Jedovatá slova
Maite Carranza
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262377/bmid_jedovata-slova-262377.jpg
4
43
43
Co se stalo patnáctileté Bárbaře Molinové? Nikdy se nenašlo její tělo, policie nezavřela jediného podezřelého a žádná stopa ve vyšetřování nikam nevedla. Ale stačí jeden telefonát a mnoha lidem se obrátí život naruby: komisaři Lozanovi, jenž odchází do důchodu, matce, která ztratila veškerou naději, že najde svou ztracenou dceru, dívce, která kdysi dávno zradila svou nejlepší kamarádku, jíž se už nestihla omluvit… protože Bárbara jednoho dne zmizela a nikdo doteď nezjistil kam a proč. Jedovatá slova jsou kronikou jednoho bouřlivého dne, v němž se ukáže, že Bárbara, kterou všichni považují za mrtvou, žije. A znovu začíná detektivní pátrání po únosci, rozplétá se 4 roky staré tajemství… tajemství, které je temnější, než si všichni mysleli.... celý text
Přidat komentář
Příběh mě bavil, byl napínavý a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Ze začátku mi vadila absence uvozovek, ale postupně jsem si na to zvykla. Pachatele jsem sice podezírala, ale s ním ještě tři další lidi, takže jsem stejně byla napjatá až do odhalení. Líbilo se mi poselství na konec, že smrt není to nejhorší.
První seznámení se španělským autorem.
Příběh jako takový byl zajímavý. Vyprávěn pohledem několika postav – Báry, komisaře Lozana, Nurii a Evy. Autorka uměla dokonale čtenáře zmást a vodit za nos. Chvilku si čtenář myslí že pachatelem únosu byl ten, pak svůj názor přehodnotí a podezírá někoho jiného, aby ve finále byl překvapen pravým pachatelem.
Ovšem styl psaní je hrozný!! Absence přímé řeči, vše splácané dohromady – člověka to mate. A za to ubírám 2 hvězdičky! Bohužel...
Co se týče textu, tak jsme vůbec nechápala, proč tam sakra nemohly být ty uvozovky, když došlo na přímou řeč. Samotný příběh mi přišel moc vleklý, postavy zvláštní. Nápad na příběh nebyl špatný, ale mohl být lépe zpracován.
Rozhodně zajímavé téma,akorát na můj vkus moc rozvleklé s velmi pomalým spádem.Ne každému způsob psaní sedne
Zajímavý příběh, ale děsně nepřehledně napsaný. Přímá řeč není nijak oddělena, což je prostě nepřehledné, nečte se to dobře.
Zajímavě zpracovaná kniha. Jeden příběh, který vidíme z mnoha úhlů pohledu. Netuším, proč tu chyběla přímá řeč, ale knize to rozhodně nepřidalo. Konečného pachatele jsem neodhalila, nicméně si myslím, že je to tím, že tento žánr nemám více načtený. Šťastný konec to rozhodně není, i když se to možná bude zdát. Řekla bych, že je to spíš smutné. Nakonec jsem pomalu ráda, že konec nebyl až tak dotažený "do konce". Za mě 3,5*.
Mno, kniha není špatná, ale... Trochu měl zpočátku chyběl spád, než jsem si zvykl na absenci přímé řeči. Musím přiznat, že lumpa jsem na začátku neuhádl. A co se týče konce, hmm, mno, není to zrovna happy end.
rychle jsem prisla na to kdo je ,,vrahˇˇ ale i tak jsem cekala proc k tomu doslo ... kniha nebyla spatna ale neco tomu chybelo ... vadilo mi ze tam nebyla prima reč .. hodne stridani uhlu pohledu
Knížka má ovšem jedno ohromné plus, totiž to, že přiměla ke čtení mou kamarádku, která se knížkám vždycky spíš vyhýbala; stejně jako já ji přelouskala za pár dní a hned se dožadovala nějaké další. No a knížky, které přimějí k dalšímu čtení moje kamarády, jsou pro mě velmi výjimečné. Navzdory několika pihám na kráse jsem ráda, že jsem se s Jedovatými slovy potkala, však už jsem novinku ze španělské literatury nečetla ani nepamatuju (naposledy snad Marinu od Zafóna).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Klan vlčice |
| 2011 | Ledová pustina |
| 2012 | Odina kletba |
| 2015 |  Jedovatá slova |
Velké zklamání. To se nedá číst, absenci uvozovek u přímé řeči jsem neskousla. Takže se autorce příště vyhnu obloukem.