdy, ani outsideři. A pokud jsou jedno z toho, čtenář dobře ví, že uvnitř žijí život úplně jiný. A v želvách vidíte, že ať je někdo milionář nebo blázen, dojímá a děsí ho to stejné, co vás. Green prostě umí.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Mám moc ráda knížky od Greena, připadají mi jako taková oddychovka a vlastním všechny ve své knihovně, ale tohle mě nezaujalo tak, jak bych očekávala. Například do konce příběhu jsem ani neměla záchytnej bod, abych si představila jak jednotlivé postavy, kromě Davise, vypadají. Myšlenky Azy, která trpí OCD, vás ani nepohltí tak, jak by nejspíš měly. Čekala jsem nějakou skvělou zápletku, když jsem četla, že by to mělo být o hledání prachatého Picketta, ale to se nestalo. A při některých částech, například když se Aza s Daisy vybourají, mi připadalo, jako kdybych četla fikcy na Wattpadu.