Jelení vršek
Hana Martinková
VÝCHODNÍ ČECHY NA SKLONKU 16. STOLETÍ Na hrad, kde žije Jan – poslední potomek pánů ze Zhoře, přijíždí z Francie vdova po jeho mladším bratru Vilémovi. Bratři si byli od malička velmi blízcí, rozkol mezi nimi nastane až ve chvíli, kdy se Vilém rozhodne odjet do Francie, aby podpořil krále Jindřicha IV. Navarského. Ve Francii se přes bratrův nesouhlas ožení a krátce nato nachází smrt na bojišti. Jan trpí výčitkami svědomí, neboť se s bratrem rozešel ve zlém. Navíc má finanční problémy, protože výdaje na válečné tažení a nečekaný Vilémův sňatek silně zatížily rodinnou pokladnu. Příjezd vdovy, která hodlá uplatnit dědický nárok, tak ještě vyhrotí napjatou situaci. Krajina „na konci světa“ zavátá sněhem je pro mladou Francouzku trestem sama o sobě. Doufala, že tu najde nový domov, ale naráží pouze na chlad a odmítání. I služebnictvo vycítí náladu panstva a chová se k ní nepřátelsky. Brzy po příjezdu se ji někdo pokusí otrávit. Jediným ochráncem vdovy je Vilémův právník Václav Lešický, který se snaží vypátrat viníka. Když v kraji vypukne morová nákaza, na hradě hledá azyl i početné Vilémovo příbuzenstvo. Mezi rodinnými příslušníky panují napjaté vztahy, nucené soužití pod jednou střechou přináší další problémy. V sázce není už jenom majetek, ale i život…... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno: 2022 , Audioteka , MOBA (Moravská bastei)Interpreti: Dagmar Čárová
více info...
Přidat komentář
Na stránkách této knihy, se odehrává příjemný poklidný příběh, který v sobě nese nezaměnitelné charakteristické rysy paní Martinkové. Děj z počátku v některých částech zabředává do zbytečných detailů, díky čemuž se občas docela vleče. Navíc se mi zdál příliš předvídatelný. Nicméně zhruba od své poloviny, nabere konečně správné tempo, začne být patřičně napínavý a ve velké míře tak vynahradí počáteční občasnou nudu. K audioknize nemám žádné výhrady. Velice dobře ji načetla paní Dagmar Čárová.
Hezky napsaný napínavý romantický příběh z české historie. Příjemné prázdninové čtení. Jinak bych si asi nevybrala, ale přečteno díky čtenářské výzvě.
Historický román ze 16. století jsem si ráda přečetla, neboť je to dílo mé oblíbené spisovatelky. Děj byl zpočátku trochu rozvláčný, než jsem si zapamatovala všechny osoby. Některé jsem si oblíbila, jiné právě naopak. Jan ze Zboře mi nebyl zpočátku příliš sympatický, když se choval tak odtažitě k Dianě, vdově po svém zemřelém bratrovi Vilémovi. Pochopila jsem ho, až když jsem poznala, nakolik jeho bratr vyčerpal rodinný majetek svým vstupem do francouzské armády a jeho žena, vdova, zůstala naprosto bez prostředků, závislá na jeho bratrovi.
Diana to neměla lehké, nenáviděl ji nejen hradní pán, ale i služebnictvo. To všechno se změnilo, když krajinu zasáhl mor, když byli přepadáni zločinnými bandami, a Diana se stala ošetřovatelkou a oporou všech. K jejich skoro stálým hostům patřili Janovi bratranci, Jošek a Zikmund, páni z Jedlové. V závěru došlo k nečekanému odhalení, kdo stál za vším, co se na hradu dělo.
Román se mi líbil, dobře se četl a měl velmi napínavý děj.
Bez nadsázky musím konstatovat, že příběh z konce 16. století je pro mě příliš vzdálené téma. Mám ráda v literatuře především současnost. Ale oblíbila jsem si Hanu Marii Körnerovou a její styl psaní a tak ani tento příběh neunikl mé pozornosti. Ano, téma lásky je věčné a objevuje se v literatuře v každé době. Stejně tak téma vztahů v rodině (hlavně těch napjatých) , zvláště když jde o majetek nebo dokonce i o život. A to jsou témata, která se v literatuře objevují napříč staletími. A uznávám, že historické souvislosti tentokrát nestály až tak v popředí děje. Ano, četlo se to dobře, ostatně jako i jiné knihy od této autorky. Částečně se děj také dal předvídat již od samého začátku. Vdova po Vilémovi ze Zhoře hraběnka Diana přijíždí z Francie do Čech na hrad jeho staršího bratra Jana ze Zhoře....
Knihu jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy. Jakkoliv historické knihy nemám příliš v oblibě, tuto jsem četla se zájmem a hodně mne zaujala.
Děj se odehrává na hradě Hiršberk, jehož pánem byl Jan ze Zhoře. Z Francie přijíždí Diana, vdova po jeho zemřelém bratru Vilémovi, který zahynul ve válce. Jan není nadšený ze situace, ve které se octl. Vdova nemá už žádné příbuzné, kteří by se o ni postarali, proto je na něm, na bratrově rodině, aby se jí ujal.
Hrad často navštěvují jeho příbuzní, bratranci Zikmund a Jošt, pánové z Jedlové. Jen občas jeho provdané sestry, Eliška a Johana.
Děj příběhu dostává napínavý spád, když do kraje přijde mor. Venkované umírají po tisících. Jan se o své příbuzné a čeleď dobře stará, na mor nezemře na hradě nikdo z blízkých. Horší situace nastane, až když hrad začnou přepadat lapkové a zloději. Ještě horší situace nastane, když zjistí, že věřit nemůže už ani těm nejbližším.
Diana, která byla jeho nenáviděnou přítěží, se nakonec dokáže postarat o lidi na zámku, se svým mateřským a léčitelským přístupem. Jan po těžké životní zkoušce, kdy jim dvěma jde skutečně o život, v ní poznává neocenitelnou pomoc a dlouho přetrvávaná zloba odchází.
Historický román jsem si ráda přečetla, hodnotím mistrovské dílo a znalosti spisovatelky, dávám zasloužených pět hvězdiček.
Autorku mám fakt ráda, ale tuto knihu už podruhé číst nebudu. Hodně se ztotožňuju s komentářem od grimik, hlavně toto: Na relativně málo stránkách je zde prostě od všeho trochu a přitom nic, nic zapamatovatelného. Guláš, který ale nikdo nezamíchal...
Historické romány sice nijak nevyhledávám, ale paní Körnerová píše moc hezky, takže jsem si příběh užila. Trocha napětí, špetka romantiky. Příjemně odpočinkové čtení to bylo.
První dvě třetiny knihy pro mě byly velmi nudné. Milostný děj je předvídatelný od začátku.
Pěkné, milostná linka je tedy velmi předvídatelná, ale krásná. Skvělé historické prostředí. Jedna hvězda dolů za nesmyslná slova v textu, kdy je nutné odhadovat, co tam má správně být. A dokonce i hrubka! Není na korektory?
Kniha měla spád, děj nebyl protkán zbytečnými historickými souvislostmi. Dějová linka ale jasně směřovala k předvídatelnému závěru.
Co mi vadilo, byla nepozorná korektura. Chápu, že se to stát může, chybějící písmena na začátku slov, ale úplně nesmyslné slova ve větách? To odvádí pozornost od děje.
Knihy od paní Körnerové mám velice ráda a četla jsem jich už opravdu hodně. Jelení vršek pro mne byl skvělou oddechovkou. I přesto, že jsem od začátku tušila, že dvě hlavní postavy si k sobě cestu najdou, vyrazilo mi dech, když k tomu došlo. Líbilo se mi, že hlavní dějová linka nebyla ta romantická, ale spíše historická a "válečná". Kniha mě pohltila prostředím stejně jako Heřmánkové údolí.
Za mě opět skvělá kniha z pera H. M. K.
Milá oddechovka paní Körnerové, její knihy jsou takové. Trochu napínavé, trochu předvídatelné, ale vždy velmi čtivé a milé. Doporučuji
Hezky se to četlo... Bylo to strašlivě předvídatelné (no úplně všechno ne, ale většina ano), nicméně i tak to mělo své kouzlo. A vlastně mi to ani nevadilo.Intrik a napětí tam bylo opravdu hodně... A trochu mi přijde, že na úkor emočního vývoje postav... Prostě své postoje tak nějak změnili a bylo to. Ve výsledku to byla fajn oddechovka.
Knihy autorky jsou vždycky sázkou na jistotu a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Začátek knihy je dost pomalý, ale skvěle to kompenzuje konec, který je hodně napínavý. Tentokrát není romantická zápletka tou hlavní, což mě malinko zklamalo. Celkově se kniha skvěle čte! 3,5*
Od Františka Niedla jak píše Cérka,je to poněkud vzdálené, ale příběh je to pěkný, celkem napínavý a poutavý, jsem mile překvapen.
Posloucháno v audio verzi.
Ač mám moc ráda historické příběhy, tuto knihu jsem si vybrala zjištně. Hodila se mi do výzvy (2023), a jsem moc milé překvapena. Čekala jsem jednoduchý, sladký romantický příběh a ona se z toho vyklubala poutavá a velmi čtivá kniha. Autorka umí moc pěkně vyprávět. Za mě tedy zdařilý historický román u kterého by mi vůbec nevadilo pokračování.
Určitě mohu doporučit čtenářům Františka Niedla, tady je pomyslná laťka taky hodně vysoko ;)
Autorovy další knížky
2012 | Heřmánkové údolí |
2019 | Hlas kukačky |
2018 | Co neodvál ani čas |
2013 | Kočár do neznáma |
2022 | Jelení vršek |
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a rozhodně nelituji. Příjemná oddechovka, která se četla sama. Moc jsem si oblíbila styl psaní paní Körnerové.