Jen šmouha po nebi
Ivan Binar
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502496/bmid_jen-smouha-po-nebi-3fC-502496.png
4
29
29
Byla to opravdu krásná modrá plachetnice s jazzbandem na palubě, sen, nebo jen oblačná šmouha po nebi, co kdysi viděl malý Toník na obloze? Zestárlý Antonín vzpomíná na situace, v nichž se v jeho životě loď zjevovala - a na celý život, jak odplul... Vypravěč Antonín se vrátil z cizích krajů do vsi kdesi v sudetském cípu Slezska, kam byl po válce "přihnán" s dalšími lidmi, aby zabydlili město, z něhož byli vyhnáni Němci. Nyní si zde nechal postavit dům a během rozpukajícího jara v něm vypráví zrzavé kočce Mňau. Vzpomínky na poválečné rabování, na dobu, kdy se "přihnanci" museli osvědčit nebo být "vyloučeni". Kočka trpělivě naslouchá vzpomínkám na lidi přizpůsobivé měnícím se poměrům, na osoby, procházející příběhem jako zosobněné zlo i na pevné charaktery, na lásku, na útěk, na život v Itálii. Vzpomínky se vypravěči proplétají se sny z doby emigrace i současnosti. Ve snech se vracejí situace ze života zkarikované, hrůzně zvětšené a zprohýbané, celý příběh je více hořce poetickou hyperbolou osudů autora i této země, než jen pamětmi vypravěče, který na konci příběhu konečně dostává místo na palubě vzdušné plachetnice...... celý text
Přidat komentář
Výborný autobiografický pohled na poválečné dějiny jednoho původně německého městečka. Osamělý Antonín Bartoš na konci své pouti vypráví svůj osud kamarádce kočce a nachází vykoupení v podobě přízračné modré lodi, v níž většina lidí vidí jen šmouhu na nebi. Poetické vyprávění o ošklivých dobách s nezbytným absurdním humorem mě velmi bavilo číst i poslouchat jako četbu na pokračování.
Nenapadá mě lepší slovo, než že to je psané krásně "snivě". Úplně jsem si představovala obrazy. Věřím, že to nesedne úplně každému, ale mně se to moc líbilo. A samotný příběh je zajímavý - nucené stěhování, emigrace, vztahy. Prostě jeden neobyčejný život od začátku do konce. Překvapuje mě, že knihu skoro nikdo nečetl. Je to škoda.
Obdivuji to umění měnit časové roviny děje s takovým citem, že na sebe navazovaly snad i věty! Poetické vyprávění o syrových událostech jednoho života, který byl prožit především v okolí nuceně osídlené vesnice Spálené. Příběhy a osudy několika postav očima mladého snílka pohladí, ukolébají a to všechno napříč tomu, že budete svědky nejedné lidské tragédie.
Syrový start poválečných vyděděnců, odpadlíků ve vesnici Spálené, někde za Opavou? Bruntálem, pohledem dospívajícího chlapce - sirotka.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jen šmouha po nebi |
| 2014 |  Bořivoj a Blecha Fló |
| 2009 | Bibiana píská na prsty |
| 2016 |  Peckova jáma |
| 2002 | Rekonstrukce |
Krásným poetickým jazykem napsaný příběh o kruté době poválečných let, o zbytečných obětech a rozvrácených rodinách. A o tom, jak je těžké minulosti uniknout, protože hluboké šrámy na duši se špatně hojí.