Jeho rány nás uzdravily - Křížová cesta
Vojtěch Kodet
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349697/mid_jeho-rany-nas-uzdravily-2-vydani-kfY-349697.jpeg
5
7
7
Modlitba křížové cesty nemá za cíl navodit nám smutek a depresi. Naopak, jde o jedinečný způsob, jak všechno těžké a bolestivé v našem životě propojit s Ukřižovaným a s mocí jeho lásky, jak otevřít naše rány hojivému oleji jeho milosrdenství.
Přidat komentář
Křížová cesta nevypadá jako cesta vítězná, a přece je. Podobně náš život je plný skutečností, které považujeme za překážky a slepé uličky, a přece nám mají posloužit jako zvláštní místo setkání s Pánem. Rozjímání v této útlé knížce nám je staví před oči a vede nás k novému pohledu na ně, v pokoře, v trpělivosti, v požehnané ne-soběstačnosti.
Nemůžu dost vynachválit její užitečnost.
Štítky knihy
Ježíš Kristus Velikonoce křížová cesta duchovní život utrpení spiritualita
Autorovy další knížky
| 2021 |  Bůh své bitvy neprohrává |
| 2000 | Svatodušní novéna |
| 2007 | Marta a Marie trochu jinak |
| 2008 | Jeho rány nás uzdravily - Křížová cesta |
| 2006 | Mariánské modlitby |
„There is a crack in everything. That's how the light gets in,“ zpívá Leonard Cohen
„Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci,“ píše svatý Pavel do Korinta
„Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek,“ zaznamenal si apoštol Jan
Fascinace úspěchem a pozemskou mocí je mimořádně silná. Pro křesťany stejně jako pro nevěřící, co tak můžu pozorovat. A nejde jen o úspěch ekonomický, možná ještě víc se ženeme za společenským postavením, za dominancí ve vztazích, za uznáním a prestiží. Je to zhoubné a paralyzuje to možnost osobnostního růstu, je to svého druhu otroctví.
Zamyšlení otce Vojtěcha u jednotlivých zastávek křížové cesty působí jako vzpruha, jako posila pro ty, kteří se cítí zranění a stigmatizování porážkou (v libovolném významu toho slova) - v tom může být prospěšná i čtenáři-agnostikovi.
Křesťanům nabízí křížová cesta mnohem víc, zejména možnost pokusit se přiblížit Kristu a tímto přiblížením najít v okamžicích prohry nový smysl svého fungování ve světě. Nejde tedy jen o smíření (Neuspěl jsem a musím se s tím nějak vyrovnat) nebo hledání východisek (Neuspěl jsem a chci si na tom pro sebe najít něco pozitivního). Jde o uvědomění si neúspěchu jako okamžiku, kdy máme možnost odhodit pyšnou samostatnost a uvědomit si potřebu nezbytnosti pokorného přijetí Boha i jiných lidí do svého života. Pokud jsou okamžiky, kdy klesáme pod svým břemenem, pro takovou změnu pohledu nutné, pak jsou naše selhání nejen užitečná, ale i žádoucí.
Protože nám nabídnou novou perspektivu, ono zmíněné „vědomí požehnané nesoběstačnosti“.