Jefta a jeho dcera
Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26527/bmid_jefta-a-jeho-dcera-gOW-26527.PNG
4
87
87
Námět díla vychází z Knihy soudců, která je součástí Starého zákona. Děj se odehrává více než 1000 let př.n.l. Hlavním hrdinou je Jefta, jeho otcem je galádský soudce a jeho matka je Ammonithka, proto je Jefta bastard. Jenže není jediným synem, má taky tři další bratry, ale jejich matka je galádská žena, a proto mají tito bratři nárok na dědictví po zesnulém otci. Jelikož ho má Galád rád snad raději než ostatní své syny, a proto je mu i kněz nakloněný. Jeho žena se jmenuje Iketura, která nevyznává Hospodina, ale nýbrž stejného boha jako Jeftova matka - Ammona. A proto mu dá kněz radu, aby opustil svou ženu a dceru Jaalu, nebo z něj udělají otroka. Jefta se nechce tak lehce vzdát, ale ani tak se nechce nechat ponížit. Přesto chce dědictví po otci i funkci soudce Galádu. Proto raději na nějaký čas opustí zemi. Vezme s sebou svou rodinu a lidi stejného názoru jako je on sám. Odejdou na sever do pusté a nehostinné krajiny, kde vytvoří novou zemi jménem Tob. Zpočátku žije Jefta a jeho lid skromně, ale poté se mu začíná dařit. Podmaňuje si pět babylonských měst. Ale i k tomuto mu dopomůže řada dobrých podmínek. A to, že král Abir vede válku s dalšími nepřáteli a proto nemůže proti Jeftovi zakročit. Když na město Galád začnou útočit nepřátelské kmeny Ammonitů a Moabitů, rozhodnou se požádat Jeftu o pomoc. Jefta tedy svolí, vyzbrojí svoje vojáky a vytáhne do války proto králi Nachašovi. Ale nejdříve uzavře smlouvu se svými bratry. Zaváže se jim jen, že až neuvidí jediného vojáka krále Nachaše za hradbami Galádu, dostane dědictví a soudcovský titul. Ale přesto nezačne bojovat, ale uzavře mírovou smlouvu na jeden rok. Poté král Nachaš odtáhne a Jefta dostane to, co měl slíbeno. Král Nachaš a král Abir uzavřou spojenectví a tím se stávají silnými. Nepřátelští králové mají přesilu, ale přesto Jefta nepožádá o pomoc pyšný národ, jak je nucen, ale raději se snaží své lidi vyzbrojit co nejlépe. A věří, že mu pomůže Hospodin. Když má přijít válka, rozhodne se Jefta, že na krále vymyslí lest. Obklíčí kaňon, ale sám padne do léčky. Když už bitva vypadá, že je prohraná, poprosí Jefta o pomoc Hospodina a zaváže se mu slibem, že mu dá zápalnou oběť. Tou obětí má být člověk, který mu jako první vyjde ven před brány jeho domu. Po výhře se navrací domů. Z obav, aby nepotkal v zemi Tob někoho blízkého, jede do města Galád. Tam ho čeká nepříjemné překvapení. Jako první vychází jeho dcera Jaala. S těžkým srdcem splní svůj slib a vydá svou jedinou a milovanou dceru Hospodinovi. Po obětování dcery se Jefta zcela změnil. Všichni z něj mají strach, ale zároveň k němu chovají úctu. Vyhrává bitvy. A za jeho soudcování Galád jen rozkvétá. Izraelské kmeny se sjednotí. A Jefta poté začíná chápat, že jeho oběť byla naprosto zbytečná a se zlomeným srdcem a černými myšlenkami předčasně umírá. V knize vystupuje řada zajímavých postav. Všechny mají naprosto rozdílné vlastnosti. Jedny tíhnou k boji a válce, jiné jsou pokorné Bohu, další dychtí po moci a majetku a jsou zde i tací, kteří mají naprosto čistou duši. Ale je zajímavé, že člověkem nejčistší duše není v této knize kněz, ale nýbrž jediné Jeftovo dítě - dcera Jaala. Jaala je velmi líbezná. Má sametově hebkou pleť...ale lidé nemilují jen její zevnějšek, ale především její vlastnosti. Je dítě čisté duše, které je velmi bystré a nespoutané, pokorné Bohu a nadevše milujíce otce i Hospodina. Na konci své cesty otci říká, že jeho tvář je stejná jako Hospodinova. Otce a Hospodina spojuje v jednoho. Miluje přírodu a vše co ji obklopuje. Miluje hudbu a tanec. Má ráda své přátelé, ale ráda chodí sama po lesních cestičkách na lesní mýtinky, kde poslouchá zvuky přírody, tančí, zpívá si vymyšlené písně a hraje na hudební nástroje. Její písně jsou nádherné jak melodií tak i textem. Vše dokáže vymyslet i během chvilky, ale přesto jsou její písně úžasné. Některé písně neumí lidé ani pochopit, ale pociťují z nich, že jsou promyšlené do hloubky. Hlavní postavou knihy je Jefta. Jefta je levoboček, protože měl matku, která neuznávala Hospodina. Ale přesto je lepší a chytřejší než jeho bratři. Je citlivý, pyšný a umí dobře zycházet i s mečem. Není tak oddaný bohu, jak by měl být, ale přesto mu je Bůh i lid nakloněn. Je to způsobeno i tím, že jeho matka a žena uctívali jiného boha, proto v sobě svádí vnitřní boj. Tento historický román je knihou, která nám ukazuje, jak se žilo ve starověku, jaká byla otázka náboženství nebo manželství. Tehdy mohli mít muži i více žen, a proto měli i mnoho dětí, kdy prvorozený syn měl právo dědit po otci. Z knihy se dozvídáme i o tehdejších zvycích a názorech na společnost. Společnost byla velmi nábožensky založená. Kmeny proti sobě bojovaly ve jménu boha, kterého uctívaly. Především bojovaly o území a moc. Je to především kniha o lidských citech, přátelství, oddanosti a pokoře. Ale kniha není jen o tom co, kdy, kde a proč, ale především je zaměřená na lidské city, přátelství, soucit, pokoru před Bohem a lidské vlastnosti. Líbí se mi, že autor dokázal krásně popsat přírodu. Myslím si, že tato kniha je velmi povedená a L.Feuchtwanger musel dobře znát všechny detaily o tehdejším životě, aby kniha působila tak, že člověka "přenese" do tehdejší doby. Proto si myslím, že Feuchtwanger nebyl jen romanopisec, ale i velký milovník historie. Proto mohla vzniknout řada nádherných a promyšlených historických románů, mezi které patří určitě i Jefta a jeho dcera. Vydalo n. Svoboda v překladu Valtera Feldsteina - 1.vydání... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1971 , SvobodaOriginální název:
Jefta und seine Tochter, 1957
více info...
Přidat komentář
Obvykle působí beletristicka zpracování osudů biblických postav poněkud rozpačitě - aspoň podle mého názoru. Jiftach a jeho dcera je výjimkou - používám hebrejské jméno Jiftach místo Jefta. Ten muž musel prožívat hrozné dilema - na jedné straně závazny slib zápalné oběti, na straně druhé doživotní výčitky, pocit draze vykoupeného vitezstvi....... A nakonec vědomí, že ta hrozná oběť nebyla vůbec třeba. Nešťastný hrdina galadsky...... Na druhé straně kdyby na místě Jaaly byl kdokoli jiný, pak by to jeho spánek nerusilo?
Pro mě společně se Šimonou nejslabší Feuchtwangerova kniha. Jako ateista můžu jen nad některými rozhodnutími hlavního hrdiny kroutit hlavou, beru to tedy jako sondu do historie, kde nám autor ukazuje, jak pravděpodobně mohl vypadat život obyčejných lidí - včetně jejich víry. Oproti jiným románům podstatně kratší a tentokrát jsem byl za to i rád. Kromě povídek a dramat mám tímto celého autora přečteného.
Nádherná kniha, která se stává zoufale složitou, protože osou příběhu je zde vztah mezi Jeftou a jeho bohem. Proto si dovolím citovat z autorova doslovu:
- Autor, který se dnes odváží vylíčit a ztvárnit prostou skutečnost biblických lidí, musí být připraven na to, že mu bude špatně rozuměno. V cestě mu stojí fanatické předsudky těch, kteří vidí v bibli „slovo boží“, předsudky, které se vždy znovu snažilo utvrzovat plných sedmdesát generací. Ale autorův úkol je ošidný i tehdy, obrací-li se k nepředpojatému čtenáři...
- Jde o člověka Jiftácha. Jeho nejdůležitějším protihráčem je „bůh“; do Jiftáchova osudu zasáhne „bůh“ rozhodujícím způsobem. Ale mnoho čtenářů začne, a to právem, pociťovat nedůvěru, jakmile uslyší slovo „bůh“. Žádné slovo a žádný pojem není tak mnohoznačný, neprošel tolika proměnami, nebyl tolik obestřen kadidlem a nejrůznějšími voňavkami. Autor musí proto dát od počátku čtenáři jednoznačnou představu boha Hospodina. Čtenář musí jasně vidět, že jde o Jiftáchova boha, o boha určité doby a určitého člověka.
Tohle je podle mne klíč ke čtení Jefty.
Chtěla bych ještě podotknout dvě věci. Předně, kniha zde má totálně spoilerovitou anotaci, jako kdyby původní biblický příběh byl každému člověku znám, čili je na každém, jestli si tu anotaci přečte, nebo nechá tak.
A, druhá věc: děj se odehrává na konci doby bronzové a nikdo jsme tam nebyli, takže není divné, že svým způsobem jde o plnokrevnou, dobrodružnou fantasy literární perlu, (z roku 1957), kde skutečně, jak sám pan Feuchtwanger jinde pravil, romanopisec nehledá v historické látce "popel, ale oheň", čili věci žhavě současné.
Vřele doporučuji náročnému čtenáři.
Tato kniha visela dlouho v mých "přečtených" bez komentáře. Doteď nevím, co k ní mám říct, snad kromě toho, že mě příběh takto vyprávěný rozebral na kostičky, ačkoli jsem ho z Bible znala. Přesto cítím tak trochu povinnost komentář napsat, abych k němu zase trochu přitáhla pozornost. Starozákonní doba je složitá, včetně kultury, která je nám cizí a viděno očima současnosti možná až nepřijatelná. Otázka, kterou kniha klade, je ovšem jasná - kdy se víra mění v nepochopení a dá se vyšší dobro omluvit malým zlem?
Pohádka pro dospělé a jak píše autor: " Když se historický román podaří třeba i jen z poloviny, poskytne čtenáři zážitek, který mu nemůže dát žádný jiný druh literatury. Čtenář vnímá knihu jen svým rozumem, ale poznává i citem, že problémy těch lidí, i když se jeví zcela jinak, jsou stejné, jako ty, které vzrušují jeho a které budou jednou vzrušovat i jeho vnuky.
No nevím, nevím. Je mnoho rodin, které nevedou k četbě (mám na mysli tu kvalitní) své potomky. Bohužel často nevnímají, že vedle nich vyrůstají jedinci se zcela jinými zájmy, bez zájmu o to kvalitní (my si to myslíme, oni zpravidla ne). T.zv. mobilní debilita má zelenou...
Je zajímavé, co autor dovedl vykouzlit z několika biblických veršů. Opět velmi dobře napsaná kniha, která zaujme od prvních řádků. Dlouho ve mně doznívá.
Příběh, který má v Bibli rozsah jen několik odstavců, Feuchtwanger mistrovsky zpracoval až do hloubky. Skvěle zachycuje tehdejší dobu a mentalitu lidí, rozvíjí psychologii postav a otázky víry a přístupu k Bohu.
Velice kvalitní kniha.
Veľmi prehľadný štýl, dobré spracovanie, Feuchtwanger vie čitateľa zaujať od prvej stránky a nepustiť ho po poslednú. Pekné, dobré čítanie.
Silný příběh o tom, co je člověk schopen obětovat svému bohu/víře na oltář při cestě za vyšším cílem, neboli dobrem. Co vše lze svou vírou omluvit. Lion Feuchtwanger opět nezklamal.
Opravdu by mne zajímalo, kdo a proč pozměnil název Jefta na Jiftách. V německém originále je Jefta, v 1.vydání ve Svobodě také Jefta (stejný překladatel!!) - díval jsem se do své Bible vydané v r.1845 rovněž Jefta. Osobně pokládám takovéto prznění zaužívaného názvu světového literárního díla za naprosté svinstvo, byť by se to dělo v duchu jakéhosi pseudonárodního hnutímysli (vypatlané - dodávám).
Vynikající zpracování biblického příběhu - Knihy soudců - téma, které autor dokázal rozvinout do epické šíře a prostřednictvím poutavého a dramatického příběhu proniknout do samého nitra a podstaty člověka. Pokud budete číst tuto knihu, nezapomeňte si přečíst Feuchtwanderův doslov, obsahuje zajímavé myšlenky o úloze historického románu.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
(SPOILER) V Knize soudců je o Jeftahovi jen několik veršů a z nich dokázal Lion Feuchtwanger stvořit nevelký, ale úžasný historický román, který donutí každého se nad námětem zamyslet.
Jefta žije někdy kolem roku 1000 před naším letopočtem, je levobočkem svého slavného otce a po jeho smrti přichází o majetek, který mu vezmou jeho bratři a otcova manželka. A to vše protože jeho žena i jeho matka byly Ammonitky, vyznavačky jiných bohů než je Hospodin.
Jefta odchází do vyhnanství se svými nejvěrnějšími, podaří se mu založit svou malou říši, ovládnout několik měst a upoutá krále Ammonitů natolik, že ten chce jeho dceru za ženu pro svého mladšího syna. Tím by se ale odklonila od Hospodina a musela přijmout jiného boha. Jefta přemýšlí, snaží se o mír, ale pak je donucen nabídku odmítnout. Dochází k válce a v téměř prohrané bitvě Jefta slibuje Hospodinovi, že mu obětuje toho, kdo ho jako první uvítá po návratu z bitvy. Jefta zvítězí a po návratu mu vyjde vstříc jeho dcera. Jefta má dilema, ale nakonec svou dceru obětuje, sám ji na obětním oltáři podřízne. Stává se soudcem, vládcem říše, ale ztrácí sám sebe.
Po celou dobu sledujeme vnitřní rozpor mezi Jeftahem a jeho vztahem k Hospodinovi, ale i Milkomovi a Baalovi. Hospodin zde má daleko do toho milosrdného a milujícího křesťanského Boha. Starozákonní Hospodin je mstivý, svárlivý, žárlivý, krvelačný a náladový bůh války, který se tak podobá svému konkurentovi Baalovi.
Feuchtwanger ke knize napsal vynikající doslov, kde vysvětluje okolnosti vzniku románu a jeho zaujetí starozákonním Jeftahem.
Rozhodně doporučuji k přečtení i náročnějším čtenářům.