Zakalená
Elizabeth Bear
Jenny Caseyová série
1. díl >
Píše se rok 2062 a vysloužilá příslušnice zvláštních jednotek Kanadské armády Jenny Caseyová bydlí v zavšivených ulicích Hartfordu ve státě Connecticut. Jenny, sužovaná bolestmi, se skrývá před státem, kterému kdysi sloužila. Spojila se s jedním z vůdců gangů, aby mohla někomu občas zachránit život. Co nevidět jí bude padesát a její protézami pospravované tělo začíná vypovídat službu. Svět na ni ale ještě zdaleka nezapomněl. Jistý vědec ve státních službách potřebuje pro svůj důležitý projekt prvotřídního jedince a Jenny mu připadá nejvhodnější. A tak se z Caseyové rázem stane pěšák v zuřivé bitvě, která se odehrává v zákoutích Internetu, na ulicích zdevastovaných měst i ve spletité struktuře její zpola umělé nervové soustavy. A musí složitou hru o život ovládnout dříve, než se jí nově se rýsující zářná budoucnost vymkne z rukou. Román Zakalená je prvním dílem trilogie, za niž si autorka vysloužila cenu Locus pro nejlepší románový debut. Bearová je také nositelkou Ceny Johna W. Campbella pro nadějného nováčka.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hammered, 2005
více info...
Přidat komentář
Tak to bylo trochu "painful". Začetla jsem se až kolem strany 350, a konec mi přišel nedotažený. Myšlenka skvělá, ale nějak mi to nesedlo. Ztrácela jsem se v postavách a nemohla jsme se do nich vžít.... škoda, škoda...
Byla jsem si poměrně jistá, že se mi "Zakalená" bude líbit - čekala jsem něco jako Eschbachův román o vysloužilém kyborgovi "Poslední svého druhu". Brzy se však dostavilo rozčarování: obvyklá zábava se přetavila v potřebu dočíst, ať se můžu pustit do něčeho jiného. Nemám problém se zápletkou knihy, celkem poutavou, ač ne vyloženě originální, ovšem prudil mě rozdrobený způsob, jakým Elizabeth Bear příběh podává.
Neužila jsem si přeskakování mezi zhruba tuctem postav, letmé zmínky o lidech a událostech, co mají pro hlavní hrdinku značný význam, leč čtenář se o nich většinou dozví prd. Kdo je Chrétien, čím je pro Jenny tak důležitý? Proč je Barb taková vulva? Což takhle přiblížit zřejmě nelehké a dramatické dětství hlavní hrdinky a jejích sester? Jaký zas Emery?! Mitch je Michael? Nebyly tyhle a tamhlety osoby poněkud zbytečné na to, kolik prostoru jim bylo věnováno? Proč se, kurnikšopa, musím čím dál častěji prokousávat milostným trojúhelníkem, či spíše čtvercem, když mě zajímají úplně jiné události (o jakých autorka zatvrzele mlčí)? Porno vsuvka na závěr? Neděkuji pěkně! A nechť mi paní spisovatelka olíže morek s francouzskými větami v dialozích, nutnost ignorovat cizí hatmatilku nenapomáhá plynulosti četby.
Ukončím tento žlučovitý žalozpěv: všichni milují Jenny, jen já jsem si k ní, tím méně k ostatním postavám, nijak vřelý vztah nevypěstovala. No, doufala jsem v přežití kocoura Borise a bylo mi líto Žralokova psa, jehož jméno nebylo zmíněno a v ději se vůbec nevyskytoval.
Slušelo by se vypíchnout nějaká pozitiva a zdůvodnit hodnocení průměrem: *svět a jeho reálie mají něco do sebe, *snaha o hlubší psychologii charakterů je sympatická, *vidím potenciál do dalších dílů. Jenže třetí v češtině nevyšel a zřejmě ani nevyjde, nebudu se tedy do "Zjizvené" pouštět ani zadarmo.
Nebylo to špatné, jako sci-fi román, ale jako kyberpunk slabší. Romantická linie nebyla rozhodně tak výrazná, jak si stežuje valda, žádná červená knihovna, konání hrdinky bylo lehce pochopitelné.
První díl trilogie. Jenny Caseyová je zkušená veteránka, která prošla všemi možnými bitvami posledních dob. Což jí samozřejmě poznamenalo psychicky i fyzicky. Protože Bearová zvolila žánr kyberpunk, tak to psychicky znamená různé prášky a drogy, a to fyzicky zase ocelovou ruku a v těle zabudované mikroprocesory. Jenny pomalu zjišťuje, že jí přestávají fungovat zařízení, která jsou již natrvalo součástí jejího těla, a tak jí nezbude než se dobrovolně přihlásit na tajný vesmírný projekt, ve kterém by jí mohli pomocí nejmodernějších technologií zachránit. Hlavní postava, a její problémy z ženského pohledu, je asi to nejzajímavější z celé knihy, která obsahuje spoustu jiných postav. S těmi ostatními jsem se vůbec nedokázal ztotožnit, a většinou jsem vůbec nechápal jejich motivace. Někdy jsem se úplně ztrácel v ději. Přitom se v knize vlastně dohromady nic moc neděje. Nějak nechápu, čím je tato kniha zajímavá, že dostala nějaké ceny. Bearová má nejspíš ráda Francii, tak hlavní mocností na úkor USA udělala Kanadu, aby mohla některé věty prokládat francouzskými.
Pozor spoiler.
Všechno to skončí sexem.
Moje čtení probíhalo asi tak:
Aha, Jenny, zase další cynická postava, ale proč ne, to mě baví. Hmm, ženský pohled na svět, fajn. Hmm, další postava, ok. Další postava, další postava, trochu se ztrácím, nic se neděje, no tohle nedává moc smysl, nic se neděje, nic se neděje, milostný trojúhelník, mužná hruď, no trochu červená knihovna, ale čtu dál, nic se neděje, nic se neděje. Co to sakra je? To je snad největší parodie červené knihovny, co jsem kdy četl. To snad překoná i všechny zamilované upíry a vlkodlaky. Nic se neděje. Konec.
Když světem vládne kyberpunk, měl jsem i já chuť na nějakej knižní kousek v podobném duchu. Zakalená ale není dobrá kniha. Má dobrý nápad (kvůli kterému dám šanci i druhému dílu, i když třetí závěrečný díl asi kvůli neúspěchu na českém trhu nikdy nebude přeložen), který je ale zpracován zatraceně nezajímavě a nepřehledně. Jenny Casey je jediná kloudná postava knihy, kolem které se vše točí, ale kolem které se děj odehrává tak z poloviny knihy. Druhá polovina je změť postaviček, které nejen, že čtenářovi jsou ukradení, navíc je dost těžké se v nich vyznat. Autorka ještě, aby byla originální, přidává quebeckou francouzštinu tam, kde by vůbec nemusela a nebo přidává sex, kterej je v případě takového nápadu neskutečně zbytečný. Ocenění Locus nechápu, nicméně kniha končí tam, kde by to konečně mohlo být zajímavé...tak uvidíme.