Jednorožce
Barbora Hrínová
Vo svojom knižnom debute Jednorožce prináša Barbora Hrínová (1984) osem poviedok a v nich výrazný generačný pohľad. Jej skúsenosť však nie je viazaná len na mladšiu generáciu. Postavy sú aj nie sú z tohto sveta a mnohé je tu „queer“, ale zas nie výnimočné, veď aj čudo môže mať masový výskyt. V Jednorožcoch však čudo nie je na objednávku ani mainstreamové. Autorka nenapĺňa očakávania diktované alebo nenápadne podsúvané kultúrnym priestorom, v ktorom žije. Zato však onen priestor zrkadlí veľmi presne a trefne, bez ohľadu na to, či nás zavedie do kaviarne, chalupy na dedine, prenajatého bytu, alebo na psychiatriu a bez ohľadu na to, či sme práve v Bratislave, Tbilisi, alebo vo východoslovenskej dedine. Vo svojom písaní nezaprie pôsobenie v oblasti filmovej, televíznej a rozhlasovej tvorby, ale ani skúsenosti s prózou, veď je trojnásobnou finalistkou súťaže Poviedka.... celý text
Přidat komentář
Jednorožci jsou unikátní kniha o unikátních lidech. Moc se mi líbil autorčin nápad poskládat knihu z povídek o jednotlivých jednorožcích, kteří do společnosti až tak nezapadají a něčím se vymykají. Věrně zachycuje to, co to znamená být jiný než většina společnosti, jaké překážky musí překonávat, jaké to je jednoduše nezapadat a že na tom není rozhodně nic špatného, ba naopak.
Zároveň tuto myšlenku hezky doplňovalo to, že se jednotlivé příběhy neodehrávaly pouze na Slovensku, ale i v jiných koutech planety.
Měla jsem ale trochu problém s tím, že se mi vyprávění zdálo takové ploché. Dost mi chyběly popisy emocí nebo takové popisy, abych se do knihy dokázala více vžít. Takhle jsem si příběhy přečetla, ale nedokázala jsem se do nich tolik vžít.
Jinak je autorčin styl psaní ale poutavý a povídky se mi četly rychle a lehce. Navíc je kniha i dost plná humoru.
Jednorožci je důležitá kniha povídek s vynikající myšlenkou a poselstvím, bohužel mně tolik nesedla. Ale přesto doporučuju!
Jednorožci Barbory Hrínové. To je osm různě dlouhých a odlišných povídek, jako jejich hlavní hrdinové. Autorka se zaměřuje na různorodost vnitřních světů a vše skvěle popisuje. Někdy s jemností, jindy až surově. Po přečtení jsem musela nejprve nechat každou povídku vstřebat, a až poté jsem se mohla pustit do další. Jelikož nejsem povídkový typ, váhala jsem, zda se do knihy vůbec pouštět, ale zalíbila se mi anotace a ke čtení mě přesvědčilo také literární ocenění, které kniha získala.
Za mě to jsou originálně zpracované povídky, které mohu jen doporučit, i přes témata, která z mého pohledu současnou literaturu až zahlcují.
Za knihu děkuji Nakladatelství Host.
Povídky mne zaujaly od prvních stran. Jedná se o velmi upřímný a ničím nezkrášlovaný vhled do mysli a pocitů dnešních mladé generace (tzv. mileniálů), kteří stejně jako všichni ostatní jen hledají lásku a porozumění.
Přestože hlavní postavy jednotlivých povídek nejsou nijak propojeni, mají všechny jedno společné. Spojuje je společenská nevšednost, která různým způsobem nenaplňuje očekávání okolí. Protagonisté se tak neustále snaží najít si na tomto světě místo a pochopit nejen sebe, ale i své okolí. Jejich odlišnost jim však v jejich dosažení brání, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni.
Moc se mi líbilo, že hlavní postavy jsou popsány zcela obyčejně, bez důrazu na jejich jinakost oproti našim zaběhlým stereotypům, přestože by je šiřší společnost označila za jiné či divné.
Povídky jsou skvěle napsané. Bavilo mě, že se autorka zaměřuje na problémy dnešních třicátníků, kteří jsou nějakým způsobem "jiní" a nedaří se jim (nebo prostě nechtějí) žít tak, jak od nich společnost očekává. Existencialismus, humor, naděje. Doporučuji. :)
Po knížce jsem v knihovně sáhla náhodou a nevšimla jsem si, že jde o povídky. Nemám je moc ráda, sotva se člověk začte, už to končí a musím si zvykat na nové postavy v nové povídce. Částečně proto je moje hodnocení horší. Ale i ty příběhy jsou takové depresivní a zoufalé. Je to o generaci mileniálů, všichni jsou něčím jiní, odlišní. Plácají se v životě. V anotaci je napsáno, že přesto neztrácejí sebeironii a vtip, tak nevím, asi jsem četla jinou knihu. Prostě, netrefilo se mi to do vkusu vůbec.
povídky o 20-30letých Slovácích, generaci mileniálů: všichni sexuálně či genderově nevyrovnaní se plácají ve svých nevyhraněných životech a rezignovaně, téměř bez emocí přijímají další a další porážky; trápí se svými tělesnými (méně často i duševními) nedostatky; nedokážou se vcítit do druhých, milovat blízké, většinou ani sebe; často a daleko cestují, ale před sebou samými neutečou; sex provozují bez vášně; děti nemají, a proto je nahrazují zvířátky (štěňaty či kobylou), ale brzy zjišťují, že se o ně nedokážou postarat
závěrečná povídka se vymyká tématu, jelikož její hlavní protagonistkou je devadesátiletá osamělá vesničanka
pobavila mne povídka o tajném vztahu dvou homosexuálů Těsně vedle
myslím, že ohniskem všech vyprávění je neschopnost mít rád, být spolu, komunikovat
Sbírka povídek ze současnosti je nevelkého rozsahu, o to větší ale intenzity. Každá povídka představuje vhled do mikrosvěta postav s odlišným společenským a kulturním pozadím, různého věku, různé sexuální orientace a genderových identit. Příběhy mají dobré tempo, jsou vtahující a nápaditě vypointované. O to víc je fascinující, jak dokáží trefně vystihnout vzorce jednání, které z různých stran a různými způsoby vystihují něco podstatného ze slovenské, resp. československé či evropské, společnosti jako celku. Protagonistky cestují po světě, využívají možností globalizovaného pracovního trhu, a zároveň s tím řeší i nové výzvy, třeba jak v novém místě randit nebo prostě zajít s někým nezávazně na kafe. Setkáme se s osamělou devadesátiletou paní, jež na výmírajícím venkově upíná veškerou pozornost k občasnému příjezdu lufťáků, které má za sousady. Pozorujeme sarkastického pupkatého misantropa, v němž série neúspěšných seznamování zašlapala poslední zbytky romantické naděje. V drobné črtě o dvou mladých gayích poznáváme motivace matky jednoho z nich, která v sobě obtížně zpracovává lásku k synovi a silně zakořeněnou homofobii.
Hrinová nám vlastně předkládá sociologické studie lidských typů, které ale navzdory závažnosti témat popisuje s nadhledem a ironií. Ta sice často přidává na čtenosti, zároveň se ale může dostavit pocit určité emoční plochosti: když se dá všemu neštěstí tak trochu cynicky vysmát, není úplně jasné, na čem vlastně v důsledku záleží. Pokud chápeme ironii jako autorčin vypravěčský styl, tak ten bohužel až příliš často proniká do motivací postav a dělá tak z většiny protagonistů přezíravé mrzouty. Trocha toho sentimentu, správně dávkovaného a načasovaného, by dokázala předat citový život hrdinek a hrdinů opravdověji.
Veľmi vydarené poviedočky, nepovedala by som, že sa jedná o poviedky len s LGBT tematikou, ako som to na mnohých miestach počula od iných čitateľov. Pre mňa sú to normálni ľudia ako každý iný. Inak, poviedky mi pripadali aj trošku scenáristické a úplne si podľa nich dokážem predstaviť aj nejaké filmové/seriálové spracovanie.
Texty sa nepopierateľne čítajú dobre, no na môj vkus príliš kĺžu po okraji a nohu do horúcej vody neponoria. Postavy sú spočiatku zábavné, ale rýchlo zaspätkujú do banality. Úvodná a posledná poviedka mali každá svojím vlastným spôsobom nápad a cit a hodnotím ich vysoko.
Toto bola /nielen/ generačná výpoveď. Azda nesúrodé,ale zvláštne čtivé poviedky, novodobí looseri v zajatí prekérnych prác a diskomfortných vzťahových slučiek. Ak slovenskí filmári hľadajú dobrý materiál, voilà.
Čtivé povídky, které čtenáře strhnou do jiného mikrosvěta. Některé byly opravdu velmi dobré a vtipné a ty ostatní byly možná ještě lepší. Nejsem asi tak docela cílová skupina, ale hodně mě to bavilo, obsahově i stylově. :-)
Veľmi dobre a kultivovane napísaná kniha o osamelosti súčasníkov (hlavne ľudí okolo 30+), ktorí nezapadajú do štandardnej "prevádzky." Výstižné, trefné, presné, nostalgické, melancholické texty, čo sa na nič nehrajú a netlačia na pilu. Oplatí sa čítať! Tri hviezdy dávam len preto, že nie všetky poviedky boli úplne super, ale je ich tam pár dosť výrazných, ktoré vám rozhodne ostanú v hlave na dlho!
Precízne rozobraté medziľudské vzťahy v ôsmych poviedkach. Život je komplikovaný. Odporúčam prečítať.
Šla jsem do toho bez žádných očekávání, ale nakonec to bylo celkem zajímavé čtení. Občas se mi ale zdálo, že povídky nemají hloubku a určitě by mohly být delší. Taky bych více ocenila, aby byly ukončené, protože nemám ráda otevřené konce. V jistém ohledu to ale byl zajímavý náhled do životů lidí, které se dle společenských norem vymykají normálu. V některých momentech jsem se s postavami dokázala ztotožnit.