Ještě jeden den s panem Julem
Diane Broeckhoven
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94583/bmid_jeste-jeden-den-s-panem-julem-FAM-94583.png
4
47
47
Ústředním motivem je starý manželský pár v mezní situaci. Alice a Jules jsou spolu už padesát let a za tu dobu si vyvinuli řadu rituálů. A tak jednoho rána, stejně jako každý den, probouzí Alici vůně kávy, kterou připravil Jules. Když však manžela následuje do obývacího pokoje, nalezne ho, jak sedí na pohovce bez života. Po počátečním šoku se Alice rozhodne, že tento den prožije se svým mrtvým mužem, aniž by komukoli včetně jejich syna sdělila, že zemřel. Je totiž ještě pár věcí, o nichž spolu dříve nemluvili, a ona by si je s ním ráda vyjasnila… Také se potřebuje s Julem doopravdy v klidu rozloučit, vyrovnat se s náhlou ztrátou a smutkem. Nečekaným způsobem se stane součástí tohoto procesu i autistický chlapec ze sousedství, který přichází na pravidelnou šachovou partii s Julem.... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2011 , EroikaOriginální název:
De buitenkant van Meneer Jules, 2001
více info...
Přidat komentář
Tato knížečka mi zahrála na citlivou strunu, jen lehce a něžně ji rozezněla. Touha po rozloučení s manželem může být naplněna i po jeho smrti, potřeba něco důležitého mu sdělit má v této podobě dokonce i svůj zvláštní význam. Citlivé, prosté, krásné, hluboko zasahující.
Niterný příběh o ženě, které zemře manžel a ona si dopřává čas, než někoho zavolá, protože...
„Myšlenka na cizí lidi, kteří by různými činnostmi narušili panující intimitu, by zatím nesnesla. Utěšovali by ji a uklidňovali, možná by jí kvůli tomu dali i prášek. (...) Všichni by na ni mluvili a ona by neslyšela své myšlenky jemně plynout k Julovi. Ještě chvíli, slíbila si, ještě chviličku.“
---
„Děkovala Bohu, že v jejím pokoji nesedí žádný šedivý, zdvořile si odkašlávající pohřební zřízenec čekající na to, až se dá do kupy. Že nemusí skrývat žal, aby utěšila vlastního syna. (...) Z Jula vyprchal život jako vzduch z balonu. Pupeční šňůra spojující jeho staré nemotorné tělo s ní a se životem se neustále ztenčovala a třepila. Nyní se přetrhla. Ale vše, co si z něho měla uschovat, už během celého dne získala. Vše, co nemělo být zapomenuto, to, co je spojovalo v dobrých i zlých časech, se uložilo v jejím nitru.
Zkamenělé tělo sedící na gauči bylo jen schránkou pana Jula. Svléknutým pozemským rouchem.“
Číst knihu Ještě jeden den s panem Julem je dechberoucí zážitek, který se ve čtenáři ještě na dlouho zakoření. I přes její krátký rozsah je v ní řečeno vše, co je potřebné a proto jistě dokáže směle konkurovat velkým románů.
Alice se probudí jako každé ráno, jde do kuchyně za vůní kávy, kterou její muž jako každý den uvařil, ale něco je jinak. Pan Jul nesedí na svém místě u stolu, ale v křesle v obývacím pokoji pozoruje sníh. A je mrtvý... Alice však není na jeho odchod připravena, je mnoho toho, co mu neřekla, k čemu se mu chce přiznat, nač chce zavzpomínat. Nechce mít v bytě zaměstnance pohřebního ústavu se zdvořilým smutkem, nechce oznámit synovi, že přišel o otce, nechce prášky na spaní a zapomenout. Ještě ne. Chce se nejprve v poklidu rozloučit a připravit se na život bez pana Jula. A tak se rozhodne, že jeho tělo
ponechá tak jak je a prožije s ním ještě jeden den.
Dojemný příběh, prostý klišé, který přes svou tragičnost nutí čtenáře se často i zasmát, podtržený postavou autistického chlapce Davida je prostě nádherný. Dávám všech 5*
Velice příjemná záležitost, kterou hravě přečtete za jeden den. Pro ty co k životu nepotřebují nutně kostel doporučuji neděli, raději chladného ročního období, ideálně se sněhem za oknem. Pocity spojené se čtením nabydou ještě trochu intenzivnější dimenzi. Je to možná trochu netradiční pohled na smrt a netradiční postup při setkání s ní, ale je otázka, zda bychom si všichni neměli své mrtvé chvilku uchovávat, případně si s nimi "vyříkat" vše, co by ještě mělo zaznít. I když už je to tak trochu polovičaté, na druhou stranu v komunikaci s některými lidmi jediné možné řešení. Každopádně novela, na níž se nezapomíná a o posledních pár větách to platí dvojnásob...
Včera za dopoledne jsem doslova zhltnul skutečně fantastickou novelu "Ještě jeden den s panem Julem " od Broeckhoven, Diane, 1946-. Přestože je o smrti, je to nádherně poetické, upřímné, ... prostě až člověk by si tak přál manželství prožít i skončit...
Ještě jeden den s panem Julem
Lehce poetický a křehký příběh o stáří, smrti, smíření, loučení ....líbil se mi kontrast mrtvého starého muže a autistického chlapce, který smrt přijímá s klidem a věcně, čímž se vytvoří jemné pouto mezi ním a čerstvou vdovou, která se chce s manželem ještě rozloučit a říct mu něco, co nestihla nebo nechtěla za života... kniha je napsána úsporným jazykem a přečtená je za dvě hodinky, ale něco ve vás po ní zůstane...
"Jako kdyby vám jazyk počural andílek" řekl David a po stole jí přisunul otevřenou láhev.
Bylo to poprvé, co ho slyšela říkat něco, co nebylo čistě funkční.
"To říká tvoje maminka, když pije víno?"
"Ano", řekl David.
Rozhovor skončil.