Jen ty nám zůstáváš, ó lásko
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46576/bmid_jen-ty-nam-zustavas-o-lasko-MDa-46576.jpg
4
57
57
Výběr z několika sbírek tohoto největšího básnického představitele francouzského romantismu přeložil a dle vlastního vkusu vybral Petr Kopta.
Přidat komentář
Pěkné pohlazení od Victora Huga ....
Po počátečních ódách a baladách se mi zalíbily básně Podzimního listí :
Kdykoli rozprostřem onen věk bez poskvrny
do prachu prošlých cest, jež posety jsou trny
vždy srdce zabolí
bělostná mantila utkaná z látky ryzí
je nadranc špinavá a z ideálů z vizí
jsou prázdné symboly ....
Anebo Zeptal se hrob :
Ptal ses mě co s rosou dělám ?
Do šťávy ji míchám včelám ....
- Já - řekl hrob setmělý....
- já všechny kdož ve mně zmizí
oblékám zas v bílé řízy
a měním je v anděly .....
Velmi pěkné verše - doporučím.
Krásné verše velkého francouzského romantického básníka a romanopisce Victora Huga, troufám si říci, známějšího právě jako autora románů, než veršů, jsou dokladem, že velký spisovatel musí býti i velkým básníkem, a že románová tvorba je často tvorbou prozaické básně.
Už když jsem začal číst první báseň sbírky Neronův slavnostní zpěv, věděl jsem, že mi Hugovy verše k srdci přirostou, nutno říci, že je to mé první seznámení s tímto velkým básníkem. Další úžasná báseň je Mazeppa, kde Hugo zpracovává podobně jako dříve Byron, příběh ukrajinského revolucionáře připoutaného ke koni.
Báseň Kde konec všeho je...? zase pokládá důležitou otázku svobody lidského jednání. Báseň Protože se mé rty... je o lásce a jejím trvání, protože "Láska je mocnější než zapomenutí! – "
Huga mohu jedině doporučit, jeho básně jsou krásné a co se témat týká i variabilní, některé obsahují nějakou formu přemítání v naraci Olympiův smutek, jiné jsou spíše kratičkou scénou, obrazem jako např. Za jednou z barikád...
Romantismus je směr mi blízký, ale stejně jako realismus má své pro a proti, a buď je akceptujeme a přijmeme, že vše není dokonalé, nebo zanevřeme na celou literaturu. U romantismu to může být někdy až hraničící sentimentalita, u realismus zase přílišná popisnost, ale stejně mám oba tyto literární směry rád.
Zvukově, rytmicky jsou to krásné verše. Kdybych nerozumněla slovo česky a jen poslouchala jejich přednes, neměla bych se při hodnocení o čem rozmýšlet. Čímž zároveň velmi oceňuji práci překladatele a vřele souhlasím s woodwardovou tezí o zhudebnění.
Jenže česky rozumím a pokud jde o obsah, k souznění převážně nedošlo. Nebere mě ani vojenská hrdost, ani honění za sukněma. Dumavější básně pro mě byly zajímavější, ale introspekce bohužel někdy přecházela až do typické romantické sebenimravosti a také, mistr promine, opravdu nebylo nutné chrlit další a další a další a další sloky o tomtéž. Škrtání považuji za důležitou spisovatelskou dovednost.
Hugova lyrika mi byla poměrně blízká, sice sem tam zakolísala, ale udržela si kvality až do samotného konce.
Od těch dob táhnu světem, bez přístřeší,
a do tance
zní všem, jež láska zahřívá a těší,
má romance.
Je neuvěřitelné, že některým básním v této knížečce je skoro 200 let. Recituji si s údivem, jak básník dokázal, aby nám dnes nezněly archaicky. Určitě na tom velkou zásluhu má překlad Petra Kopty.
woodward má pravdu.Třeba se zhudebnění Hugovy poezie někdo ujme. Poznalo by tak jeho verše mnohem víc lidí.
Tulte se dívky jako bajadéry k svým rozmilým.
Kéž by však ztich' ten vítr od sierry, než zešílím.
Tohle je kniha básní, které se dají zpívat, stačí jen vzít do ruky kytaru a ono to přijde samo...
Krásné lyrické básně plné něhy a vrcholných pocitů. Člověku se svírá srdce, když čte ten skvost. Hugo byl opravdu velký básník a v této sbírce to jen dokazuje.
Přesně v této knize se ukázalo, jak básním těžko rozumím. Básně pro mě byly nesrozumitelné a občas i nepochopitelné. Bohužel, k básním nemám žádný vztah ani cit.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Mysl oblažující, tudíž balzám na duši.
Citace: " Občas, když svět už spí...
Občas, když svět už spí, usednu někde stranou
pod širou klenbu hvězd, jež z hloubi nebes planou;
čekám, zda z vesmíru hlas neozve se mi.
Údery půlnoci mi marně na skráň klepou,
když dojat sleduji tu slavnost velkolepou,
kterou v tmách pořádá sám kosmos pro Zemi.
A tehdy se mi zdá, že jen má duše vnímá
ten skvostný ohňostroj, který mám před očima,
že nikdo mimo mne necítí blízkost hvězd,
že, ač jsem jenom stín, hold obloha mi vzdává,
jak bych byl její král, a že ta celá sláva
je uspořádána pouze mně na počest. "
Překladatelská paráda.