Jeho chvíle
Elinor Glyn
Tamara Lorainová je příjemná mladá anglická dáma, která v mladém věku přišla o manžela kterého milovala stejně jako své bratry. Tamara se vydává se svojí přítelkyní do Egypta, kde se Millicent léčí z chřipky. Tamara, jež miluje tuto zemi se poslední večer před odjezdem vypravé do pouště k tajemné Sfinze, která ji doslova okouzlila. Když tak sedí a přemýšlí zvedne se z písečné duny cizinec a Tamaru osloví a požádá ji o projížďku šejkovou vesnicí. Tamara po krátkém váhání přijímá. Cizinec je tajuplný a Tamaru začne zajímat jeho původ. Následně se oba lidé potkávají na plese, kde je cizinec představen jako Kníže Milaslavský, přáteli nazýván Griško. Griško se chová, jakoby Tamaru viděl poprvé v životě a Tamara je rozhořčená jeho chováním k ní. Když jí políbí z nenadání na šíji vyslouží si její nenávist, vášeň a lásku dohromady. Tamara je po návratu domů celá zmatena a využívá nabídku kmotry a odjíždí na návštěvu do Ruska. Ještě netuší, že v této veliké zemi ji cestu opět zkříží milovaný Griško a začne se psát její nový osud ...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1925 , Josef R. VilímekOriginální název:
His Hour, 1910
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je pro mně srdeční záležitost. Četla jsem ji poprvé v pubertě a od té doby ji mám v knihovně mezi oblíbenými starými výtisku (a že jich mám požehnaně:-) Naprostá nádhera! Romantika a dobrodružství, láska, a ve jménu lásky zneužití nevinné situace...to vše krásně napsané. Romantickým dušičkám vřele doporučuji! Tedy pokud ji ještě někde seženete...
Miluji tuhle knihu. Vždy si při jejím čtení představuji ten dávný svět, který už je pro nás skoro legendou :-) Kniha, která nikdy neomrzí a hodí se na dlouhé zimní večery.......
Štítky knihy
Rusko milostné romány carské Rusko anglické romány
Autorovy další knížky
| 1991 |  Muž a dívka |
| 1993 | Elizabeth |
| 1993 |  Slepota lásky |
| 1925 | Tři týdny |
| 1922 |  Hra srdcí |
(SPOILER) Pětadvacetiletá vdova anglická lady Tamara se vydává do Egypta, kde se seznámí s ruským knížetem Gríšou. Když odjede do Petrohradu za svou kmotrou, opět se setkávají. Carský důstojník Gríša je proslulý svými pijatykami, večírky s tanečnicemi a cikánskými kapelami. Mezi ním a Tamarou to jiskří. Tamara svým chladem a odtaživostí Gríšu rozčiluje, přitom ho miluje. Když ji vyláká do opuštěné chaty, vyhrožuje mu, že se raději zabije, než by mu byla po vůli, a míří si jeho pistolí na hlavu. Po několika hodinách, umdlévá. Když se ráno probudí, má roztrhané šaty a myslí, že byla znásilněna. Gríša ji nic nevysvětluje a požádá ji o ruku. Tamara přijímá, aby nepřišla do řečí. Myslí si, že ji Gríša nemiluje a bere si ji jen proto, aby splnil svou povinnost a odčinil svůj zločin. Bojí se svatby, ale o svatební noci se vše vysvětlí. Stoletá červená knihovna s rozervaným a vášnivým hrdinou a krásnou lásku dosud neproživši naivkou.
"Pamatuješ se ještě, dušičko, jak jsi mne vyzývala a mi vzdorovala? Miláčku, moje srdíčko, získal jsem tě a dobyl přes všechno. Nesmíš se již vzpouzeti, patříš mně. Ale jedno mi ještě musíš říci. Tvoje duše, není-li pravda, mi patří také? Jednou jsi řekla, že na ní nebudu mít účasti, Tamaro, rci mně, že mi také ona náleží! Je tomu tak?" A spěšně šeptala Tamara: "Jest tvoje," Její hrdost jí byla lhostejna - vzdala se každého boje, bylo jí rozkoší dáti se přemoci. Její celé bytí v něm vzcházelo."